Hérostratos. Muž, který zapálil div světa jen proto, aby se o něm mluvilo
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Noc, kdy shořel jeden ze sedmi divů světa
Z noci 21. července 356 př. n. l. lehl popelem v Efezu, dnešním Selçuku v Turecku, jeden ze sedmi divů starověkého světa – slavný Artemidin chrám. Pro tehdejší Řeky to byl asi stejný šok, jako když se Američanům zřítila Dvojčata. Ano, každé historické přirovnání trochu kulhá a obě události od sebe dělí více než dva tisíce let, ale něco společného přece jen měly. Jeden člověk se rozhodl, že se zapíše do dějin tím nejhorším možným způsobem. Dnes bychom mluvili o terorismu nebo o činu spáchaném kvůli vlastní proslulosti. Tehdy tomu říkali jednoduše žhářství. Jenže nehořela nějaká stodola za městem. Hořel už třetí chrám postavený na stejném posvátném místě, stavba, kterou antický svět obdivoval stejně, jako dnes obdivujeme pyramidy nebo Eiffelovu věž. Artemidin chrám nebyl jen krásný. Byl obrovský, monumentální a technicky neuvěřitelný. Měřil přes sto metrů na délku, podpíralo ho 127 osmnáctimetrových mramorových sloupů a jeho stavba trvala zhruba 120 let. Jinými slovy, dědeček pokládal základy a vnuk se možná dočkal slavnostního otevření. Architekt Chersifrón navíc přišel s řešením, které předběhlo dobu o celá staletí. Chrám nestál na skále, ale na bažinatém podloží vyztuženém vrstvami dřevěného uhlí a ovčích kůží, aby lépe odolával zemětřesením. Dnes bychom tomu říkali chytré inženýrství, tehdy to byla prostě jen genialita. Stavbu financoval legendárně bohatý lýdský král Kroisos, jehož jméno se dodnes používá jako synonymum obrovského bohatství. Uvnitř stála slavná socha bohyně Artemis. Jenže ne té štíhlé lovkyně s lukem, jak ji známe z řeckých bájí. Efeská Artemis byla bohyní plodnosti a hojnosti a její podivná socha s desítkami kulovitých útvarů na hrudi dodnes zaměstnává archeology. Byla to prsa bohyně? Býčí varlata z obětních rituálů? Posvátné amulety? Nikdo to s jistotou opravdu neví. Chrám navíc nebyl jen svatyní. Fungoval jako ta nejbezpečnější starověká banka tehdejšího světa, místo azylu pro pronásledované, obchodní centrum i symbol moci. Dalo by se říct, že v jedné budově sídlila centrální banka, Nejvyšší soud, ministerstvo financí i katedrála. Dokonce ani Peršané, kteří Efez ovládli, se chrámu neodvážili dotknout. Jenže pak přišel jeden mladík s pochodní a hlavou plnou velikášských představ. Jmenoval se Hérostratos a usoudil, že když nedokáže postavit něco, co bude svět obdivovat, zničí něco, co už svět obdivuje dávno. Za jedinou noc dokázal zničit dílo, které vznikalo více než jedno století. Dějiny jsou v tomhle neúprosné. Tisíce lidí budují celé generace a pak se vždycky najde jeden člověk, kterému stačí pár hodin, aby všechno proměnil v popel.
Chtěl být slavný. Efezané mu zakázali jméno
O samotném Hérostratovi se ví překvapivě málo. Neznáme jeho věk, nevíme, jestli byl bohatý, chudý, otrok nebo svobodný občan. Historie si jeho životem hlavu příliš nelámala. Zajímal ji jediný detail, proč to udělal. Po zatčení se bez mučení přiznal, že chrám zapálil z jediného důvodu, chtěl, aby si jeho jméno lidé pamatovali navěky. Kdyby to někdo napsal do filmového scénáře, divák by možná protočil oči, že je to přehnané. Jenže přesně takhle se skutečně stalo. Efezané byli vzteky samozřejmě bez sebe. Hérostrata svižně popravili a zároveň vydali zákon, který pod trestem smrti zakazoval všem vyslovit jeho jméno nebo ho zapsat do jakéhokoliv textu. Řekli si, že když zmizí z paměti lidí, nesplní svůj sen o nesmrtelnosti. Jenže lidská zvědavost fungovala úplně stejně jako dnes. Když někomu řeknete „o tomhle nemluv“, první, co udělá, je, že se začne ptát. Historik Theopompos zákaz porušil první a Hérostrata do svých dějin prostě zapsal. Tím udělal přesně to, čeho se Efezané báli nejvíc. Z člověka, kterého chtěli vymazat z historie, udělal nesmrtelnou postavu. Dodnes existuje pojem hérostratovská sláva – sláva získaná zločinem nebo skandálem. Psychologové dokonce mluví o Hérostratově syndromu, tedy o touze stát se slavným za každou cenu, i kdyby cesta vedla přes katastrofu. Když člověk sleduje některé internetové hvězdičky, různé provokatéry nebo pachatele, kteří touží po titulních stránkách novin, napadne ho jediné. Technologie se změnily, lidské ego vůbec. Místo pochodně dnes stačí mobil, účet na sociální síti a nulové zábrany. Největší ironií celého příběhu je, že si dnes téměř nikdo nepamatuje jména lidí, kteří chrám navrhli a postavili, ale jméno člověka, který ho zapálil, zná celý svět. Smutná připomínka toho, že zlo si lidé někdy pamatují lépe než poctivou práci.
Alexandr Veliký, nový chrám a hérostratovská sláva
Příběh ale požárem nekončí. Podle slavné legendy se právě té noci narodil Alexandr Veliký. Antičtí autoři s pobavením psali, že bohyně Artemis nemohla svůj chrám zachránit, protože byla zrovna zaměstnána porodem budoucího dobyvatele světa. Krásná historka, kterou by dnešní bulvár prodával na titulní straně jako „Osudové znamení!“. O mnoho let později Alexandr skutečně dorazil do Efezu a nabídl, že obnovu chrámu zaplatí z vlastní pokladny. Efezané mu ale údajně s noblesou odpověděli, že není vhodné, aby jeden bůh stavěl chrám jinému bohu. Diplomaticky řečeno: děkujeme, ale ne. Chrám nakonec skutečně znovu vyrostl a byl ještě nádhernější než předtím. Přežil dalších téměř šest století, než ho poškodili Gótové a definitivní tečku za jeho existencí udělala christianizace římské říše. Roku 401 n. l. byl rozebrán jako symbol pohanství a jeho mramor posloužil jiným stavbám. Dnes na místě stojí jediný osamělý sloup trčící z bažin, kolem kterého se procházejí čápi. Když tam člověk přijede, jen těžko uvěří, že právě tady stál jeden z největších divů starověkého světa. Kdyby tam dnes přišel Hérostratos, možná by měl radost, že jeho jméno přežilo. Jenže asi ne takovou, jakou si představoval. Nezapsal se do dějin jako hrdina, génius ani dobyvatel. Stal se symbolem lidské ješitnosti, závisti a pitomosti. A právě zde spočívá největší gro tedy podstata celého jeho příběhu. Toužil po obdivu, ale získal jen věčnou ostudu. Až příště uvidíte někoho, kdo udělá naprostou šílenost jen proto, aby měl pět minut slávy, vzpomeňte si na Hérostrata. Ukáže se, že lidstvo sice vynalezlo internet, rakety a umělou inteligenci, ale některé vlastnosti se za dva a půl tisíce let nezměnily ani o píď. Jen pochodeň nahradil displej a dav pod chrámem vystřídaly sociální sítě.
Zdroje: Perseus Digital Library – Herostratos | UNESCO – Efez a Artemidin chrám | University of Chicago – Temple of Artemis v Efezu
Související články
ŘeckoLabyrint podle Ovidia nebyl vězením těl, ale místem, kde se ztrácel i lidský rozum úplně
ŘeckoJak to doopravdy bylo s trojskou válkou? Byli Trójané Řekové a kolik si z toho Homér vymyslel? Archeologové pátrají po pravdě už přes tisíc let, a zatím se toho moc neví.
Římská říšeTrajánovy trhy největší obchodní centrum starověkého světa
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
