Templáři v českých zemích: Čtyři komendy, legendy a skutečná historie

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Templáři působili v českých zemích jen asi 80 let, přesto po sobě zanechali čtyři komendy, legendy o pokladech i fascinující příběh středověkého bankovnictví.

Čtyři komendy a žádná armáda z Hollywoodu

Kdybychom měli věřit všem legendám, tak templáři ukryli tolik pokladů, že by z nich dnes státní rozpočet splatil dluhy na několik volebních období. Pod každým jejich hradem mají tajnou chodbu, v každém sklepě truhlu se zlatem a někde mezi tím se ještě válí Svatý grál. Jenže skutečný příběh templářů v českých zemích je mnohem zajímavější než všechny tyhle pohádky dohromady. Když templáři kolem roku 1230 opravdu dorazili do českých zemí, nepřijeli dobývat hrady ani hledat bájný poklad. Přijeli dělat to, co uměli nejlépe, vydělávat peníze. Nejdřív pole, pak účetní kniha a až úplně nakonec meč. Zní to možná méně romanticky než hollywoodské filmy, ale právě díky tomu se z nich stala nejlépe fungující organizace středověké Evropy. V českých zemích přitom vlastnili pouhé čtyři komendy. Prahu, Uhříněves, Čejkovice a Jamolice s pozdějším Templštejnem. To je všechno. Žádná síť hradů od Aše po Jablunkov, žádné tisícihlavé vojsko. Kdybychom jejich majetek porovnali s johanity nebo německými rytíři, působili by skoro jako menší rodinná firma vedle nadnárodního koncernu. Jenže pozor. Tahle „malá firma“ měla pobočky od Portugalska až po Jeruzalém a fungovala tak dokonale, že by si z její organizace mohly dělat poznámky i některé dnešní korporace. Templářský komtur totiž věděl o každém pytli obilí, každém sudu vína i každé stříbrné minci. A kdyby tehdy existoval Excel, patrně by ho první používali právě oni.

Nejrozšíženějším omylem je představa, že naši templáři seděli či jezdili celý den na koních a čekali, až se u Brna objeví nějaký Saracén aby ho sundali a nakreslili si koně další křížek. Ve skutečnosti většina jejich práce připomínala spíš správu obrovského hospodářství. V Praze řídili administrativu a jednali s králem. V Uhříněvsi spravovali pole, dvory a obchodní cestu vedoucí do hlavního města. Čejkovice byly jejich moravskou perlou. Nejen správním centrem, ale také vinařskou velmocí. Když ostatní přemýšleli, jak přežít další zimu, templáři už budovali sklepy, které dodnes budí respekt. A Jamolice? Odtud se později přesunuli na Templštejn, pevnost hlídající údolí Jihlavy. Všechno mělo svůj důvod. Templáři nestavěli tam, kde byla hezká vyhlídka na západ slunce. Stavěli tam, kde vedly obchodní cesty, kde byla úrodná půda a odkud šlo efektivně spravovat okolní majetek. Byli to mistři logistiky dávno předtím, než někdo vymyslel slovo logistika. Peníze z českých statků totiž nekončily v truhlách českých komturů. Putovaly dál přes Rakousko a Itálii až do Středomoří, kde financovaly obranu posledních křižáckých držav. České komendy byly jen malým kolečkem v obrovském stroji, který spojoval celou Evropu. Dnes bychom řekli mezinárodní holding. Jen místo akcionářů měl papeže a místo dividend posílal rytíře do Svaté země. A zatímco jiní šlechtici počítali poddané, templáři počítali příjmy z vinic, mlýnů, lesů, nájmů a obchodních poplatků. Kdyby existovala soutěž „Podnikatel století roku 1250“, templáři by ji pravděpodobně vyhráli rozdílem několika délek.

Středověké bankovnictví bez internetu a bank

Pád řádu v Čechách proběhl bez velkého dramatu

A nebylo to jen vše jen o obilí, víně a správě statků. Templáři totiž přišli s myšlenkou, která svou dobu předběhla o několik století. Vytvořili systém bezpečného převodu peněz, díky němuž si poutník mohl uložit své jmění třeba v Paříži, Londýně nebo Praze a ve Svaté zemi si je podle vystaveného potvrzení znovu vyzvednout. Nemusel tak putovat s měšcem plným stříbrných mincí a stát se snadnou kořistí lapků. Ve třináctém století to byla téměř finanční revoluce. Dnes bychom řekli, že templáři položili základy mezinárodního bankovnictví. Jejich síť komend fungovala jako dokonale propojený systém, kterému lidé důvěřovali napříč Evropou. Zatímco většina tehdejších vládců řešila, jak bezpečně převézt truhlu se stříbrem, templáři už nabízeli službu připomínající cestovní šeky nebo středověké internetové bankovnictví, jen bez elektřiny, mobilů a internetu. I díky tomu se z řádu stala jedna z nejbohatších a nejlépe organizovaných institucí své doby.

Konec templářů a začátek legendy

Přesto jejich český příběh trval sotva osmdesát let. A pak přišla politika, francouzský král Filip IV. Sličný měl prázdnou pokladnu, templáři plnou. A jak už historie mnohokrát ukázala, když se moc zadluží u bohatých, bývá to pro bohaté špatná zpráva. Najednou byli údajnými kacíři, modláři a spolčenci ďábla. Ve Francii skončili na mučidlech a hranicích. V českých zemích však nic takového nenastalo. Žádné velké procesy, žádné hromadné popravy. Jejich majetek převzali hlavně johanité a bývalí templáři zmizeli z dějin stejně tiše, jako do nich vstoupili. A právě tehdy začal druhý život templářů. Ne ten skutečný, ale legendární. Najednou se pod každým starým sklepem hledal poklad, každá chodba vedla údajně ke Grálu a každý kámen na Templštejně prý ukrýval tajemství, které by změnilo svět. Jenže skutečný poklad templářů nebyl ze zlata. Byl ukrytý v disciplíně, organizaci a schopnosti vytvořit síť, která fungovala od Anglie přes Čechy až po Jeruzalém bez telefonů, internetu, železnic i bank. To je výkon, před kterým nezbývá než smeknout. A možná právě proto jejich jméno dodnes zná celý svět, zatímco po mnoha mnohem mocnějších středověkých rodech zůstala jen zaprášená poznámka v kronice. Inu, historie má zvláštní smysl pro humor. Někdy nerozhoduje, kdo měl největší hrad nebo nejvíc vojáků. Někdy stačí čtyři komendy, pár desítek odhodlaných mužů a organizace, která předběhla svou dobu o několik století.

Zdroje: Muzeum regionu Valašsko – Templáři na Moravě | Muzeum regionu Valašsko – Templáři na Vsetínsku | Memento Historia – Stopy templářů v Čechách a na Moravě