PABLO ESCOBAR: Socialista, miliardář, mafián a zločinec, který chtěl vládnout Kolumbii a po kterém šli úplně všichni
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Od drobného zločince k narkobaronovi
V osmdesátých letech existovala jen hrstka lidí, jejichž jméno znal téměř celý svět. Vedle celebrit jako byl Michael Jackson, Madonna, Ronald Reagan k nim patřil samozřejmě i Pablo Escobar a jen jeden z nich měl vlastní armádu, soukromou zoo s hrochy a na krku DEA, polovinu FBI i Kolumbie. Jeho příběh je ze začátku jako z návodu na úspěch, začínal jako kluk ze skromné kolumbijské rodiny a skončil jako jeden z nejbohatších lidí planety a když se dnes řekne narkobaron, tak se většině lidí vybaví právě on a není divu. Zatímco ostatní snili o novém autě, větším domě nebo povýšení v práci, Escobar snil o tom, že bude bohatší než všichni kolem. A nutno říct, že k cíli měl zatraceně blízko. Na vrcholu své moci vlastnil majetek v hodnotě desítek miliard dolarů a pravidelně se objevoval v žebříčku Forbes vedle lidí, kteří budovali továrny, banky nebo technologické firmy. Escobar měl jen trochu jiný podnikatelský plán. Začínal pašováním cigaret, drobnými podvody a krádežemi aut a tam rychle zjistil, kde se točí opravdu velké peníze. V době, kdy Amerika propadala kouzlu bílého prášku, se rozhodl stát jejím hlavním velko dealerem. A povedlo se mu to tak dobře, že ovládal většinu kokainu proudícího do Spojených států. Peněz měl tolik, že je nestíhal počítat. Doslova. Balíky bankovek schovával po skladech, farmách a tajných úkrytech, až se v nich přestával orientovat. Část jeho jmění sežraly krysy, část zničila vlhkost a plísně. Kartel navíc utrácel tisíce dolarů týdně jen za gumičky na svazování bankovek. Když vám hlodavci ohlodají miliony dolarů a vy nad tím jen mávnete rukou, protože vlastně ani nevíte, kolik peněz ještě máte schovaných jinde, tak se nacházíte v kategorii bohatství, kterou běžní smrtelníci znají jen z filmů.
Kokainové impérium, miliardy a hroši
Dnes je kokain spojován hlavně s kriminalitou a závislostí, ale sedmdesátá a začátek osmdesátých let vypadaly úplně jinak. V tzehdejších kruzích americké popkultůry byl kokain módním doplňkem podobně jako drahé hodinky nebo sportovní auto. Objevoval se na hollywoodských večírcích, mezi hudebními hvězdami i v kancelářích finančníků na Wall Street. Řada celebrit se jeho užíváním nijak netajila a popkultura ho prodávala jako symbol úspěchu, energie a života bez brzd. A právě na této americké slabosti Escobar postavil své impérium. Peníze se z USA k němu valily takovým tempem, že si mohl dovolit věci, které znějí jako scénář přehnaného filmu. Jeho slavná Hacienda Nápoles měla vlastní letiště, býčí arénu, závodní dráhy, umělá jezera i zoologickou zahradu plnou exotických zvířat. Normální milionář koupí bojového psa, Escobar si pořídil hrochy. A ti jsou v Kolumbii dodnes. Ve skutečnosti přežili svého slavného majitele o desítky let a stali se jedním z nejbizarnějších dědictví jeho éry. Escobar nežil jako člověk, který by své bohatství skrýval. Naopak ho vystavoval na odiv každému, kdo byl ochoten se dívat. Přitom neměl žádné oslnivé vzdělání. Krátce navštěvoval vysokou školu, ale studium nedokončil. Nebyl profesorem ani akademikem. Jeho skutečnou školou byly tvrdé ulice Medellínu. Měl mimořádný instinkt pro obchod, organizaci lidí a odhad lidských slabostí. Dokázal vybudovat síť, která vydělávala miliardy dolarů ročně, a i jeho nepřátelé mu přiznávali, že rozhodně nešlo o hlupáka. Byl to muž s obrovskou praktickou inteligencí, který přesně věděl, jak získat peníze, moc i loajalitu lidí kolem sebe.
Robin hood pro chudé, terorista pro stát
Jenže Escobar nechtěl být pouze boháčem. Chtěl být obdivovaný. Chtěl být důležitý. A hlavně chtěl, aby ho společnost brala jako respektovaného muže, ne jako sprostého gangstera. Proto začal stavět domy pro chudé, financovat fotbalová hřiště, silnice a školy. V některých částech Medellínu ho lidé skutečně milovali. Pro ně nebyl narkobaronem, ale člověkem, který jim pomohl ve chvíli, kdy stát nikde nebyl. Escobar si dokonce našel cestu do politiky a stal se náhradním členem kolumbijského Kongresu. Nebyl to ale ani levičák, ani pravičák. Jeho jedinou ideologií byly peníze, moc a snaha vyhnout se americkému vězení a imunita politika mu na to fungovala skvěle. Jenže zatímco jednou rukou rozdával dary a budoval image Robina Hooda, druhou tou temnější rukou vedl jednu z nejkrvavějších válek v moderních dějinách Kolumbie. Jeho slavná zásada „peníze nebo kulka“ byla zcela jednoduchá a pochopil jí i hlupák. Kdo přijal úplatek, mohl žít. Kdo odmítl, měl problém. Bombové útoky, vraždy soudců, policistů, novinářů i politiků postupně proměnily Kolumbii v krvavé bojiště. Escobar byl najednou tak mocný a tak nebezpečný, že se stal nepřítelem číslo jedna pro Spojené státy. Do honu na něj se zapojila DEA, FBI, kolumbijská policie, armáda i jeho vlastní bývalí spojenci. A zatímco navenek vystupoval jako oddaný manžel a otec, jeho soukromý život měl k rodinné idylce daleko. Kolem jednoho z nejbohatších mužů planety se neustále pohybovaly modelky, herečky a televizní hvězdy. Nejznámější milenkou byla slavná moderátorka Virginia Vallejo, která později jejich vztah popsala v knize. Escobar tak zvládal vést válku se státem, řídit miliardové impérium a zároveň žít život celebrity, o kterém tehdejší bulvár psal téměř se stejným nadšením jako o hollywoodských hvězdách.
La catedral, útěk a poslední den pabla escobara
A pak přišel pád. Ne rychlý, ale o to bolestivější. Escobar se sice na čas nechal zavřít, jenže do věznice, kterou si v doslova navrhl sám. Fešácký kriminál La Catedral připomínala spíš horský hotel pro náročné hosty než vězení. Měla bar, saunu, fotbalové hřiště i vířivku. Když mu vláda chtěla luxus zatrhnout, utekl. Následoval jeden z největších honů na člověka v moderních dějinách. Muž, který ještě nedávno vládl miliardovému impériu, se skrýval po bytech a domech, neustále měnil úkryty a sledoval, jak se jeho svět rozpadá. Dne 2. prosince 1993 ho speciální jednotky vypátraly v Medellínu. Pokusil se utéct po střechách okolních domů, ale přestřelku nepřežil. Dodnes se vedou spory, zda ho zastřelili policisté, nebo si vzal život sám. Jeho pohřbu se zúčastnily desítky tisíc lidí. Po jeho smrti musela rodina zmizet z Kolumbie. Manželka María Victoria Henao a děti začaly nový život v Argentině pod jinými jmény. Syn Juan Pablo se přejmenoval na Sebastiána Marroquína, vystudoval architekturu a dnes otevřeně mluví o zločinech svého otce. Dcera Manuela se naopak stáhla z veřejnosti natolik, že o jejím životě ví jen málokdo. Takhle neslavně skončil příběh muže, který měl na vrcholu moci vlastní armádu, soukromou zoo, miliardy dolarů a vliv sahající až do vrcholné politiky. Nakonec zemřel ve špíně na střeše obyčejného domu jako sprostý zločinec před zákonem.
Zdroje: DEA Museum – Pablo Escobar | DEA – Historie Medellínského kartelu | DEA – Vzestup Medellínského kartelu | DEA Museum – Escobarův hon a smrt | DEA Museum – Javier Peña, hon na Escobara
Související články
stoletíMiroslav Provod byl velká vekslácká ryba už za socíku co dokázal sehnat nemožné a který měl konexe až úplně nahoře.
USAPocahontas: Disney prodalo pohádku. Historie nám ale vypráví její temnější, smutnější a hlavně úplně jiný příběh
FrancieFrancie po válce málem skončila jako další Stalinův satelit, dějiny však rozhodly úplně jinak nakonec.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
