Nejslavnější český podvodník prodal Karlštejn, sloužil nacistům a nakonec dožil jako malíř v Itálii.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Harry Jelínek patří mezi nejznámější české podvodníky všech dob. Do historie se zapsal především legendou o prodeji hradu Karlštejn, ale jeho život byl mnohem dobrodružnější. Podvodník, bonviván, spolupracovník nacistů i muž, po kterém pátrala československá policie, gestapo i StB.
Harry Jelínek a legenda o prodaném Karlštejnu
Říká se, že každé zboží má svého kupce. Jenže prodat Karlštejn, to už je kouzelnický trik, za který by se nemusel stydět ani David Copperfield a právě o něm se vypráví už skoro celé století. Hlavní postavou téhle neuvěřitelné, až filmové historky je náš nejslavnější český podvodník Josef Jelínek, kterému nikdo neřekl jinak než Harry. Muž, o němž se traduje, že prodal nejslavnější český hrad bohatému americkému milionáři. Jestli se to opravdu stalo, nebo ne, se historici dodnes přou. Jedno je ale jisté. Harry uměl prodávat lépe než dnešní teleshopping a lidskou důvěřivost dokázal proměnit ve zlatý důl. Narodil se roku 1905 ve Vlašimi do rodiny uznávaného lékaře a rodiče z něj nejspíš chtěli mít váženého doktora. Jenže Harry brzy poznal, že na lidské důvěřivosti se vydělává mnohem víc než se stetoskopem kolem krku. Medicínu sice začal studovat, ale rychle zjistil, že místo léčení pacientů je jednodušší léčit cizí peněženky od přebytečných bankovek a že to nebyl to žádný umaštěný kapsář z nádraží. Bylo to právě naopak. Byl to pohledný chlap, perfektně oblečený, ovládal několik jazyků s vystupováním pravého šlechtice a sebevědomím, že by ho mohl rozdávat. Mezi aristokraty i bohatými podnikateli se pohyboval tak přirozeně, jako by se narodil se stříbrnou lžičkou v puse. Když vstoupil do salonu, nikoho ani nenapadlo, že právě dorazil jeden z největších českých hochštaplerů a právě v tom spočívalo celé jeho kouzlo. Nepotřeboval pistoli, kudlu na vše mu stačil dokonale padnoucí oblek, široký úsměv a jazyk namazaný medem lesních včel. Dnes tomu psychologové říkají halo efekt. Když někdo působí bohatě, vzdělaně a sebevědomě, většina lidí mu automaticky připisuje i poctivost. Harry tenhle princip ovládal dávno předtím, než dostal odborný název. První republika mu navíc hrála do karet jako dokonale rozdaná partie pokeru. Luxusní hotely, noblesní kavárny, večírky, kde se obchody uzavíraly mezi sklenkou šampaňského a doutníkem, a kdy podání ruky mělo větší váhu než hromada papírů s razítky. Do Evropy tehdy jezdili američtí milionáři utrácet peníze za historii. Jedni si koupili francouzský zámek, další italskou vilu a Harry Jelínek si řekl, že když už mají takovou nákupní horečku, mohl by jim prodat i Karlštejn. Podle nejznámější verze narazil na movitého Američana, který zatoužil vlastnit skutečný středověký hrad a Harry ani nemrkl. Proč prodávat nějakou polorozpadlou zříceninu, když mu může nabídnout Karlštejn, hrad Karla IV., symbol českých dějin a jednu z nejcennějších památek v zemi? Oblékl se jako šlechtic, vystupoval jako právoplatný majitel, provedl svého hosta hradem, vyprávěl o Karlu IV. tak přesvědčivě, jako by s ním chodil každou sobotu na pivo, některé verze dokonce tvrdí, že nechal připravit slavnostní pohoštění a najal komparzisty, aby celé divadlo působilo co nejvěrohodněji. Nakonec měl Američan vysázet zálohu třicet tisíc dolarů, což byly na tehdejší dobu neskutečné peníze a dnes by šlo o pořádnou sumu. Jenže právě tady přichází háček. Historici dodnes nenašli kupní smlouvu, policejní spis ani jméno onoho zámožného kupce což ale u podvodu této velikosti nemusí být falešná stopa. Navíc na podrazu měla s ním spolupracovat i část podvedeného státního úřednictva, což se ale bez důkazů těžko potvrzuje.
Podvodník, který neprodával věci, ale sny
A právě tady totiž celý příběh dostává mnohem zajímavější rozměr. Harry Jelínek možná nebyl jen největší podvodník proto, že prodával cizí majetek. Byl výjimečný tím, že dokonale rozuměl lidem. Věděl, že lidé nekupují věci. Kupují emoce, kupují sny. Kupují pocit, že budou výjimeční. Americký milionář si možná nekupoval hrad, kupoval možnost vyprávět doma přátelům, že vlastní kus evropských dějin. A přesně na tom stojí většina velkých podvodů dodnes. Změnily se kulisy, ale lidská povaha zůstala stejná. Dnes už by Harry nejspíš neprodával Karlštejn. Prodával by zaručené investice do kryptoměn, výdělečné online kurzy nebo exkluzivní členství v klubu budoucích milionářů. Princip je pořád stejný. Neprodává se produkt. Prodává se sen. A čím větší sen, tím snáze lidé přehlédnou varovné signály. Harry to věděl dávno před vznikem marketingových příruček. Proto nikdy netlačil na pilu. Naopak působil dojmem člověka, který obchod vlastně ani nepotřebuje. To v lidech vyvolávalo důvěru. Nosil drahé obleky, znal etiketu, pohyboval se ve společnosti významných lidí a mluvil několika jazyky. Jeho oběti pak měly pocit, že kdyby byl podvodník, přece by nemohl být tak uhlazený. Jenže právě v tom spočívala jeho genialita. Největší podvodníci totiž nevypadají jako podvodníci. Vypadají jako lidé, kterým bychom bez váhání svěřili klíče od domu. A Harry přesně takový byl. S jeho jménem jsou spojeny i další legendární kousky. Vypráví se, že prodal americkému investorovi pražskou tramvajovou linku, obchodoval s padělky obrazů, starožitnostmi a luxusními nemovitostmi, které mu nikdy nepatřily. Některé příběhy jsou doložené, jiné se dochovaly hlavně díky jeho vlastnímu vyprávění. To je na Harrym možná vůbec nejzajímavější. Dodnes přesně nevíme, kolik jeho historek je pravda a kolik si je sám přibarvil. Ale možná právě tím se lišil od obyčejných podvodníků. Ti prodávají falešné věci. Harry prodával příběhy. A ty měly mnohem delší životnost.
Od prvorepublikových podvodů ke kolaboraci
Jenže kdyby Harry Jelínek zůstal jen šarmantním podvodníkem z prvorepublikových legend, možná by dnes působil skoro jako filmový hrdina. Jenže život bohužel není komedie, s příchodem nacistické okupace se z jeho veselých historek stává mnohem temnější příběh. Tohle už není oblast legend, ale archivů, dobových dokumentů a svědectví. Harry se zapojil do spolupráce s nacistickou okupační mocí, vydával pronacistický a antisemitský tisk a podle historiků spolupracoval s německými bezpečnostními složkami. Objevují se i zmínky o udávání lidí, kteří pak skončili v rukou gestapa a někteří z nich se už domů nikdy nevrátili. Právě tahle kapitola jeho života bývá často upozaděna, protože příběh o prodaném Karlštejně zní mnohem atraktivněji. Jenže ve skutečnosti je to přesně naopak. Údajný prodej hradu možná nikdy neproběhl, ale jeho válečné působení je historicky podložené daleko lépe. A právě tady se ukazuje zvláštní lidská vlastnost. Legendy si pamatujeme raději než nepříjemná fakta. V hospodě se lépe vypráví historka o tom, jak někdo prodal Karlštejn, než příběh o kolaboraci. Harry to ostatně věděl celý život. Dobrý příběh totiž dokáže přehlušit téměř všechno. Když se na jaře roku 1945 začala Třetí říše hroutit jako domeček z karet, zmizel i Harry. Utekl z Československa a dlouhá léta se pohyboval po Evropě. Československé úřady po něm pátraly, spojenecké orgány se zajímaly o jeho vydání, ale stejně jako tolikrát předtím dokázal proklouznout mezi prsty. Později se dokonce vrátil na krátkou dobu do Československa, kde jej sledovala Státní bezpečnost. Ani tehdy však neskončil před soudem. Dodnes není úplně jasné, proč. Chyběly důkazy? Hrál roli chaos poválečných let? Nebo uměl i tentokrát přesvědčit správné lidi? Odpověď historici stále hledají. Jisté ale je, že jeho schopnost přežít téměř každou životní situaci byla stejně obdivuhodná jako znepokojivá. Kamkoli přišel, dokázal začít znovu. Jako by za sebou nechával nejen města a státy, ale i vlastní minulost.
Z podvodníka malířem a z člověka legendou
A pak přichází závěr, který by každý scenárista nejspíš vyškrtl jako příliš neuvěřitelný. Z podvodníka, kolaboranta a dobrodruha se v Itálii stal uznávaný malíř. Vystavoval obrazy, získával ocenění a mezi milovníky umění si vybudoval úplně novou pověst. Člověk, který celý život prodával iluze, najednou prodával krajiny, zátiší a obrazy. Skoro to svádí k ironické otázce, jestli nebylo malování jedinou poctivou věcí, kterou kdy dělal. Zemřel v roce 1986 a mohl by se zdát jako dávno zapomenutá postava. Jenže opak je pravdou. O jeho životě vznikly knihy, dokumenty, rozhlasové pořady i film Velká sázka o malé pivo. Každých pár let se znovu objeví článek s titulkem o muži, který prodal Karlštejn, a legenda dostane další život. Možná je to proto, že Harry Jelínek zosobňuje něco, co lidstvo fascinuje odjakživa. Chytrého podvodníka, který přelstí bohaté a mocné. Jenže skutečnost byla mnohem složitější. Nebyl to žádný český Robin Hood. Nebral bohatým, aby dával chudým. Bral každému, komu mohl, a když přišla válka, neváhal sloužit režimu, který přinesl Evropě utrpení. Přesto na jeho příběhu něco nepřestává přitahovat. Možná proto, že nám nastavuje zrcadlo. Rádi si myslíme, že bychom nenaletěli. Že bychom poznali podvodníka na první pohled. Jenže právě to je největší omyl. Nejlepší podvodníci nikdy nevypadají jako podvodníci. Vypadají jako lidé, kterým důvěřujeme. Ať už mají na sobě drahý oblek, titul před jménem nebo tisíce obdivovatelů na sociálních sítích. Harry Jelínek to pochopil už před téměř sto lety. Neprodával hrady. Neprodával tramvaje. Neprodával obrazy. Ve skutečnosti prodával lidskou ješitnost, chamtivost a touhu být výjimečný. Karlštejn byl jen kulisa. Skutečným zbožím byly sny. A právě proto jeho příběh nestárne. Technologie se změnily, podvody se přesunuly na internet a místo hradů se dnes prodávají neexistující investice nebo zázračné výdělky. Lidská povaha ale zůstává stejná. Touha získat něco mimořádného často přehluší zdravý rozum. A možná právě proto se legenda o Harrym Jelínkovi vypráví dodnes. Ne proto, že snad opravdu prodal Karlštejn, ale protože dokázal něco mnohem těžšího. Prodal vlastní život jako příběh. A dobrý příběh má jednu zvláštní vlastnost. Když je opravdu povedený, lidé ho přestanou ověřovat a začnou ho vyprávět dál. Harry Jelínek možná nikdy neprodal nejslavnější český hrad. Zato nám všem prodal legendu, kterou kupujeme už téměř celé století. A to je možná ten největší podvod ze všech.
Související články
České zeměČurda prodal Gabčíka a Kubiše gestapu za miliony, přesto nakonec skončil na šibenici.
České zeměHrad Dobronice přežil staletí. Nakonec ho málem zničili lidé, kteří potřebovali kámen
České zeměMuži ji zbožňovali a po válce z ní udělali kolaborantku. Pravda o Adině Mandlové je ale mnohem pikantnější, než si většina lidí myslí.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
