Dvojitého hibakuša se na světě oficiálně podařilo přežít jen jednomu člověku, Tsutomu Yamaguchi.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Hirošima: první atomová bomba
Tsutomu Yamaguchi byl muž, který přežil atomové bombardování Hirošimy i Nagasaki. Patřil mezi takzvané hibakuša, tedy lidi, kteří přežili atomový útok. V jeho případě to ale bylo poněkud extrémní. Tenhle nezdolný Japonec přežil oba dva atomové útoky, které kdy lidstvo ve válce skutečně provedlo. První atomová bomba ho zastihla šestého srpna roku 1945 v Hirošimě. Druhá o pouhé tři dny později v Nagasaki. Když člověk přežije atomovou bombu jednou, je to zázrak. Když ji přežije dvakrát, začíná být na místě podezření, že si na něj osud založil vlastní složku a rozhodl se vyzkoušet úplně všechno, co má v nabídce. Yamaguchimu bylo devětadvacet let a pracoval jako inženýr pro Mitsubishi. Do Hirošimy přijel pracovně právě v době, kdy se pochroumané Japonské císařství rozpadalo rychlostí špatně postaveného domu z karet. Šestého srpna ráno se Yamaguchi chystal vrátit domů. Jenže si podle svého pozdějšího vyprávění uvědomil, že tam zapomněl důležitý dokument. Tak se otočil a šel zpátky. Kdyby ho nezapomněl, možná by se celý jeho životopis vešel do jedné nudné věty: inženýr, rodina, práce, stáří. Jenže veledůležitý papír zůstal na špatném místě a Tsutomu Yamaguchi se ocitl ve špatný okamžik ve městě, které se právě mělo stát prvním místem v historii, kde lidé na vlastní kůži zjistili, co přesně dokáže atomová bomba. Nad Hirošimou se objevil americký bombardér Enola Gay. Následoval záblesk a tlaková vlna. Pak okamžik, kdy přestalo dávat smysl cokoliv, co člověk do té chvíle považoval za normální den. Yamaguchi se nacházel několik kilometrů od hypocentra. Utrpěl vážné popáleniny a poškodil si sluch, ale přežil. Když se vzpamatoval, Hirošima už nebyla městem v běžném slova smyslu. Byla to obrovská katastrofa, ve které lidská civilizace právě předvedla, že dokáže vyrobit bombu schopnou během okamžiku proměnit celé město v trosky, a pak ještě vést dlouhé debaty o tom, jestli to byl dobrý nápad. Yamaguchi strávil noc v Hirošimě, našel své kolegy a druhý den se vydal domů. Do Nagasaki. Člověk by řekl, že po přežití atomové bomby si dá pár dní volna. Možná měsíc. Možná už nikdy nevstoupí do žádného většího města. Jenže Yamaguchi byl evidentně z generace, která brala své pracovní povinnosti vážně. A tak se po návratu domů ještě dostavil do práce. Jenže dějiny s ním ještě nebyly úplně hotové. Po druhé atomové bombě už ale do práce nešel. A upřímně, i ten nejpřísnější japonský vedoucí by snad uznal, že dvě atomové bomby během jednoho pracovního týdne jsou dostatečný důvod vzít si alespoň pár dní volna.
Nagasaki: o tři dny později to zažil znovu
Devátého srpna roku 1945 tak Tsutomu Yamaguchi dorazil do práce. Popálený. Ovázaný. Téměř hluchý na jedno ucho. A pravděpodobně jako jediný zaměstnanec v historii lidstva s naprosto legitimní výmluvou, proč v posledních dnech nevypadal úplně svěže. Svému nadřízenému začal vysvětlovat, co se stalo v Hirošimě. Tvrdil, že jediné letadlo shodilo jedinou bombu a celé město prakticky zmizelo. Nadřízený mu údajně nevěřil. A upřímně, tehdy to muselo znít dost šíleně. Svět znal masové bombardování. Znal stovky letadel, která dokázala srovnat městské čtvrti se zemí. Ale jedno letadlo, jedna bomba a město pryč? To bylo přibližně stejně uvěřitelné, jako kdyby dnes kolega přišel do kanceláře, sedl si ke kávovaru a oznámil: „Včera mě cestou domů sežral žralok, ale nějak jsem to rozchodil.“ Jenže pak přišla chvíle, kdy už žádný další argument nebyl potřeba. Krátce po jedenácté hodině dopoledne se nad Nagasaki objevil další americký bombardér. A nad městem explodovala druhá atomová bomba. Fat Man. Yamaguchi se znovu ocitl několik kilometrů od hypocentra. Znovu oslepující záblesk. Znovu tlaková vlna. Znovu město, které během několika okamžiků zjistilo, že jeho den nebude pokračovat podle plánu. Jenže Yamaguchi opět přežil. V tu chvíli už musel mít člověk pocit, že s ním někdo hraje velmi podivnou hru, ve které se neustále opakuje stejný level, jen s horší grafikou. A nejlepší na tom všem je, že muž, který mu před chvílí nevěřil, že jedna bomba dokáže zničit celé město, dostal praktickou ukázku. Žádné grafy. Žádné fotografie. Žádné odborné přednášky. Prostě druhá atomová bomba přímo nad jeho městem. Historie někdy opravdu nevyniká jemností. Yamaguchiho rodina útok přežila. Jejich dům ale utrpěl škody a následky ozáření i války rodinu provázely další roky. Yamaguchi samozřejmě nebyl jediným člověkem, který zažil bombardování Hirošimy i Nagasaki. Takových lidí bylo více. Jen on se však stal jediným člověkem, kterého japonská vláda oficiálně uznala jako dvojitého hibakuša, tedy přeživšího obou atomových útoků. Nejdřív byl veden jako přeživší bombardování Nagasaki. Až v roce 2009, čtyřiašedesát let po válce, mu úřady oficiálně potvrdily také Hirošimu. Takže ve třiaadevadesáti letech získal konečně papír potvrzující, že ano, skutečně přežil dvě atomové bomby. Člověk by si myslel, že dvě zničená města, popáleniny a fakt, že jste byl osobně přítomen oběma výbuchům, budou jako důkaz stačit. Ale papír je papír. A dokud není razítko, člověk vlastně neví, jestli se mu to celé jen nezdálo.
Muž, který přežil dva konce světa
Po válce se Yamaguchi nepřevlékl za superhrdinu, nezačal nosit plášť s atomovým hřibem na zádech a neobjížděl svět se sloganem „Přežil jsem to dvakrát, zeptejte se jak“. Dlouhá léta o svých zkušenostech příliš nemluvil. Pracoval, vychovával rodinu, psal poezii a snažil se žít normální život. Což po dvou atomových explozích muselo být asi stejně jednoduché jako vrátit se po potopení Titaniku k běžné plavbě lodí. Následky ozáření ho ale provázely celý život. Měl problémy se sluchem, prodělal vážné zdravotní komplikace a válka poznamenala také jeho rodinu. Teprve ve vysokém věku začal veřejně mluvit o tom, co zažil. Ne jako člověk, který chtěl vyprávět historku pro Guinnessovu knihu rekordů, ale jako někdo, kdo měl velmi osobní důvod připomínat světu, co jaderná zbraň skutečně znamená. V roce 2006 vystoupil v OSN. A muselo to být zvláštní. Politici debatovali o jaderných zbraních, odstrašení, strategii a rovnováze sil, zatímco před nimi stál muž, který měl poněkud praktičtější zkušenost. Jednou ho atomová bomba zastihla na služební cestě. Podruhé v rodném městě. A přesto žil dalších čtyřiašedesát let. Když čtvrtého ledna roku 2010 zemřel ve věku třiaadevadesáti let, skončil jeden z nejabsurdnějších příběhů dvacátého století. Muž odjel pracovně do Hirošimy. Přežil atomovou bombu. Vrátil se domů do Nagasaki. Šel do práce. A přežil další atomovou bombu. Pak žil ještě více než šest desetiletí. Kdyby Tsutomu Yamaguchi jednou napsal žádost o dovolenou a jako důvod uvedl „mám za sebou dva konce světa“, nikdo by mu asi nemohl říct, že to není dostatečně vážný důvod. Jeho příběh totiž není jen neuvěřitelná historka o člověku s absurdním štěstím. Je to příběh muže, který dvakrát stál dost blízko okamžiku, kdy lidstvo ukázalo, co dokáže, když spojí vědu, válku a dostatečně velký rozpočet. A pokaždé se mu podařilo odejít. Ne bez následků. Ne bez ztrát. Ale živý. Což je vzhledem k okolnostem možná ta nejneuvěřitelnější věc ze všeho.
Související články
FrancieFrancie po válce málem skončila jako další Stalinův satelit, dějiny však rozhodly úplně jinak nakonec.
Velká BritánieKrystyna Skarbek – britská agentka a skutečná bondgirl druhé světové války
NovověkKrysy před soudem! Geniální právník tvrdil, že se nemohou dostavit kvůli kočkám. Opravdu se to stalo.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
