Jak si republikáni si sami zničili armádu. Osudová chyba, která možná rozhodla celou španělskou občanskou válku
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Španělská občanská válka začala jedním z největších strategických omylů 20. století. Republikánská vláda si krátce po Francově povstání prakticky sama rozložila vlastní armádu.
Když republika rozpustila vlastní armádu
Když 18. července 1936 vypuklo vojenské povstání generála Francisca Franca, španělská republika stála před největší krizí své existence. Místo rychlého sjednocení sil ale přišlo rozhodnutí, které mnozí historici dodnes označují za jednu z největších strategických chyb celé války. Republikánská vláda se totiž rozhodla rozpustit část vlastní armády v domnění, že tím zabrání dalším vojákům přidat se k povstalcům. Už 19. července zveřejnila dva mimořádné dekrety, které rozpouštěly jednotky podporující převrat a vojáky z útvarů vedených neloajálními důstojníky posílaly do záloh. Záměr vypadal logicky, skutečnost ale byla úplně jiná. Důstojníci věrní Francovi státní rozkazy jednoduše ignorovali, kasárna zůstala pod jejich kontrolou a jejich vojáci pokračovali ve službě. Zato tam, kde byla armáda loajální republice nebo kde vojáci váhali, byly rozkazy splněny a tisíce mužů skutečně odešly domů. Během několika dnů tak republika přišla o velkou část své pravidelné armády, zatímco Franco o své síly téměř nepřišel. Vzniklou mezeru musely zaplnit dělnické milice organizované socialisty, komunisty a především anarchisty. Dobrovolníků bylo dost, nechyběla jim odvaha ani odhodlání, ale většina postrádala vojenský výcvik, disciplínu i zkušené velitele. Každá politická skupina měla vlastní velení, vlastní způsob organizace i vlastní představu o tom, jak válku vést. Místo jedné armády tak republika disponovala desítkami ozbrojených skupin, které spolu často jen obtížně spolupracovaly.
Vláda si velmi rychle uvědomila, že bez pravidelné armády nemůže Francovým silám dlouhodobě čelit. Dne 3. srpna 1936 proto vydala nový dekret o vytvoření dobrovolnických praporů v Madridu a snažila se lidi do armády doslova nalákat. Nabízela ubytování, stravu, uniformu, pravidelný plat, finanční podporu rodinám i přednost při přijetí do policie a státní správy po skončení války. Jedinou podmínkou bylo, že dobrovolník nesměl službu opustit až do konce konfliktu. Ani štědré výhody ale nepřinesly očekávaný výsledek. Především anarchistické milice odmítaly podřídit své jednotky armádnímu velení, protože právě důstojnický sbor považovaly za hlavního viníka Francova puče. Zatímco se republikánský tábor přel o organizaci a velení, Franco své síly systematicky sjednocoval pod jedno velení, zaváděl přísnou disciplínu a současně získával stále větší vojenskou podporu nacistického Německa a fašistické Itálie. Teprve po sérii těžkých porážek na podzim roku 1936 republikánská vláda všechny milice militarizovala a vytvořila jednotnou Lidovou armádu republiky. To, co odmítala udělat v červenci, však zavedla až po měsících bojů, během nichž přišla o tisíce zkušených mužů i značnou část území. Historici se dodnes přou, zda právě rozpuštění armády rozhodlo celou španělskou občanskou válku, většina se ale shoduje, že republiku kriticky oslabilo právě ve chvíli, kdy potřebovala být nejsilnější. Španělská občanská válka tak připomíná tvrdou lekci: odvaha a počet vojáků samy o sobě nestačí. Bez jednotného velení, disciplíny a fungující armády může i silnější strana během několika týdnů ztratit iniciativu. A přesně to se v létě roku 1936 republikánskému Španělsku stalo.
Zdroje: Cambridge University Press – The Republican Army in the Spanish Civil War | Cambridge University Press – The militia months: July–December 1936 | Cambridge University Press – Reorganisation of the Republican Army
Související články
FrancieJak Francie politicky projela válku, kterou vojensky vyhrála. Měla tam přes půl milionu vojáků a přesto Alžírsko ztratila.
Rakousko-UherskoPád Haliče: Jak Rakousko Uhersko během několika týdnů přišlo o celé své východní křídlo
ŠpanělskoSantander 1937: Další krvavá kapitola španělské občanské války. Italové vtrhli do města, republikáni prchali a sovětský poradce Gorev skončil u Stalinovy popravčí čety
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
