Krysy před soudem! Geniální právník tvrdil, že se nemohou dostavit kvůli kočkám. Opravdu se to stalo.

Proces s krysami patří k nejpodivnějším soudním případům evropských dějin. Ve Francii počátku 16. století stanuli na lavici obžalovaných obyčejní hlodavci, kteří podle sedláků ničili úrodu. Dnes máme soudní spory o pozemky, dědictví nebo milionové zakázky. Ve středověku se ale občas řešilo něco mnohem důležitějšího. Třeba jestli mají být potrestány krysy za to, že sežraly sedlákům úrodu ječmene. Když se nad tím člověk zamyslí, vlastně to jistou pokroucenou logiku dává. Pro zemědělce představovala špatná sklizeň katastrofu. Nešlo jen o peníze. Šlo o jídlo na celý rok, přežití rodiny i zásoby pro hospodářská zvířata. Když se na poli přemnožili hlodavci, mohli během několika dnů zničit práci, která trvala celé měsíce. Dnes bychom asi zavolali deratizační firmu. Ve Francii počátku 16. století však zvolili jiný postup. Podali na krysy žalobu, opravdu žalobu. A protože právo bylo právo, dostaly krysy svého obhájce. Tím se stal mladý právník Barthélemy de Chasseneuz. Muž, který se mohl svým kolegům stát terčem posměchu, místo toho ale předvedl tak brilantní právnický výkon, že se o něm učí na fakultách dodnes. Když se sedláci z okolí města Autun roku 1522 obrátili na církevní soud, tvrdili, že krysy systematicky ničí jejich ječmenná pole. Soud jejich stížnost přijal a rozhodl, že obvinění budou předvoláni. Tedy alespoň jaksi formálně. Úředník skutečně vybubnoval či přečetl předvolání, ve kterém byly všechny krysy vyzvány, aby se dostavily před soud a zodpovídaly se ze svých podlých činů. V dnešní době by podobná zpráva okamžitě ovládla sociální sítě a internet by několik týdnů žil memy o soudních síních plných hlodavců. Jenže tehdy to byla naprosto seriózní právní záležitost.

Každý kdo to sem dočetl si musí myslet, že se lidé ve středověku museli definitivně zbláznit, jenže právě tady je potřeba odložit dnešní pohled. Středověcí soudci nebyli hlupáci, kteří věřili, že krysy rozumějí paragrafům. Jejich svět fungoval jen úplně jinak než ten náš dnešní. Věřili, že celý vesmír podléhá Božímu řádu a že všechno, co tento řád narušuje, musí být nějakým způsobem napraveno. Pokud prase zabilo dítě, býk někoho ušlapal nebo kobylky zničily vinice, nebyla to jen přírodní událost. Byl to problém, který měl právní i náboženský rozměr. Proto existovaly dva druhy zvířecích procesů. Světské soudy řešily domácí zvířata, která způsobila smrt nebo zranění člověka. Církevní soudy naopak projednávaly případy škůdců, jako byly krysy, myši, housenky nebo kobylky. Cílem často nebylo zvíře potrestat v našem slova smyslu, ale slavnostně obnovit narušený řád. Nakonec dodnes používaný titul JUDr. znamená latinsky Juris Utriusque Doctor, neboli „doktor obojího práva“, tedy světského a církevního. A právě proto se i v případě krys dodržovala všechna právnická pravidla a proto muselo existovat obvinění, muselo proběhnout předvolání a obžalovaní měli samozřejmě právo na obhájce. Soudce pak musel vyslechnout argumenty obou stran. Když se na to podíváme s odstupem pěti století, není nejpodivnější to, že někdo žaloval krysy. Nejpodivnější je, jak neuvěřitelně vážně celý proces všichni zúčastnění brali. A právě díky tomu se z jedné zničené úrody stal jeden z nejslavnějších soudních případů evropských dějin.

Právník Barthélemy de Chasseneuz mohl udělat to nejjednodušší. Přijít k soudu, pokrčit rameny, pronést něco ve stylu: „Ano, jsou to krysy. Sežraly obilí. Navrhuji rozsudek.“ Jenže on byl právník každým coulem a svou práci bral smrtelně vážně. Když soud konstatoval, že se obžalovaní nedostavili, přišla první procesní námitka. Chasseneuz upozornil, že předvolání bylo přečteno pouze v jedné farnosti. Jenže krysy přece nežily jen tam. Bydlely ve stodolách, sklepech, sýpkách i na polích po celé diecézi. Jak mohly vědět, že se mají dostavit, když se informace nedostala ke všem? Jinými slovy tvrdil, že jeho klientům nebylo řádně doručeno předvolání. A teď přijde to nejlepší. Soud jeho argument uznal. Neprohlásil, že jde o nesmysl. Nevyhodil ho ze síně. Naopak rozhodl, že se musí vydat nové předvolání a přečíst ho na všech místech, kde by se krysy mohly zdržovat. Člověku se skoro chce představit si soudního zřízence, jak obchází vesnice a vážným hlasem oznamuje všem přítomným lidem, možná i hlodavcům, že hlavní líčení bylo odročeno. A pokud vám to připomíná dnešní úřední dopisy, které se vracejí kvůli špatně napsanému číslu popisnému, nejste daleko od pravdy. Zdá se, že některé věci se za posledních pět set let vlastně nezměnily. Byrokracie byla zkrátka silná už tehdy. Jen místo datových schránek řešila, jestli se informace dostala ke správnému počtu krys.

Ani nové předvolání kupodivu nezabralo a krysy se k soudu opět nedostavily. Kdekdo by čekal, že tím jejich šance fatálně skončily. Jenže Chasseneuz vytáhl další eso z rukávu. Prohlásil, že jeho klienti se možná dostavit chtěli, ale cesta k soudu pro ně představuje nepřijatelné riziko. Silnice jsou plné koček. A nejen koček. Také psů, dravých ptáků a lidí, kteří rozhodně nemají ve zvyku zdravit kolemjdoucí krysu s přáním hezkého dne. Jinými slovy říkal, že jeho klienti nemají zajištěnou bezpečnou cestu k soudu, a proto po nich nelze spravedlivě požadovat osobní účast. Je to tak geniální argument, až člověk zapomene, že se bavíme o hlodavcích. Kdyby se něco podobného odehrálo dnes, možná by obhájce požadoval pro krysy policejní eskortu, uzavírku ulic a zákaz pohybu všech koček domácích i divokých v okruhu deseti kilometrů. A světe div se, ani tentokrát soud jeho námitku jednoduše nesmetl ze stolu. Naopak ji považoval za natolik závažnou, že případ znovu odročil. Co se dělo dál, se už přesně neví. Dochované prameny mlčí a žádný konečný rozsudek se nezachoval. Nejpravděpodobnější je, že celý spor postupně vyšuměl do ztracena. Sedláci zřejmě dál bojovali s krysami po svém a soud se dál věnoval jiným případům. Přesto se právě tento proces stal nesmrtelným. Ne proto, že by změnil osud několika hladových hlodavců, ale protože ukázal něco mnohem zajímavějšího. Že dobrý právník dokáže najít procesní chybu skoro v čemkoli. Ať už hájí mocného šlechtice, nebo armádu krys obviněných z krádeže ječmene. Barthélemy de Chasseneuz se později stal jednym z nejuctívanějších pravníků ve Francii a jeho neobvyklý případ zůstává jedním z nejznámějších příkladů středověké soudní historie.

Zdroje: Society Register – The Trial of the Rats | Institut Pasteur – Boj proti krysám během epidemie moru v Paříži | PMC – Of rats and children: plague, malaria and the early history of disease reservoirs 