Z otrokyně k absolutní moci. Neuvěřitelný příběh Kösem Sultan

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Kösem Sultan Osmanská říše část 16.

Z řecké otrokyně do sultánova harému

Kösem Sultan je bezesporu nejslavnější žena v historii Osmanské říše a její životní příběh je tak neuvěřitelný, že by ho nevymyslel ani scenárista po víkendovém flámu s pořádným zbytkáčem v krvi. Narodila se pravděpodobně kolem roku 1589 a podle legendy byla dcerou pravoslavného kněze a když jí bylo pouhých čtrnáct let, osmanští nájezdníci ji unesli z jejího domova na ostrově Tinos a v Bosně prodali do otroctví. Podle pozdějšího podání se dostala do rukou bosenského osmanského správce a odtud pokračovala její cesta do Istanbulu. Z mladé řecké křesťanské dívky, která ještě nedávno žila obyčejným životem, se během několika dnů stala otrokyně, o jejímž osudu najednou rozhodovali úplně cizí lidé. Čekala ji cesta do světa, kde se kupovali lidé, měnili majitelé a kde se o trůn hrálo stejně tvrdě jako o samotný život. Nikdo z těch, kteří tehdy rozhodovali o osudu čtrnáctileté otrokyně, nemohl tušit, že její cesta právě začíná. Cesta, která ji zavede až do samotného srdce osmanského dvora a nakonec z ní udělá jednu z nejmocnějších žen celé říše. Právě tady začíná její neuvěřitelný příběh. Z čtrnáctileté otrokyně se postupně dostane do harému sultána Ahmeda I., kde už rozhodně nepůjde o žádné drobné. Ve hře budou lidské životy, obrovské bohatství, samotný sultánský trůn a především moc rozhodovat o osudech milionů lidí. Kariéru, jakou tam Kösem udělala, by možná nedal ani Elon Musk. Z mladé otrokyně se v harému rychlě stala favoritkou samotného sultána Ahmeda I., matkou dvou sultánů, babičkou dalšího sultána, jeho regentkou a následně jednou z nejmocnějších postav celé říše. To už není kariérní postup, to je skoro chyba v systému. Kolem ní se střídali sultáni, intrikovali janičáři, padaly hlavy a do toho všeho se několik žen přetahovalo o moc nad říší roztaženou přes tři kontinenty. A právě v tomto světě se z bývalé otrokyně začala stávat žena, která už dávno nebyla jen jednou z mnoha žen v harému. Ahmed I. si ji oblíbil natolik, že se postupně stala jeho nejvýznamnější partnerkou a získala v paláci postavení, o kterém se většině žen kolem ní mohlo jen zdát. Porodila mu několik dětí včetně synů Murada a Ibrahima. A v osmanské říši nebyl sultánův syn jen radostná rodinná událost. Byl to potenciální budoucí sultán. Jinými slovy, politická pojistka v lidské podobě.

Matka sultána a žena, která řídila říši za závěsem

Když Ahmed I. v roce 1617 zemřel, kolem jeho trůnu se rozjela vražedná politická ruleta. Sultáni se střídali, přicházely převraty a různé mocenské skupiny se snažily zjistit hlavně jedno, kdo bude další a kdo to celé přežije. Kösem mezitím dělala něco, co bylo v osmanském paláci skoro nadpřirozené. Byla pořád na živu a ve hře. Zatímco ostatní přicházeli o úřady, majetek i hlavu, její karta stále zůstávala pořád ve hře. Podle osmanských pramenů podpořila přežití Mustafy I., Ahmedova bratra, což ovlivnilo samotný vývoj osmanského nástupnictví. A pak přišel rok 1623 a s ním Kösemin velký okamžik. Na trůn nastoupil její syn Murad IV. kterému bylo teprve jedenáct let. Obrovská říše se rozkládala přes tři kontinenty a v jejím čele najednou stál sultán, který měl podle všeho ještě chvíli počkat, než začne samostatně řídit takový kolos. Jenže v osmanském paláci se na čekání moc nehrálo. A Kösem už dobře věděla, jak se tahle hra hraje. Stala se valide sultan, tedy matkou vládnoucího sultána, a její moc vystřelila raketově vzhůru. V prvních letech Muradovy vlády fakticky působila jako jeho regentka. Ovlivňovala jmenování úředníků, získávala informace od mocných mužů a podle dobových zpráv sledovala jednání státní rady Divanu za závěsem. Muži uvnitř řešili chod říše, zatímco za závěsem seděla žena, která měla přehled o tom, kdo si právě buduje vliv, kdo začíná ztrácet půdu pod nohama a kdo má k mladému sultánovi dveře otevřené dokořán. A zatímco ostatní mluvili, Kösem si pamatovala. Kdo co řekl, komu to řekl a hlavně proč to řekl. Z obyčejného závěsu se tak postupně stalo strategické velitelské stanoviště. Říše sice měla sultána, ale sultán měl mataku a ta měla kontakty. Jenže jak už to bývá, děti jednou vyrostou. A tady začala poněkud osmanská verze problému, který zná každý rodič, syn dospěje a zjistí, že už žádnou maminku k řízení nepotřebuje. Murad IV. kolem roku 1632 převzal skutečnou moc a rozhodně neměl v úmyslu zůstat maminčiným sultánkem. Byl tvrdý, autoritářský a proslul brutálními tresty. Chtěl obnovit pořádek v říši a rozhodně se nebál použít prostředky, ze kterých by dnes historikům vstávaly vlasy hrůzou. V osmanské dynastické politice navíc platilo, že potenciální soupeř z vlastní rodiny by mohl být časovanou bombou. Murad proto nechal popravit několik svých bratrů, mezi nimi Bayezida, Süleymana a později Kasima. Pro Kösem to muselo být kruté. Celý život budovala svou moc a snažila se zajistit budoucnost svých synů, jen aby pak jeden z nich získal dostatek moci na to, aby rozhodoval o životě a smrti těch ostatních. A najednou bylo jasné, že její největší politický úspěch, vlastní syn na trůnu, co může být zároveň i její největší problém.

Dva sultáni, jeden vnuk a boj o moc

Přesto tím Kösemin politický příběh ani zdaleka neskončil. Když Murad IV. v roce 1640 zemřel, na trůn nastoupil jeho mladší bratr Ibrahim. Právě jeho vláda přinesla další období palácových intrik, rostoucího vlivu sultánových oblíbenců a stále většího napětí uvnitř říše. Ibrahim byl považován za psychicky labilního a jeho rozhodování bylo stále více ovlivňováno lidmi z jeho bezprostředního okolí. Výdaje dvora rostly, státní finance se dostávaly pod tlak a nespokojenost mezi janičáři i dalšími mocenskými skupinami sílila. Kösem se znovu ocitla v centru politického dění. Po desetiletích strávených u osmanského dvora měla rozsáhlé kontakty, značný majetek a zkušenosti, které z ní činily jednu z nejvlivnějších osobností říše. Podílela se na důležitých politických rozhodnutích a její vliv zasahoval také do zahraniční politiky. V roce 1645 například podporovala zahájení války s Benátkami o Krétu, která se nakonec protáhla na několik desetiletí. Ibrahimova vláda však pokračovala v sestupu a v roce 1648 byl sesazen. Krátce nato byl popraven. Na trůn nastoupil jeho syn Mehmed IV., kterému bylo pouhých šest let. Pro Kösem to znamenalo další zásadní obrat. Stala se babičkou vládnoucího sultána a získala mimořádné postavení známé jako büyük valide, tedy „velká valide“. Její moc už nestála pouze na postavení v sultánově rodině. Opírala se o rozsáhlou síť spojenců, majetek, dlouholeté zkušenosti a také o politické vazby vytvořené prostřednictvím jejích dcer, které byly provdány za významné státníky. Kösemin vliv tak dávno překročil hranice harému a zasahoval hluboko do řízení říše. Jenže právě v okamžiku, kdy se zdálo, že její moc už téměř nemá konkurenci, se objevil nový protivník. Mehmed IV. měl totiž matku. Jmenovala se Turhan Sultan. Byla mladší, měla vlastní ambice a především měla stejné mocenské právo, které před ní využívala Kösem. Byla matkou vládnoucího sultána. Mezi oběma ženami proto postupně vznikl ostrý mocenský střet. Nešlo už jen o spor mezi tchyní a snachou. Šlo o kontrolu nad nezletilým sultánem, přístup k němu a prostřednictvím něj také o vliv na celou říši. Kösem měla za sebou desetiletí zkušeností, značný majetek, rozsáhlou síť kontaktů a podporu části mocenských skupin včetně janičářů. Turhan měla na své straně mládí a především budoucnost, protože její syn byl nyní sultánem. V paláci Topkapi se tak postupně vytvořily dva mocenské tábory a rodinný konflikt přerostl v otevřený boj o politickou převahu. V osmanském paláci navíc podobné souboje jen málokdy končily kompromisem. Kdo ztratil moc, mohl ztratit nejen postavení, majetek a vliv, ale také život.

Turhan Sultan a konec nejmocnější ženy říše

Podle dobových zpráv Kösem nakonec uvažovala o změně nástupnictví a o dosazení Mehmedova bratra Süleymana. Jestli byl plán skutečně připraven přesně tak, jak ho popisují pozdější prameny, zůstává otázkou. Pokud ale ano, překročila Kösem poslední hranici. Žena, která kdysi chránila vlastní syny před smrtí, byla nyní připravena změnit nástupnictví vlastního vnuka. Turhan pochopila, že tentokrát nejde jen o politickou hru. Jde o její vlastní přežití. V noci z 2. na 3. září 1651 proto lidé věrní Turhan Sultan vtrhli do Köseminých komnat. Jedna z nejmocnějších žen Osmanské říše byla zabita. Tradiční podání uvádí, že byla uškrcena šňůrou nebo provazem. Žena, která přežila několik sultánů, převraty, dynastické popravy i vlastní politické soupeře, nakonec prohrála s jinou ženou. Turhan Sultan zvítězila a stala se novou dominantní ženou osmanského dvora. Kösem byla pryč. A její smrt nebyla žádná drobná palácová poznámka pod čarou. V Istanbulu bylo po její smrti vyhlášeno třídenní období smutku. To samo o sobě ukazuje, jak mimořádné postavení si během života vybudovala. Jenže její příběh tím neskončil. Protože vedle intrik, peněz a boje o trůn měla ještě jednu stránku, která se do obrazu bezohledné manipulátorky příliš nehodí. Kösem byla totiž také mimořádně štědrá mecenáška a dobrodinka. Ze svého obrovského majetku financovala mešity, školy, kašny a další veřejné stavby. V Üsküdaru nechala vybudovat Çinili Cami a celý komplex dalších staveb. Podle dobových zpráv pomáhala chudým a dokonce splácela dluhy vězňů, aby mohli být propuštěni. Pomáhala také poutníkům a podporovala dobročinné aktivity spojené s Mekkou a Medínou. A právě v tom je Kösem možná nejzajímavější. Nebyla jednoduše hodná nebo zlá. Byla politička v systému, který byl sám o sobě brutální. Dokázala být ochránkyní, mecenáškou, matkou, babičkou i nemilosrdnou hráčkou o moc. Z dívky křesťanského původu se dostala do samotného centra Osmanské říše. Byla matkou dvou sultánů, babičkou dalšího a během několika desetiletí patřila mezi nejvlivnější osoby v zemi. Oficiálně přitom nikdy nebyla sultánem. Jenže jak už historie mnohokrát ukázala, skutečná moc nemusí vždy sedět na trůnu. Někdy stojí za ním. Někdy čeká za závěsem. A někdy má podobu ženy, která velmi dobře ví, komu otevřít dveře a komu je raději zabouchnout před nosem. Kösem se naučila pravidla osmanské mocenské hry tak dokonale, že je dokázala hrát lépe než mnoho mužů kolem ní. Jenže každá hra jednou skončí. A ta její skončila v okamžiku, kdy narazila na ženu, která se naučila hrát stejnou hru. Turhan Sultan zvítězila. Kösem zemřela. Zůstala po ní legenda o ženě, která podle pravidel vládnout neměla, ale přesto po desetiletí pomáhala rozhodovat o osudu jedné z největších říší své doby. Takže kdo vlastně vládl Osmanské říši? Sultán? Jeho vezír? Janičáři? Nebo žena někde za závěsem?

Zdroje: Encyclopaedia Britannica – Kösem Sultan | TDV İslâm Ansiklopedisi – Kösem Sultan | Encyclopaedia Iranica – Ottoman court and Kösem Sultan