Miroslav Provod: vekslák, Tuzex a české devadesátky

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Od veksláka k velkým penězům

V českých devadesátkách když jste věděli jak na to, se dalo zbohatnout mnoha způsoby. Někdo založil firmu, jiný se dostal k privatizaci, další měl správné informace a někdo prostě znal ty správné lidi. Byla to doba, kdy se během několika let přepisovala pravidla, vznikaly obrovské majetky a hranice mezi podnikáním, šedou ekonomikou a světem podsvětí byla často opravdu tenká. Příběh Miroslava Provoda se ale do tehdejších škatulek nevejde úplně snadno. Možná kdyby měl možnost podnikat v dnešní době, skončil by jako velký podnikatel, kapitán průmyslu nebo člověk s vazbami, které by mu záviděla půlka byznysu. Jenže doba byla jiná a možnosti také. A tak začal podnikat po svém, jako vekslák. Jenže Provod nebyl žádný drobný překupník. Podle tehdejších kriminalistů šlo už tenkrát o hodně velkou rybu a jeho cesta k penězům začala za socialismu velkoobchodem s nedostatkovými digitálkama. Z člověka, který měl oficiálně pracovat jako programátor, se postupně stal muž schopný dostávat přes československé hranice stovky kilogramů nedostatkového zboží. Provod později popisoval, že hodinky vozil v mezinárodních rychlících a zásilky se vyhazovaly z jedoucího vlaku, aby je na předem domluveném místě převzali další lidé. Podle rozhovoru z roku 2007 měl tímto způsobem fungovat přibližně deset let a vydělat na tu dobu obrovské peníze. Policejní spis označovaný jako „Skupina“ zachycuje širší síť kolem pašování elektroniky a dalšího zboží, v níž se podle dobových dokumentů objevovali lidé napojení na zahraniční ambasády, policisté a tehdejší funkcionáři. Provod se nakonec dostal do hledáčku kriminalistů, byl odsouzen a přibližně tři roky strávil ve vězení. Než se to stalo, se v jeho příběhu objevil Karel Gott a jeho vila v Jevanech, kterou měl Provod od něj v roce 1983 koupit za 170 tisíc západoněmeckých marek. A teď jeden detail, který tehdejší poměry vystihuje dokonale. Provod byl oficiálně programátorem s platem kolem patnácti set korun měsíčně. Za takový plat by na vilu za 170 tisíc marek člověk spořil poměrně dlouho. Vila proto zůstala formálně napsaná na Gotta a podle policejní dokumentace byla využívána i jako sklad pašovaného zboží. Kolem Provoda se po revoluci objevila také tvrzení o spolupráci se StB, o pašování zpravodajské techniky pro její potřeby. Už před listopadem 1989 se tak kolem Provoda vytvořila pozoruhodná směs peněz, pašovaného zboží, podivných kontaktů, policejního vyšetřování a nejasností. Pak ale přišel listopad 1989. Otevřely se hranice, padl komunistický režim a pravidla, která ještě včera určovala, co se smí a co nesmí, začala platit úplně jinak. Zboží, které se dříve muselo pašovat přes hranice, bylo najednou možné dovážet legálně. Pro většinu lidí to znamenalo začátek nové éry. Pro Provoda ale především chvíli, kdy mohl zkušenosti, peníze a kontakty nasbírané za socialismu využít v úplně nových podmínkách. A právě tady začíná druhá, ještě zajímavější kapitola jeho příběhu.

Vystrkov, mrázek a svět devadesátek

Listopad 1989 změnil pravidla hry prakticky přes noc. To, co se ještě nedávno muselo pašovat přes hranice, bylo najednou možné dovézt legálně. A každý kdo měl zkušenosti s obchodem, zahraniční kontakty a kapitál startoval v nové republice z úplně jiné pozice než běžný občan, který si teprve zjišťoval, jak založit živnost. Provod patřil právě k těm, kteří se dokázali rychle přizpůsobit novým poměrům. A hlavně znal lidi. Jeho jméno se začalo objevovat vedle Františka Mrázka a Tomáše Pitra. Mrázek byl výraznou postavou českého podsvětí, Pitr postupně budoval významné podnikatelské vazby a Provod se pohyboval mezi podnikáním a světem lidí, jejichž jména se často objevovala v různých kauzách. To byla doba, kdy hranice mezi podnikatelem, vekslákem a člověkem s vazbami na podsvětí nebyla vždy tak ostrá jako dnes. Stačilo mít peníze, kontakty a žaludek na to, co jiné odradilo. Jedním z nejzajímavějších míst tohoto příběhu se stal Vystrkov u Orlické přehrady. Za komunismu šlo o rekreační areál spojený s tehdejší mocenskou elitou. Po revoluci se změnili hosté a podle dobových zpráv se zde začali potkávat podnikatelé, známé osobnosti i lidé spojovaní s šedou ekonomikou. Ve spojení s Vystrkovem se objevovala různá známá jména a mezi návštěvníky měl patřit také Karel Gott. Na jednom místě se tak potkávali lidé z naprosto odlišných světů. Podnikatelé, společenské celebrity i postavy, o kterých se později psalo v souvislosti s kriminálními kauzami. Jenže Vystrkov nebyl pouze místem večírků a společenských kontaktů. Jeho historie má také velmi temnou kapitolu. V roce 1996 explodoval Provodův luxusní automobil. O dva roky později došlo k explozi automobilu manželky podnikatele Antonína Jecha. Samotný fakt, že auta vybuchla, samozřejmě ještě neříká, kdo výbuchy způsobil. A pak přišel rok 2003 a vražda Petra Šebesty. Ten byl ve Vystrkově zastřelen a dobové zprávy popisovaly způsob jeho smrti jako popravu. Právě zde se české devadesátky přestávají podobat nostalgické vzpomínce na první mercedesy a barevné billboardy. Vedle rychle získaných peněz existovalo i prostředí, v němž se řešily spory velmi tvrdě. Přesto nelze z pouhé přítomnosti určitých lidí vytvořit přímou souvislost mezi Provodem a konkrétními násilnými činy. To, co lze říci bezpečně, je něco jiného: Provod se pohyboval ve společnosti lidí, jejichž osudy byly v dalších letech spojovány s velkými penězi, organizovaným zločinem, policií i násilím. A Vystrkov se stal jedním z míst, kde se tento podivný svět protínal.

Pitr, soudy a daňová kauza

Zatímco Vystrkov ukazoval společenskou stránku nové elity, skutečné problémy přišly s velkým podnikáním. Provod se dostal do těsnějšího kontaktu s Tomášem Pitrem a právě jejich společné obchodní aktivity se později staly základem známé daňové kauzy. V roce 2006 byli Provod a Pitr odsouzeni k pěti letům vězení za daňové delikty související s obchodem z počátku devadesátých let. Provod část trestu odpykal. Jenže česká justice měla s tímto příběhem ještě několik dalších kapitol. Řízení bylo obnoveno a v roce 2012 oba muže Městský soud v Praze zprostil obžaloby. Jenže tím případ neskončil. Rozhodnutí bylo zrušeno a v roce 2013 soud znovu dospěl k závěru, že se daňového deliktu dopustili. Provod nakonec nový trest nenastoupil kvůli amnestii prezidenta Václava Klause. Právě zde ale přichází jeden z nejzvláštnějších paradoxů jeho příběhu. Provod amnestii podle svých vlastních vyjádření nevnímal jako vítězství, protože chtěl, aby soud rozhodl o jeho vině či nevině. Trest ho podle této logiky zajímal méně než verdikt, který by jednou provždy uzavřel otázku jeho odpovědnosti. Do toho se vracel k době před revolucí i k Františku Mrázkovi. V rozhovorech popisoval, jak podle něj fungovalo prostředí, v němž se pohyboval, a tvrdil, že Mrázek měl přístup k informacím, kontaktům a lidem ve vysokých patrech státu. Některá jeho tvrzení jsou osobními výpověďmi a nelze je automaticky považovat za prokázané skutečnosti. U Provoda je právě tohle důležité. Jeho životopis je totiž tvořen směsí toho, co opravdu zaznamenaly soudy a policejní spisy, toho, co napsali novináři, a toho, co sám Provod později vyprávěl. A některé jeho historky jsou natolik neuvěřitelné, že by jim scenárista možná ani neprošel přes první kolo. Třeba když popisoval, jak během socialismu vydělal na hodinkách obrovské sumy a přitom oficiálně pracoval jako programátor. Nebo když vyprávěl o své vile, kterou si koupil za peníze, jež by ze svého platu vydělával několik staletí. Podle dobových pramenů skutečně zaplatil za vilu v Jevanech 170 tisíc marek a později se kvůli nemovitosti rozhořel spor, protože vila byla z formálních důvodů vedená na Gotta. Gott sám později řekl, že Provoda znal a připustil, že jejich tehdejší vztahy byly velmi intenzivní, zároveň ale některé jeho verze událostí popíral. Tím se dostáváme k podstatě celého příběhu. Provod nebyl člověkem, který se po revoluci náhle objevil odnikud. Do nové doby vstoupil už s kapitálem, zkušenostmi a sítí kontaktů, kterou budoval během socialismu. Nový systém pouze otevřel dveře, které dříve zůstávaly zavřené. A za těmi dveřmi čekaly větší obchody, větší peníze, ale také mnohem větší rizika.

Co na provodově příběhu zůstává

Na konci příběhu tak nezůstává jednoduchá odpověď. Miroslav Provod nebyl pouze pašerák digitálních hodinek, ale ani jen podnikatel, který měl smůlu na své obchodní partnery. Jeho životní dráha začala v době, kdy se západní elektronika dostávala do Československa pokoutními cestami, pokračovala přes policejní vyšetřování a vězení a po revoluci se přesunula do světa velkého podnikání, luxusu a mocných kontaktů. Je doloženo, že pašoval nedostatkové zboží, že za to byl odsouzen a že ve vězení strávil přibližně tři roky. Je doloženo také jeho spojení s Tomášem Pitrem a následná daňová kauza. U vztahů se StB je situace podstatně složitější: existují publikovaná tvrzení o spolupráci, ale takový závěr není možné jednoduše prezentovat jako jistý fakt. Stejně opatrně je třeba přistupovat k výbuchům automobilů a vraždě Petra Šebesty. Víme, že se staly. Víme, že se staly v prostředí, kde se Provod pohyboval. Z toho ale ještě nevyplývá jeho účast. To je možná méně atraktivní než tajemná verze, ve které do sebe všechno dokonale zapadne, ale historie se bohužel neřídí scénářem Netflixu. A právě v tom je Provodův příběh zajímavý. Ukazuje, jak rychle se po roce 1989 změnila pravidla a jak velkou výhodu měli lidé, kteří už před revolucí uměli pracovat s penězi, zahraničním obchodem a především kontakty. Když se režim zhroutil, nepotřebovali začínat od nuly. Stačilo změnit způsob podnikání. Z pašovaného zboží se stal legální dovoz, ze známostí obchodní kontakty a z někdejšího světa šedé ekonomiky se postupně rodil nový kapitalismus. Jenže s tím přišly i jeho stinné stránky. Daňové podvody, násilí, spory, útěky do zahraničí, vraždy a lidé, jejichž jména se stala symbolem doby, na kterou dnes část společnosti vzpomíná se směsicí nostalgie a údivu. Provod všechny tyto světy propojoval. Ať už si o něm člověk myslí cokoli, jeho životopis dobře ukazuje jednu důležitou věc: české devadesátky nezačaly až v roce 1990. Jejich kořeny sahaly hluboko do posledních let komunismu, do obchodů, které se děly mimo oficiální ekonomiku, do vztahů mezi veksláky, podnikateli, policisty a dalšími lidmi z tehdejšího mocenského prostředí. Když pak režim padl, tito lidé už přesně věděli, co mají dělat. Provodův příběh proto není jen příběhem jednoho muže. Je to i příběh přechodu mezi dvěma světy. A právě proto je na něm nejzajímavější možná to, co dodnes nevíme jistě. Kolik z jeho vzpomínek odpovídá realitě, kolik představuje jeho osobní pohled a kolik už mezitím přerostlo v legendu? Některé odpovědi jsou v policejních spisech a soudních rozhodnutích. Jiné zmizely spolu s lidmi, kteří u tehdejších obchodů byli. A možná právě proto bude Miroslav Provod ještě dlouho patřit k nejzajímavějším postavám českých devadesátých let.