Ivan Jonák: devadesátky v přímém přenosu. Discoland, nahé ženy, zlato, podsvětí, vražda manželky a osmnáct let za mřížemi.

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Ivan Jonák chtěl být vidět. A povedlo se mu to způsobem, o kterém by dnes marketingové agentury mohly pořádat několikadenní semináře. Kožich, masivní zlato, luxusní auta, pistole, nahé ženy a jeden z nejslavnějších nočních podniků porevoluční Prahy. Discoland Sylvie byl na začátku devadesátých let místem, kde se potkávali zpěváci, podnikatelé, politici i lidé, jejichž jména později plnila policejní spisy.

Jonák se díky Discolandu stal symbolem doby, kdy se peníze vydělávaly rychle, pravidla se teprve učila chodit a některé obchodní spory končily jinak než žalobou u soudu. Přitom začínal jako popelář, taxikář a vyhazovač. Byl praktický, pohotový a obchodně vynalézavý. Jeho ego ale bývalo větší než většina podniků, do kterých vstoupil. Bonviván, milovník zlata, kožichů, drahých aut, žen a především vlastní osoby. Kdyby na začátku devadesátých let existoval Instagram, Jonák by nepotřeboval influencery. Byl by influencerem, produktem i reklamní agenturou zároveň. Jenže jeho příběh není jen veselá historka o šampaňském a nahých ženách v kabrioletu. Přišla bomba pod autem, střelba do obličeje, zavražděná manželka, dlouhé soudy a nakonec osmnáct let vězení. Ale vezměme to od začátku.

NEJSLAVNĚJŠÍ POPELÁŘ, KTERÝ CHTĚL VÍC

Ivan Jonák se narodil v roce 1956 a jeho životopis před listopadem 1989 rozhodně nevypadal jako přípravka na budoucího milionáře. Pracoval jako řidič, popelář, taxikář i vyhazovač v nočních podnicích. Dobře znal prostředí veksláků, číšníků a lidí, kteří dokázali sehnat věci, jež socialistický obchod jaksi zapomněl nabídnout. Jonák později vyprávěl spoustu historek o tom, jak přicházel k penězům, a stejně jako u řady dalších jeho vzpomínek je dobré nechat si malou rezervu. Nebyl totiž jen účastníkem vlastního příběhu. Byl zároveň jeho scenáristou, vypravěčem a reklamním oddělením. Lidé z jeho okolí ho popisovali jako pohotového a prakticky chytrého člověka, ale také jako muže, který dokázal během jednoho rozhovoru otevřít tolik témat, že se posluchač mohl ztratit rychleji než turista bez mapy v centru Prahy.

Do nové éry vstoupil Jonák přesně tak, jak se na něj slušelo: v mercedesu. Během listopadových událostí roku 1989 pomáhal svým bílým vozem zásobovat Občanské fórum na Václavském náměstí. Velmi rychle vycítil, že po pádu starého režimu se otevírá nový svět. V něm nebude rozhodovat jen to, co člověk umí, ale také koho zná, kam se dostane a co si dokáže zařídit. A právě v tom byl Jonák jako doma. Byl pohotový, společenský, drzý a měl talent dostat se tam, kam ostatní ještě hledali cestu. Než otevřel vlastní podnik, získal zkušenosti také s provozem diskotéky v pražském Podolí. Právě tam pochopil jednoduché pravidlo nočního podnikání. Lidé nechodí do klubu jen kvůli hudbě a alkoholu. Chtějí mít pocit, že právě tam se něco děje a že budou součástí toho, o čem se druhý den mluví. A když se zrovna nic zajímavého nedělo, Jonák patřil k lidem, kteří to uměli rychle změnit.

DISCOLAND SYLVIE: KDYŽ LIBEŇ CHTĚLA BÝT LAS VEGAS

V roce 1992 otevřel v pražské Libni Discoland Sylvie, pojmenovaný po své dceři. Podnik rychle získal pověst jednoho z nejluxusnějších nočních klubů v Praze. Socialistická šeď byla ještě čerstvou vzpomínkou a najednou tu bylo místo plné světel, alkoholu, erotiky, celebrit a lidí, kteří měli dost peněz a hlavně velkou potřebu dát to ostatním najevo. Pokud člověk právě vydělal první milion a měl pocit, že se o tom musí neprodleně dozvědět celá Praha, Discoland byl přesně ta správná adresa.

Chodili sem zpěváci, herci, sportovci, noví podnikatelé, cizinci, politici i lidé, jejichž profesní životopis by se někdy lépe četl v policejním spise než na LinkedInu. Discoland nebyl centrálou, odkud by Jonák řídil českou mafii, jak z něj později udělala část legend. Byl ale místem, kde se světy byznysu, showbyznysu a podsvětí potkávaly častěji, než by bylo dnešnímu majiteli klubu příjemné.

MARKETING PODLE JONÁKA: NAHÉ ŽENY V KABRIOLETU

Jestli měl Jonák na něco opravdu velký talent, byla to reklama. Discoland nestačilo otevřít. Musela o něm vědět celá Praha. Po městě proto projížděl v otevřeném kabrioletu s nahými ženami z prostředí Discolandu. Dobové texty je spojovaly také s erotickými službami a prostitucí. Luxusní auto, Jonák a nahé ženy projíždějící centrem se staly reklamou, kterou nešlo přehlédnout. Žádná marketingová agentura, žádná analýza cílových skupin a žádná prezentace o budování značky. Stačilo stáhnout střechu, naložit holky a vyjet do ulic. Fungovalo to dokonale. Kdo Discoland neznal, ten se o něm dozvěděl. Kdo ho znal, měl další důvod o něm mluvit. A kdo byl pohoršený, poskytoval Jonákovi reklamu zdarma. Dnešní marketéři tomu říkají virální obsah. Jonák tomu nejspíš říkal běžný pracovní den.

Hlavním reklamním poutačem byl samozřejmě on sám. Kožichy, zlato, drahá auta, zbraně a postava, kterou nešlo přehlédnout. Ve filmu Nahota na prodej si dokonce zahrál mafiána. Prakticky stačilo, aby před kamerou zůstal sám sebou. V Discolandu se pohybovala pestrá společnost a někteří jeho zaměstnanci později získali vlastní kapitoly v českých kriminálních dějinách. Jako vyhazovač zde pracoval například David Berdych, po němž byl později pojmenován jeden z nejznámějších českých zločineckých gangů. S podnikem byl spojen také Albert Žirovnický, později odsouzený za vraždu. Není proto divu, že kolem Discolandu vyrostla pověst téměř mafiánské centrály. Tady je ale dobré ubrat plyn. To, že se v populárním nočním podniku pohybovali lidé z podsvětí, ještě neznamená, že Jonák každé ráno svolával poradu české mafie a rozděloval okresy.

KDYŽ ŠAMPAŇSKÉ NAHRADILY VÝSTŘELY

Začátek devadesátých let kolem Jonáka vypadal jako nekonečná party. V roce 1994 se ale atmosféra prudce změnila. Někdo pod jeho automobilem nastražil výbušninu a Jonák přežil také střelecký útok, při kterém dostal zásah do obličeje. Najednou se ukázalo, že svět kolem Discolandu není jen o drahém alkoholu a svalnatých vyhazovačích. Některé konflikty se tehdy řešily způsobem, při kterém bylo dobré mít po ruce schopného chirurga.

O motivech útoků se během let objevilo mnoho teorií. Podnikatelská konkurence, osobní spory, majetek nebo podsvětí. Ne všechny verze se podařilo prokázat. Jisté bylo pouze to, že někdo měl s majitelem Discolandu velmi vážný problém. A také to, že doba, která Jonákovi umožnila tak rychle vyrůst, uměla být stejně rychle i velmi nebezpečná.

VRAŽDA LUDVIKY, SOUD A OSMNÁCT LET

Manželství Ivana a Ludviky Jonákových se postupně rozpadalo a osobní konflikt doplnil spor o peníze a především o Discoland. Ludvika měla vztah s Tomášem Würtherlem, který byl s podnikem rovněž spojen. Rodinná situace by sama o sobě vydala na několik epizod televizního seriálu. Jenže tady scénář velmi rychle přestal být vhodný pro večerní zábavu. V dubnu 1994 byla Ludvika Jonáková zastřelena u svého stánku se zeleninou v Praze. Střelcem byl Jiří Tokár. Vyšetřování postupně rozkrylo řetězec lidí spojených s přípravou a provedením vraždy a nakonec se dostalo také k Ivanu Jonákovi. Podle pozdějšího pravomocného závěru justice si vraždu manželky objednal právě on. Motiv soud spojoval především s jejich majetkovými spory a s Discolandem.

Jonák toto tvrzení odmítal od začátku až do své smrti. Tvrdil, že Ludviku zabili stejní lidé, kteří se předtím snažili odstranit jeho samotného. Jeho obhajoba ale soudy nepřesvědčila. Do trestní věci navíc vstoupila také příprava vraždy Tomáše Würtherleho, Ludvičina milence. Následoval dlouhý soudní maraton. Jonák byl během procesu jednou zproštěn, rozhodnutí se pak zrušilo, přišlo nové projednávání a další rozsudky. České soudnictví tak získalo seriál o několika sériích a ani pravidelný divák si chvílemi nemusel pamatovat první díl. Nakonec justice dospěla k pravomocnému odsouzení. Jonák dostal výjimečný trest osmnáct let vězení. Do trestu se započítala také doba strávená ve vazbě a podmíněné propuštění mu nevyšlo. Pro člověka zvyklého na Discoland, celebrity, alkohol a ženy to byla hodně radikální změna životního stylu. Devadesátá léta mezitím skončila bez něj.

KRÁL SE VRÁTIL. KRÁLOVSTVÍ UŽ NEBYLO

Dne 28. dubna 2014 Ivan Jonák vězení opustil. Bylo mu osmapadesát let. Čekali na něj novináři, advokát a jeho dcery. O své finanční situaci prohlásil, že je „milionář v červených číslech“. První cesta vedla k hrobu jeho manželky Ludviky, kam položil květiny. I po osmnácti letech trval na tom, že její vraždu neobjednal. Potom se vydal do Discolandu. A právě tady dostává celý jeho příběh scénu, kterou by scenárista možná odmítl jako příliš prvoplánovou. Muž, který kdysi přijížděl k zářícímu podniku v luxusních autech a kolem kterého se motali fotografové, celebrity a ženy, se po osmnácti letech vrátil do zchátralé budovy. Král se vrátil. Království už nebylo.

Po propuštění Jonák neměl majetkové postavení, které veřejnost spojovala s jeho slavnými léty. Řešil peníze, dluhy i komplikované vztahy kolem někdejšího Discolandu. To mu ale nijak nebránilo znovu obsadit média. Novináři ho milovali z jednoduchého důvodu: Ivan Jonák prakticky neuměl odpovědět nudně. Nebyl nutně geniální stratég a bez doloženého testu nemá smysl vyrábět legendu o jeho mimořádném IQ. Byl ale prakticky vynalézavý, pohotový, společenský a mimořádně schopný vytvořit ze sebe událost. Ivan Jonák zemřel 24. února 2016 ve věku 59 let. Byl nalezen mrtvý ve svém bytě a policie předběžně vyloučila cizí zavinění. Na svobodě tak po osmnáctiletém trestu strávil necelé dva roky. Discoland svého někdejšího majitele ještě několik let přežíval jako chátrající skořápka a nakonec zmizel také.

Jeho příběh obsahoval skoro všechno, co dnes spojujeme s divokou první porevoluční dekádou. Prudký vzestup, rychlé peníze, obrovské sebevědomí, luxus, nahé ženy, celebrity, podsvětí, pistole, násilí a nakonec pád. Jonák měl obchodní instinkt, talent přitahovat pozornost a ego, které dokázalo vyplnit místnost několik minut předtím, než do ní vůbec vstoupil. Miloval ženy, okázalost a vlastní legendu. Nebyl největším mafiánem ani nejbohatším podnikatelem své doby. Ale málokdo dokázal tak dokonale udělat představení sám ze sebe. Ivan Jonák celý život dělal všechno pro to, aby byl nepřehlédnutelný. A v tom byl opravdu dokonale úspěšný.

Titulní fotografie: Bývalý Discoland Sylvie v pražské Libni, 10. dubna 2022. David Sedlecký / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0. Použita zmenšená fotografie.