Dvacátého července 1944: Den, kdy Hitler unikl smrti o pár centimetrů
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Aktovka, která měla zabít Hitlera
Existují okamžiky, kdy se dějiny lámou na naprostých maličkostech. Někdy rozhodne armáda o milionech životů, jindy celé impérium padne kvůli špatnému rozhodnutí. A pak je tu dvacátý červenec 1944, kdy o osudu druhé světové války rozhodla obyčejná kožená aktovka posunutá o pár centimetrů. Plukovník Claus von Stauffenberg, německý důstojník těžce zraněný v Africe, už dávno pochopil, že Hitler vede Německo do záhuby. Přišel o pravou ruku, levé oko i dva prsty na levé ruce, přesto se stal hlavní tváří odboje uvnitř Wehrmachtu. Se skupinou spiklenců připravil operaci Valkýra, která měla po Hitlerově smrti převzít moc, odzbrojit jednotky SS a zahájit jednání se Spojenci. Dne dvacátého července dorazil do Hitlerova hlavního stanu Wolfsschanze ve Východním Prusku s aktovkou ukrývající britskou plastickou trhavinu. Jenže osud jako by se rozhodl napsat vlastní scénář. Kvůli svému zranění stihl aktivovat pouze jednu ze dvou náloží a navíc byla porada kvůli letnímu vedru přesunuta z masivního betonového bunkru do lehké dřevěné budovy s otevřenými okny. Když Stauffenberg položil aktovku vedle Hitlera a pod záminkou telefonátu odešel, jeden z důstojníků ji jednoduše odsunul na druhou stranu silné dubové nohy stolu, protože mu překážela. Asi netušil, že právě změnil dějiny.
Výbuch, který Hitler přežil
Ve dvanáct hodin čtyřicet dvě minuty otřásl místností mohutný výbuch. Stůl se rozletěl na kusy, stěny se zřítily a čtyři lidé přišli o život. Další desítky byly těžce zraněny. Hitler však utrpěl jen popáleniny, pohmožděniny a prasklý bubínek. Masivní dubová podpěra zachytila velkou část tlakové vlny a otevřenými okny unikl ničivý přetlak ven. Stauffenberg mezitím z dálky viděl stoupat sloup kouře a byl přesvědčený, že atentát uspěl. Okamžitě odletěl do Berlína, kde spiklenci spustili operaci Valkýra. Armáda vzbouřenců začala obsazovat ministerstva, zatýkat některé nacistické funkcionáře a připravovala převzetí moci. Jenže velmi brzy začaly přicházet znepokojivé zprávy. Hitler telefonoval s veliteli armády, odpoledne přijal Benita Mussoliniho a večer dokonce vystoupil v rozhlase. V tu chvíli bylo po nadějích. Mnozí důstojníci změnili stranu rychleji než korouhev ve větru a převrat se během několika hodin zcela zhroutil. Ukázalo se, že plán, který vypadal na papíře téměř dokonale, stál a padal na jediné věci – Hitler musel být opravdu mrtvý.
Valkýra selhala a přišla krvavá odveta
Odplata byla strašlivá. Ještě té noci byl Stauffenberg spolu se svými nejbližšími spolupracovníky zastřelen na nádvoří berlínského Bendlerblocku. Následovalo jedno z největších krvavých tažení proti vlastním lidem v dějinách Třetí říše. Gestapo zatklo tisíce podezřelých, fanatický soudce Roland Freisler posílal během monstrprocesů jednoho obžalovaného za druhým na smrt a přibližně pět tisíc lidí bylo popraveno nebo zemřelo v souvislosti s represí. Hitler své přežití označoval za důkaz, že ho chrání osud, zatímco historici dodnes přemýšlejí, co by se stalo, kdyby aktovka zůstala na původním místě nebo kdyby Stauffenberg stihl aktivovat i druhou nálož. Možná by válka skončila o několik měsíců dříve a statisíce lidí by se dočkaly míru. Místo toho rozhodla obyčejná dubová noha stolu, jedno otevřené okno a několik centimetrů. Dějiny totiž občas nepíší jen vojevůdci a politici, ale i zdánlivé maličkosti, které v danou chvíli vypadají naprosto bezvýznamně.
Zdroje: Bundesarchiv – Atentát na Hitlera 20. července 1944 | Bundeszentrale für politische Bildung – 20. července 1944: atentát na Hitlera | Bundeszentrale für politische Bildung – Vojenský odpor proti nacismu


