Tajemství čínského draka. Obří kosti praještěrů přesvědčily celé generace, že legenda je skutečná
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Čínský drak nebyl příšera, ale symbol moci
Čínský drak je jedním z nejstarších symbolů lidské civilizace. Většina Evropanů si pod slovem draka představí přerostlou ještěrku s křídly, která sedí na hromadě zlata, chrlí oheň a čeká, až se objeví nějaký odvážný rytíř nebo neopatrná princezna. Když se takový drak objeví v pohádce, většinou je jasné, že jeho životnost bude mít asi tolik pokračování jako sněhulák v červenci. V Číně by se ale nad tímhle obrazem lidé nejspíš jen pobaveně usmáli. Tam byl drak odjakživa něco úplně jiného. Nepředstavoval zlo ani chaos, ale štěstí, sílu, déšť, úrodu, moudrost a císařskou moc. Zatímco evropský král posílal rytíře draka zabít, čínský císař se pyšně označoval za Syna draka a nechával jeho podobu vyšívat na své roucho. Dokonce existovalo pravidlo, že pětidrápého zlatého draka směl používat pouze císař. Kdyby si někdo jiný nechal takového draka vyšít na kabát, mohl si rovnou začít balit kartáček na zuby, protože ho čekal velmi nepříjemný rozhovor s úřady asi i katem. Císař seděl na Dračím trůnu, spal v Dračím paláci a jeho tvář byla označována jako Dračí tvář. Drak byl prostě symbolem nejvyšší autority. Zajímavé přitom je, že většina čínských draků vůbec neměla křídla. Přesto létali. V čínské mytologii totiž nikdo neřešil aerodynamiku ani Newtonovy zákony. Když jste byli nebeská bytost, prostě jste letěli. A hotovo. Čínský drak navíc nevypadal jako evropský bratranec. Měl dlouhé hadí tělo, jelení parohy, rybí šupiny, orlí pařáty, velbloudí hlavu, vousy připomínající sumce a oči, které měly vidět do všech světů. Podle starých textů byl složen z částí několika zvířat a představoval spojení celé přírody do jediné bytosti. Není divu, že se stal symbolem harmonie. Číslo devět, které bylo v Číně císařským číslem, se s drakem spojovalo tak často, že se říkalo, že má devět podob, devět vlastností nebo devět synů. Každý z těchto dračích potomků měl jinou povahu a jinou úlohu. Jeden chránil mosty, jiný chrámy, další zdobil zvony nebo střechy paláců. Když se dnes podíváte na staré čínské stavby, uvidíte draky skoro všude. Na střechách, schodištích, dveřích i sloupech. Jen v Zakázaném městě v Pekingu jich historikové napočítali tisíce. A aby toho nebylo málo, na mnoha obrazech drak letí za zářící koulí. To není žádný měsíc ani slunce, ale takzvaná dračí perla. Symbol moudrosti, nesmrtelnosti, štěstí a kosmické energie. Vypadá to skoro, jako kdyby si drak hrál s obrovským pingpongovým míčkem, ale ve skutečnosti jde o jeden z nejposvátnějších symbolů čínské kultury.
Šest tisíc let draků, deště a císařské moci
Kořeny čínského draka sahají více než šest tisíc let do minulosti. Archeologové objevili jadeitové amulety z kultury Hongshan, které zobrazují podivného stočeného tvora známého jako Zhulong neboli prasečí drak. Přiznejme si, že název prasečí drak nezní zrovna majestátně, ale jde o jeden z nejstarších dračích symbolů na světě. Mnozí badatelé se domnívají, že drak nevznikl najednou, ale postupným spojováním znaků různých kmenů. Jeden uctíval hada, jiný jelena, další ryby nebo krokodýly. Když se jejich kultury spojily, vznikl i nový společný symbol. Drak. A protože Čína byla odjakživa závislá na zemědělství, stal se vládcem vody, řek, mraků a deště. Sucho znamenalo hlad, povodeň katastrofu, takže není divu, že lidé stavěli dračí chrámy a modlili se za déšť. Podle legend existovali dokonce čtyři Dračí králové. Každý vládl jednomu moři a každý měl na starosti počasí ve své části světa. Když přišlo sucho, lidé se modlili právě k nim. Když přišla povodeň, nadávali nejspíš také jim. Dodnes jsou dračí tance při oslavách čínského nového roku symbolem štěstí a prosperity. A mimochodem, drak je jediné mytické stvoření v celém čínském zvěrokruhu. Vedle krysy, vola, tygra nebo psa působí trochu jako celebrita, která omylem přišla na sraz obyčejných smrtelníků. Lidé narození v roce Draka jsou podle tradice odvážní, energičtí a předurčení k velkým věcem. Když se v Číně narodí dítě v dračím roce, mnoho rodin to považuje za mimořádně šťastnou událost. Není náhodou, že právě v dračích letech porodnost v Číně často výrazně vzroste. Rodiče totiž doufají, že jejich dítě bude mít stejné vlastnosti jako legendární tvor. A pak jsou tu samozřejmě fosilie. Čína patří mezi nejbohatší naleziště dinosaurů na světě. Jenže před dvěma tisíci lety nikdo netušil, co dinosaurus vlastně byl. Když někdo vykopal několikametrovou kost, nenapadlo ho zavolat paleontologa. Jednak žádný neexistoval a jednak bylo mnohem jednodušší prohlásit, že našel kost draka. Těmto zkamenělinám se říkalo Longgu neboli dračí kosti a po staletí se prodávaly v lékárnách jako léčivý prostředek. Kosti se rozemlely na prášek a lidé věřili, že léčí nejrůznější nemoci. Chudáci dinosauři. Vyhynuli před šestašedesáti miliony let a nakonec skončili jako ingredience tradiční medicíny.
Dračí kosti, dinosauři a zrození legendy
Právě dračí kosti ale přispěly k jednomu z největších archeologických objevů čínských dějin. Roku 1899 si učenec Wang Yirong všiml, že některé kosti z lékárny nesou podivné vyryté znaky. Místo aby je nechal rozemlít, začal je zkoumat. Ukázalo se, že jde o věštebné kosti z doby dynastie Shang staré více než tři tisíce let. Obsahovaly nejstarší známou podobu čínského písma. Dá se říct, že nebýt obchodníků prodávajících dračí kosti, možná bychom dnes o počátcích čínského písemnictví věděli mnohem méně. Moderní paleontologové navíc objevili v Číně stovky druhů dinosaurů a řada z nich dostala do jména právě slovo long tedy drak. Existuje Guanlong neboli korunovaný drak, Dilong čili císařský drak nebo Mei long znamenající spící drak. Některé opeřené druhy nalezené v provincii Liaoning vypadají tak fantasticky, že by je bez problémů mohl nakreslit autor fantasy románů a nikdo by neprotestoval. Není proto divu, že někteří vědci uvažují, zda právě pravidelné nálezy obrovských kostí neposilovaly staré legendy. Samotný mýtus je sice mnohem starší než objevené fosilie, ale když rolník vykopal žebro dlouhé jako malý člun nebo lebku větší než vůz, bylo velmi snadné uvěřit, že kdysi po světě opravdu chodili draci. Podobné příběhy ostatně nevznikaly jen v Číně. Ve starém Řecku mohly fosilie mamutů a dinosaurů přispět ke vzniku legend o obrech a kyklópech. Člověk odjakživa hledal vysvětlení pro věci, kterým nerozuměl. Dnes máme paleontology, rentgeny, laboratoře a počítače. Tehdy stačila obrovská kost trčící ze skály a představivost pracovala na plné obrátky. A možná je na tom něco krásného. Evropský drak skončil většinou probodnutý kopím, zatímco ten čínský dodnes létá po nebi, přináší déšť, štěstí a připomíná, že ne všechny legendy musí vyprávět o příšerách. Některé vyprávějí o tom, jak si lidé představovali dokonalou sílu, moudrost a řád. A upřímně, kdyby si člověk měl vybrat mezi drakem, který vám sežere princeznu, a drakem, který přinese déšť na pole a dobrou úrodu, většina středověkých sedláků by měla jasno během několika vteřin.
Zdroje: Metropolitan Museum of Art – Chinese dragons | British Museum – Chinese dragon | Smithsonian – Chinese dinosaurs and fossils
Související články
Rakousko-UherskoVrchnost chtěla poslušnost, Jan Sladký Kozina spravedlnost. Jejich střet skončil tak, jak podobné spory tehdy často končily – šibenicí
ŘeckoLabyrint podle Ovidia nebyl vězením těl, ale místem, kde se ztrácel i lidský rozum úplně
ČínaChybělo málo a soudruzi se málem navzájem zničili atomovkami. Západ jen užasle přihlížel.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
