Litoměřice, zapomenuté město, které kdysi patřilo mezi nejbohatší a nejmocnější v celém Českém království
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Město, které kdysi hrálo první ligu
Tohle město bylo v naší historii jeden čas důležitější než Brno, Plzeň a České Budějovice dohromady a přesto dnes kolem něj většina lidí jen prosviští po déosmičce na Drážďany s pocitem, že tam vlastně nic není. Jen málokdo si dnes uvědomuje, jak mimořádný význam Litoměřice kdysi měly. Nejde o žádnou nadsázku, ve středověku patřilo tohle královské město mezi několik nejvýznamnějších měst celého Českého království. Přemyslovci odsud spravovali sever Čech, přes Labe do naší kotliny proudilo bohatství z celé střední Evropy a každý kupec, který tudy projel, nechával ve městě pořádný balík peněz. Kdyby tehdy existoval žebříček ekonomické síly měst, Litoměřice by rozhodně hrály první ligu. Jenže historie umí být nevděčná mrcha. Stačí pár století, změna obchodních cest, mor nebo husitské války a z města, které kdysi patřilo k nejbohatším v zemi, se stane místo, kolem kterého lidé jen projedou a řeknou si: „Jo, tady někde bývá ta Zahrada Čech.“ A přitom právě tady se psaly dějiny dávno předtím, než většina slavných českých měst vůbec vznikla. Litoměřice nebyly jen bohatým obchodním centrem. Byly jednou z opor rodícího se českého státu, sídlem přemyslovské správy a místem, odkud se kontrolovala jedna z nejdůležitějších obchodních cest v zemi. Po Labi proudila sůl, víno, kožešiny, vosk i další cenné zboží a každá loď znamenala nové peníze pro panovníka i město. Není náhodou, že právě Litoměřice získaly už ve 13. století postavení královského města a během několika desetiletí se zařadily mezi nejbohatší sídla českých zemí. Když už se dnes o Litoměřicích mluví, většinou padne řeč na víno, krásné náměstí nebo na Karla Hynka Máchu. Jen málokoho napadne, že právě odsud se po staletí řídila významná část severních Čech a že město bylo jedním z motorů českého obchodu. Litoměřice nebyly jen další tečkou na mapě. Byly místem, kde se rozhodovalo o moci, penězích i budoucnosti celého kraje. A právě proto je jejich dnešní nenápadnost možná tím největším paradoxem jejich více než tisícileté historie.
Přemyslovský bankomat na Labi
Příběh města začíná už v 9. století. Na Dómském vrchu tehdy stálo mohutné slovanské hradiště kmene Litoměřiců. Žádná zapadlá vesnička s několika dřevěnými chalupami, kde se největší událostí týdne stalo narození další kozy. Šlo o strategické místo, odkud bylo možné kontrolovat dopravu po Labi i obchodní stezky vedoucí hluboko do českého vnitrozemí. Kdo tudy procházel nebo proplouval, ten byl doslova jako na dlani. Pod kopcem pomalu pluly lodě naložené sudy vína, pytli soli, kožešinami, voskem i dalším cenným zbožím, zatímco na hradbách hlídkovali ozbrojení bojovníci a na břehu smlouvali kupci z různých koutů Evropy. Kolem přístaviště panoval od rána do večera neuvěřitelný ruch. Řehtali koně, skřípaly vozy, z přístavu se ozýval křik obchodníků a nad tím vším se vznášela vůně dřeva, kouře i čerstvě upečeného chleba. Přemyslovci ale nebyli žádní trapní romantici, kteří by stavěli hrady tam, kde byl nejhezčí výhled. Stavěli je tam, kde se dala získat moc a peníze. A Litoměřice byly doslova středověký bankomat. Každá loď znamenala další příjem do knížecí pokladny. Každý kupec představoval nový výdělek a každá obchodní karavana další příležitost naplnit měšce panovníka. Kdo chtěl obchodovat, musel počítat s tím, že v Litoměřicích nechá část svého zisku. Přemyslovci moc dobře věděli, že zlato neleží jen pod zemí, že někdy stačí sedět na správném místě a nechat peníze, aby připluly samy po řece až k nim. První písemná zmínka o městě pochází z roku 1057, kdy kníže Spytihněv II. založil litoměřickou kapitulu. Archeologické nálezy ale ukazují, že význam tohoto místa je mnohem starší. Dá se bez přehánění říct, že když se rodil český stát, Litoměřice už dávno věděly, jak funguje obchod. Odtud se hlídal sever země, vybíralo clo a rozhodovalo o pohybu zboží. Dnešní terminály kamionů tehdy nahrazovaly lodě a povozy, ale princip byl úplně stejný. Kdo ovládal dopravu, ovládal i peníze. A kdo ovládal peníze, ten měl v rukou i moc. Právě proto se z Litoměřic během několika dalších století stalo jedno z nejbohatších a nejvlivnějších měst Českého království.
Královské město, obchod a víno
Ve 13. století Přemysl Otakar I. udělil Litoměřicím městská práva a rozjel se obchodní kolotoč, o kterém se většině tehdejších měst mohlo jen zdát. Na zdejší trhy přijížděli kupci z Čech, Saska i dalších koutů Evropy a přiváželi všechno, po čem byla poptávka. Sůl, víno, kožešiny, vosk, med, obilí, drahé látky i luxusní koření, které si tehdy mohl dovolit jen málokdo. Právě díky obchodu sem po staletí přicházeli také němečtí obchodníci, řemeslníci a měšťané. Vedle českého názvu Litoměřice se proto běžně používal také německý název Leitmeritz a oba národy zde po dlouhá staletí žily vedle sebe bez větších problémů. Jednou převažovala čeština, jindy němčina a město bohatlo především díky jejich společné práci a obchodu. Náměstí zaplnili řezníci, pekaři, kováři, obchodníci s kořením i překupníci drahých látek. Řehtali koně, bečely ovce, z pecí voněl čerstvý chléb, vzduchem se nesla vůně pečeného masa, kouře i piva a mezi davem se nenápadně pohybovali kapsáři čekající na neopatrného kupce s těžkým měšcem. Litoměřice tehdy připomínaly rušný obchodní terminál své doby. Obchodovalo se od svítání do soumraku a peníze měnily majitele téměř každou minutu. Na každém rohu se smlouvalo, přepočítávaly se mince a uzavíraly obchody, které živily celé rodiny i samotné království. Peníze tekly proudem a město rostlo téměř před očima. Vznikaly kamenné domy, kostely, sklady i mohutné hradby, které měly chránit bohatství ukryté za jejich zdmi. Pod městem se zároveň rozšiřovala síť sklepů a chodeb, kterou dnes turisté obdivují jako tajemné podzemí. Ve skutečnosti šlo o dokonale promyšlený skladovací systém. Víno, pivo, obilí i další cenné zboží zde mělo ideální podmínky a stálou teplotu po celý rok. Byla to vlastně středověká lednice, která nepotřebovala elektřinu, servisního technika ani návod k obsluze. Když pak nastoupil Karel IV., význam Litoměřic ještě vzrostl. Císař dobře věděl, že víno není jen nápoj, ale také výnosný obchodní artikl a důležitá součást církevního života. Proto podporoval zakládání nových vinic i rozvoj místního vinařství a uděloval městu další výsady. Litoměřické víno se dostávalo na stoly šlechty i duchovenstva a město dál bohatlo. Není divu, že Litoměřice patřily mezi nejbohatší města své doby a jejich význam dalece přesahoval hranice severních Čech. Kdo tehdy přijel do Litoměřic poprvé, musel mít pocit, že se ocitl v jednom z nejživějších a nejbohatších měst celého českého království.
Války, mor, požáry a město, které přežilo
Jenže historie má jednu nepříjemnou vlastnost. Když se někomu daří až příliš, dříve nebo později přijde pořádný průšvih. A Litoměřice si jich za více než tisíc let užily víc než dost. Nejprve přišly husitské války, které obrátily vzhůru nohama celé České království. Poté dorazily morové epidemie. Kostelní zvony zněly téměř nepřetržitě, ulicemi projížděly povozy odvážející mrtvé a lidé se báli i podat ruku vlastnímu sousedovi. Jakmile se město začalo z nejhoršího vzpamatovávat, přišly další pohromy v podobě ničivých požárů, které během několika hodin proměnily celé čtvrti v hromady doutnajících trosek. A když už si obyvatelé možná mysleli, že je nic horšího potkat nemůže, dorazila třicetiletá válka a Švédská vojska se v Litoměřicích nechovala zrovna jako ukáznění hosté. Spíš jako parta lupičů, která dostala klíče od cizího domu a rozhodla se odnést všechno, co není přibité. Co mělo nějakou hodnotu, zmizelo. Co odvézt nešlo, bývalo často zničeno. Přesto se Litoměřice znovu postavily na nohy. Právě po třicetileté válce získalo město svou dnešní barokní tvář. Vyrostly nádherné kostely, honosné měšťanské domy, paláce i biskupská rezidence. Roku 1655 se Litoměřice staly sídlem biskupství a znovu patřily mezi nejvýznamnější města severních Čech. Ani tím ale jejich dramatický příběh neskončil. Roku 1836 zde zemřel Karel Hynek Mácha. Jen málokdo ví, že krátce před svou smrtí pomáhal hasit rozsáhlý požár, vyčerpal se a zemřel jen několik dní před plánovanou svatbou. Romantičtější a zároveň smutnější konec by snad nevymyslel ani autor vlastních básní. A jako by toho nebylo málo, přineslo 20. století další temnou kapitolu. Nedaleko města vybudovali Němci podzemní továrnu Richard, kde vězni z pobočného koncentračního tábora Flossenbürg v nelidských podmínkách vyráběli součástky pro německý válečný průmysl. Mnozí z nich už nikdy nespatřili svobodu. Dnes jsou Litoměřice poklidným městem s krásným historickým centrem, kavárnami a vinnými sklepy. Jenže za každou fasádou se skrývá příběh a pod dlažbou se rozprostírá druhé město tvořené kilometry sklepů a chodeb. Je až paradoxní, jak nenápadně dnes Litoměřice působí. Přitom právě odsud se po staletí řídila velká část severních Čech a právě tady se psala historie, která ovlivnila celé české království. Kdo dnes Litoměřicemi jen projede, míjí jedno z nejvýznamnějších měst našich dějin, aniž si to vůbec uvědomí.
Zdroje: Město Litoměřice – Historie města | Města Otakarova – Stručná historie Litoměřic | Český královský institut – Královské město Litoměřice
Související články
České zeměRoudnice nad Labem, dnes zapomenuté město, odkud biskupové řídili po staletí České království
České zeměNejvětší alchymistické centrum českých zemí neleželo v Praze, ale překvapivě v Budyni nad Ohří kdysi.
České zeměLhota: Největší developerský projekt českého středověku přinesl nové vesnice, pole i bohatství celé zemi.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
