Proč se o Staroměstskou radnici bojovalo až do posledních hodin války? Příběh radnice, která málem lehla popelem
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Staroměstská radnice V první linii povstání
Praha už měla v květnu 1945 války opravdu po krk. Vlastně už měla plné zuby všeho, co s německou okupací souviselo. Jenže jednotky Wehrmachtu jako by stále čekaly na nějaký úředně orazítkovaný dopis, že válku prohrály, a tak se rozhodly poslední dny okupace městu ještě pořádně „zpříjemnit“. Pátého května vypuklo Pražské povstání a během několika hodin se z ulic hlavního města stalo bojiště. Lidé v ulicích strhávali německé nápisy, vyvěšovali československé vlajky, stavěli barikády a doufali, že tentokrát už je konečně konec. Jenže místo klidného konce okupace přišly výstřely, tanky, plameny a s nimi zase smrt. Jedním z nejdůležitějších center Pražského povstání se stala Staroměstská radnice. Budova, která po staletí přežila požáry, války, morové epidemie, náboženské konflikty i všechny možné pražské katastrofy, se najednou ocitla přímo v první linii. A tentokrát se historie nepsala perem, ale granáty. V radnici se na její obranu shromáždili četníci, policisté, partyzáni, zaměstnanci magistrátu a další dobrovolníci. Zpočátku jich nebyly žádné stovky, ale jen několik desítek. Proti nim však stály německé jednotky s obrněnou technikou a těžšími zbraněmi. Poměr sil tedy zrovna nepřipomínal férový sportovní zápas. Spíš domluvený zápas, kde jeden soupeř přijde s boxerskými rukavicemi a druhý s tankem. Staroměstské náměstí se změnilo v nebezpečnou past. Německá obrněná vozidla ostřelovala okolní domy a snažila se získat kontrolu nad strategickým prostorem Staroměstského náměstí. Radnice totiž nebyla jen historickou kulisou. Její poloha v samém centru města z ní dělala důležitý opěrný bod a její ovládnutí mohlo německým jednotkám usnadnit postup do dalších částí centra. Jeden z tanků se dokonce dostal až ke kostelu svatého Mikuláše. Tankovým dělem rozstřílel vrata radnice a těžce poškodil barikádu. Jenže povstalci nebyli úplně bezmocní. Obránce Robert Konopa proti tanku použil ukořistěnou pancéřovou pěst a podařilo se mu ho vyřadit. Posádka tanku uprchla a povstalci získali nejen cennou kořist, ale také munici. Vypadalo to skoro jako filmová scéna, jenže filmový režisér by nejspíš dostal vynadáno, že to dost přehání. Praha povstala, radnice bojovala a jeden německý tank právě zjistil, že i historická památka může mít poněkud nečekaně ostré zuby. Jenže skutečnost byla mnohem krvavější než jakýkoli film. Na náměstí začali umírat civilisté a každý další útok znamenal nové nebezpečí. Staroměstská radnice přitom nebyla pouze symbolem města. Uvnitř se nacházely historické dokumenty, městský archiv a další materiály, které zachycovaly staletí pražských dějin. A právě o ně se měl v následujících dnech rozpoutat závod s časem. Praha totiž zjistila, že v posledních hodinách války nebude bojovat jen o svou svobodu, ale také o vlastní paměť.
Když se zachraňovala pražská historie pod palbou
Šestého května boje pokračovaly a situace kolem Staroměstské radnice byla stále zoufalejší. Německé jednotky se snažily proniknout do centra a radnice byla pro obránce jedním z klíčových bodů. Každá barikáda měla cenu života a každý kus munice mohl rozhodnout o tom, jestli se útok podaří odrazit. Jenže kromě lidí začaly být v ohrožení také věci, které žádný člověk po válce nedokáže jednoduše nahradit. V radnici byly uloženy historické písemnosti, rukopisy, listiny, pečetidla, plány, kresby a další dokumenty mapující dějiny Prahy. A teď se nad nimi začal stahovat kouř. Sedmého května přišel další německý útok. Obrněná vozidla se znovu pokoušela přiblížit k radnici a byla použita také zápalná munice. V budově vypukl požár. Obráncům se ho ještě podařilo dostat pod kontrolu, ale bylo jasné, že nebezpečí zdaleka neskončilo. Kolem radnice navíc hořely další budovy a plameny se mohly kdykoli rozšířit. Pražané proto začali z ohrožených prostor vynášet cenné archiválie a další předměty. Některé dokumenty byly přenášeny do kostela svatého Mikuláše, kde měly být alespoň provizorně uchráněny před ohněm. Představte si tu scénu. Venku se střílí, po ulicích jezdí obrněná technika, všude je kouř a lidé místo toho, aby řešili jen vlastní bezpečí, nosí z ohrožené budovy staleté dokumenty. V době, kdy by člověk normálně popadl peněženku, kabát a utíkal, se tady zachraňovala historie. Žádná moderní evakuační služba, žádné dokonale vybavené hasičské jednotky, které by mohly během chvíle dostat požár pod kontrolu. Tady se prostě vzal rukopis, předal dalšímu člověku a doufalo se, že další střela nedopadne právě tam, kam ho nesete. A právě díky těmto odvážným Pražanům se část cenností podařilo uchovat. Radnice ale nebyla jediným místem, které hořelo. Praha byla během povstání plná požárů a hasiči museli zasahovat prakticky všude. Jenže co je platné mít hasiče, když se k hořící budově nemohou bezpečně dostat, protože kolem stále létají střely? Radnice tak dostala jednu z nejhorších možných kombinací. Hořela, byla ostřelována a zároveň se ji lidé snažili ze všech sil zachránit. Přestože už bylo jasné, že se válka blíží ke svému konci, boje v Praze pokračovaly. Německé jednotky se stále snažily udržet své pozice a povstalci se jim v tom pokoušeli zabránit. A následující den měl přinést nejhorší okamžiky celého boje o radnici.
Osmého května radnice hořela
Osmého května ráno už Staroměstské náměstí neslo těžké stopy bojů, které v Praze stále pokračovaly. Německé jednotky znovu ostřelovaly radnici, v okolních ulicích se pohybovala obrněná technika a oblast zasáhla také dělostřelecká palba. Pro povstalce byla situace stále obtížnější. Radnice představovala významný opěrný bod v centru města a její ztráta by znamenala nejen vojenský úspěch německých jednotek, ale také zásadní symbolickou ránu povstání. Plameny se rozšířily do dalších částí komplexu, hořela střecha věže, arkýř i další části radnice a požár zasáhl také Staroměstský orloj. Jeden z nejvýznamnějších symbolů Prahy byl těžce poškozen. Zasažen byl jeho mechanismus, shořely dřevěné části a plastiky a původní figury apoštolů byly zničeny. Kolem čtvrté hodiny odpoledne už byla radnice prakticky celá v plamenech a střecha věže se zřítila, takže se obránci museli stáhnout. Škody však nebyly pouze stavební. V radnici byly uloženy rozsáhlé historické sbírky a archivní materiály. Požár zničil například dvaaosmdesát rukopisů z období let 1400 až 1750, patnáct soupisů vkladů do městských knih, tři cechovní pergamenové listiny a dvanáct nejstarších pečetidel, z nichž některá pocházela až z roku 1280. Zničeno bylo také přibližně deset tisíc pražských a českých vedut, kreseb, rytin a plánů a kolem pětadvaceti tisíc negativů a fotografických kopií. Mimořádně bolestivou ztrátou bylo i zničení inventářů a kartoték, které sloužily k evidenci a vyhledávání historických materiálů. Nezmizely tedy pouze samotné dokumenty, ale také část systému, který umožňoval historikům s těmito sbírkami pracovat. A právě v tom spočívala jedna z největších tragédií. Část pražské historické paměti byla nenávratně ztracena v posledních hodinách války. Ironií bylo, že právě osmého května Německo kapitulovalo. Válka v Evropě byla rozhodnuta, přesto se v Praze stále bojovalo, ničily se budovy a umírali lidé. Staroměstský orloj však katastrofu přežil. Těžce poškozený, bez původních apoštolských figur a s poškozeným mechanismem, se stal jedním ze symbolů toho, jak vysokou cenu Praha během květnových bojů zaplatila.
Orloj přežil, část pražské paměti ne
Když boje skončily, začala další bitva. Tentokrát už ne o radnici, ale o to, co z ní zůstalo. Devátého května se lidé vraceli k troskám a snažili se zachránit dokumenty a předměty, které přežily oheň, vodu a kouř. Některé historické materiály se podařilo uchovat právě díky tomu, že je lidé během bojů vynesli do bezpečí. Radnice však utrpěla rozsáhlé škody a její východní křídlo bylo nakonec odstraněno a už nebylo obnoveno. Během posledních hodin války tak zmizela část historické budovy, nenávratně byla ztracena část pražského archivu a těžce poškozen byl i Staroměstský orloj. Přesto se podařilo zachránit podstatnou část toho, co ještě zachránit šlo. Orloj byl po válce opraven a v roce 1948 znovu uveden do provozu. Nové figury apoštolů nahradily ty, které zničil požár, zatímco chybějící východní křídlo radnice zůstalo trvalou připomínkou květnových bojů. Dnes kolem orloje procházejí turisté, fotografují si ho a čekají na každou hodinu, kdy se objeví apoštolové. Jen málokdo při tom myslí na to, že tento slavný symbol Prahy má za sebou chvíle, kdy mohl úplně zmizet. Radnice dál stojí, orloj dál ukazuje čas a město žije. Část pražské historické paměti však zůstala navždy v plamenech. A právě proto jsou stopy po květnových bojích dodnes víc než jen poškozené zdivo. Připomínají dobu, kdy se o centrum Prahy bojovalo ještě ve chvíli, kdy už bylo o výsledku války rozhodnuto. Německá okupace skončila, Praha přežila a Staroměstský orloj se znovu rozešel.
Zdroje: Vojenský historický ústav Praha – Staroměstská radnice 1945 | Praha.eu – Historie Staroměstské radnice | Prague City Tourism – Staroměstská radnice s orlojem | Vojenský historický ústav Praha – Pražské povstání 1945 | Praha.eu – Historie Staroměstského orloje
Související články
20. stoletíKousek od Prahy vznikl za druhé světové války jeden z největších výcvikových prostorů Waffen SS v Evropě
České zeměSvatováclavská rota. Český pokus bojovat za Hitlera skončil dřív, než pořádně začal
FrancieFrancie po válce málem skončila jako další Stalinův satelit, dějiny však rozhodly úplně jinak nakonec.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
