Slováci na východní frontě během operace Barbarossa nebyli žádnou týlovou jednotkou
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Od barbarossy až na kavkaz
Slováci na východní frontě rozhodně nebyli žádní vojáci schovaní někde v týlu, zatímco Němci za ně odváděli špinavou práci. Když 22. června 1941 vypukla operace Barbarossa, Slovenská republika se přidala k německému útoku na Sovětský svaz prakticky okamžitě a její Rychlá skupina vyrazila na východní frontu. A rozhodně to nebyla žádná výletní jízda. Už v červenci přišly u Lipovce tvrdé boje, mrtví a ranění a po nich reorganizace na Rychlou brigádu a později Rychlou divizi. Slovenští vojáci pak postupovali přes Ukrajinu, dostali se k Dněpropetrovsku, k Azovskému moři a k řece Mius. Jenže blesková válka začala skřípat. Z vítězného pochodu se stala zákopová řež, přišly bláto, zima, vyčerpání a stále tvrdší sovětské protiútoky. V létě 1942 ale Němci znovu udeřili a Slováci vyrazili vpřed. Přes Rostov se dostali až na Kavkaz, tisíce kilometrů od svého domova. Jenže právě tam začal velký německý sen dostávat pořádné trhliny. Fronta byla natažená na obrovskou vzdálenost, zásobování nestíhalo a Rudá armáda se rozhodně nechystala zmizet z mapy, nebo se Slovákům vzdát. Pak přišel Stalingrad a všechno se obrátilo vzhůru nohama. Z vojáků, kteří ještě nedávno triumfálně postupovali na východ, se stali muži ustupující před sovětským protiútokem. Ústup z Kavkazu nebyl žádná pohodová cesta domů. Mizela technika, těžké zbraně, vozidla i zásoby a za každým kilometrem na západ mohl čekat další boj. Z původně sebevědomé útočné jednotky se stávala vyčerpaná formace, která už neřešila, kam dál postoupit, ale hlavně jak se z toho obrovského válečného kotle vůbec dostat živá. A cesta slovenských vojáků tím zdaleka nekončila. Z Kavkazu je válka nakonec zavedla až na Krym, kde se jejich původní role postupně změnila a kde se začala psát další, ještě dramatičtější kapitola jejich příběhu.
Krym, kachovka a tisíce slováků V zajetí
V lednu 1943 přišel rozkaz, který slovenským vojákům obrátil válku vzhůru nohama. Rychlá divize se měla stáhnout z Kavkazu a přesunout na Krym. Po tisících kilometrech bojů přes Ukrajinu, Don, Rostov a Kavkaz je čekala úplně jiná realita. Někteří se na Krym dostávali loděmi, jiní letecky, protože pozemní ústup byl stále složitější, a z kdysi pohyblivé útočné divize se postupně stávala unavená formace s nedostatkem techniky a omezenou schopností vést větší útočné operace. Místo dalšího velkého tažení tak přišly především hlídkové, strážní a obranné úkoly. 1. srpna 1943 navíc Rychlá divize definitivně zmizela z názvu a vznikla 1. pěší divize. A právě z tohoto období pocházejí fotografie, které dnes mohou působit skoro idylicky. Slovenští vojáci v československých přilbách vz. 32, se slovenským dvojkřížem, charakteristickým modrým pruhem a vedle nich starý těžký kulomet Schwarzlose vz. 7/24. Na první pohled obyčejný snímek několika vojáků někde na Krymu. Jenže za těmi muži byla cesta dlouhá tisíce kilometrů a krvavé boje na východní frontě. A před nimi další katastrofa. Na Krymu totiž žádný klid nenastal. Rudá armáda se tlačila stále dál na západ a německé velení zoufale potřebovalo každého muže, kterého mohlo nasadit. Slováci tak byli na podzim 1943 přesunuti zpět do bojového prostoru na jižní Ukrajině, do oblasti mezi Melitopolem a Kachovkou. Slovenské velení proti takovému nasazení protestovalo, ale německé požadavky nakonec převážily. V noci z 29. na 30. října se slovenské jednotky přesouvaly do nových pozic, aniž by tušily, jak nebezpečná situace kolem nich už je. Sovětské síly připravovaly útok a ten potom přišel v drtivím úderu. Fronta se během krátké doby změnila v chaos, slovenské pozice byly prolomeny a více než dva tisíce slovenských vojáků spolu s desítkami důstojníků padly do zajetí. Další byli zabiti nebo raněni. Pro slovenskou armádu to byla těžká rána a z někdejší Rychlé divize, která v roce 1941 vyrazila sebevědomě po boku Wehrmachtu hluboko na Ukrajinu, zůstala silně oslabená jednotka. A osud některých zajatců měl ještě nečekaný obrat. Muži, kteří v roce 1941 přišli na východ bojovat proti Rudé armádě, se později dostali do československých jednotek v Sovětském svazu a někteří z nich nakonec obrátili zbraň proti svým bývalým německým spojencům. Z vojáků, kteří původně táhli na východ jako součást německého tažení, se tak někteří na konci války ocitli na úplně opačné straně.
Zajišťovací divize a temnější stránka války
Jenže Rychlá divize nebyla celý slovenský příběh na východní frontě. Vedle ní tam působila také Zajišťovací divize, která měla úplně jinou práci. Zatímco Rychlá divize postupovala s německými jednotkami hluboko do Sovětského svazu, Zajišťovací divize zůstávala především v týlu a měla za úkol držet pod kontrolou území, které za sebou německá armáda zanechávala. Hlídala železnice, silnice, sklady a další důležité objekty, doprovázela transporty, střežila zajatce a zapojovala se do protipartyzánských operací. A právě tady začíná mnohem temnější kapitola slovenského působení na východě. Nebyla to totiž jen válka vojáků proti vojákům. Slovenské jednotky se pohybovaly v prostoru německé okupační války, kde byli terčem represí také civilisté a kde docházelo k brutálním zásahům proti partyzánům i k pronásledování Židů. Proto se slovenské působení nedá měřit jen počtem bitev nebo fotografiemi vojáků s kulomety. Část slovenské armády byla součástí okupačního systému a podílela se na jeho fungování. Zároveň se ale uvnitř slovenské armády začalo něco měnit. Po Stalingradu už bylo stále těžší věřit, že Německo válku vyhraje. Přibývalo dezercí, přeběhnutí i vojáků, kteří hledali způsob, jak z války zmizet. Slovenské vedení se dostávalo do stále větší pasti. Formálně bylo stále spojencem Berlína, ale německá vojska už dávno nepůsobila jako nezastavitelná válečná mašina. Naopak. Sovětská armáda tlačila stále více na západ a po katastrofě u Kachovky německé velení slovenským jednotkám rozhodně nedůvěřovalo tak jako na začátku války. Z původních útočných sil se postupně stávaly jednotky využívané hlavně k obraně, strážní službě a zabezpečování týlu. Ani tím ale slovenské dobrodružství na východě neskončilo. Krym se v roce 1944 proměnil v past a slovenské jednotky se spolu s Němci a Rumuny ocitly v situaci, kdy už nešlo o další postup, ale o co nejrychlejší únik z poloostrova. To byl příznačný konec tažení, které začalo v červnu 1941 sebevědomým pochodem na východ. Několik let nato už místo vítězného pochodu následoval ústup, zajetí, dezertace a rozpad původních představ o rychlém vítězství. Někteří slovenští vojáci padli, jiní skončili v sovětském zajetí, další dezertovali a část z nich nakonec bojovala proti Němcům. A právě proto je fotografie slovenských kulometčíků mnohem zajímavější, než se může na první pohled zdát. Tři muži zalehnutí za kulometem, slovenské dvojkříže na přilbách a modrý pruh. Na první pohled obyčejný válečný snímek. Ve skutečnosti malý výřez z obrovského příběhu armády malého státu, která v roce 1941 vyrazila po boku Wehrmachtu na východ, dostala se tisíce kilometrů hluboko do Sovětského svazu a nakonec zjistila, že z krátkého vítězného tažení se stala několikaletá válka a z pochodu vpřed zoufalý ústup. A nebyla to přitom žádná malá epizoda. Za celé období se na východní frontě postupně vystřídalo téměř 75 000 slovenských vojáků. Neznamená to samozřejmě, že byli všichni najednou v první linii, ale ukazuje to obrovský rozsah slovenského zapojení do války po boku nacistického Německa. Celý příběh tak není možné odbýt tvrzením, že „Slováci byli jen někde v týlu“. Nebyli. Někteří bojovali přímo na frontě, jiní zabezpečovali německý týl a další se později dostali do zajetí, dezertovali nebo změnili stranu. Právě v tom je celý příběh slovenské armády na východě tak dramatický: začal velkým pochodem na východ a skončil rozpadem původních představ o vítězství.
Zdroje: Vojenský historický ústav – Slovenská Rýchla skupina v začiatočnej fáze operácie Barbarossa | Vojenský historický ústav – Tažení slovenské armády na východní frontě v roce 1941 | Vojenský historický ústav – Rýchla 1. pešia divízia na Kryme a pri
Související články
Rakousko-UherskoPád Haliče: Jak Rakousko Uhersko během několika týdnů přišlo o celé své východní křídlo
SSSROperace Bagration: Když Hitler ochutnal vlastní Blitzkrieg a rudá armáda spustila peklo, které rozmetal Wehrmacht na prach
SSSRTrudarmija: byla pracovní armáda, co během 2. světové války mobilizovala „nedůvěryhodné“ sovětské Němce
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
