Autochrom Lumière. Fotografie, které ukradly světu černobílou minulost
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Autochrom Lumière způsobil roku 1907 revoluci. Byla to první barevná fotografie která změnila způsob, jakým lidé viděli svět i minulost.
Když se černobílý svět poprvé opravdu zabarvil
Dnes vytáhnete mobil z kapsy, klepnete na displej a během vteřiny máte barevnou fotografii. Je to tak běžné, že nad tím téměř nikdo nepřemýšlí. Jenže na začátku dvacátého století byla barevná fotografie něco mezi vědeckým zázrakem a kouzelnickým trikem. Lidé byli zvyklí vídat svět zachycený pouze v odstínech šedi a najednou se před nimi objevily snímky, na kterých byla obloha opravdu modrá, tráva skutečně zelená a lidské tváře měly přirozenou barvu. Muselo to působit podobně, jako kdyby dnes někdo představil přístroj schopný promítat lidské vzpomínky. Za touto revolucí stáli bratři Auguste a Louis Lumièrovi. Většina lidí si jejich jména spojuje se vznikem filmu, ale jejich přínos fotografii byl možná ještě větší. Roku 1907 uvedli na trh Autochrom Lumière, první skutečně úspěšnou technologii barevné fotografie. Nebyl to sice první pokus o zachycení barev, protože už v roce 1861 experimentoval fyzik James Clerk Maxwell, jeho metody však byly složité a prakticky nepoužitelné. Autochrom byl jiný. Poprvé vznikl systém, který mohl používat nejen vědec v laboratoři, ale také běžný fotograf nebo nadšený amatér. Úspěch byl okamžitý. Noviny psaly o technickém zázraku, lidé stáli před barevnými snímky a nevěřili vlastním očím. To, co dnes považujeme za samozřejmost, tehdy vypadalo jako pohled do budoucnosti.
Barevná fotografie postavená na bramborovém škrobu
A nejzajímavější na tom všem je, že celé kouzlo stálo na něčem velmi obyčejném. Na bramborách. Základem autochromové desky byla totiž mikroskopická zrníčka bramborového škrobu obarvená na oranžovočervenou, zelenou a modrofialovou barvu. Na jediné desce jich byly miliony a vytvářela jemnou mozaiku, přes kterou muselo procházet světlo. Nad touto vrstvou se nacházela fotografická emulze citlivá na všechny viditelné barvy. Když fotograf stiskl spoušť, světlo nejprve prošlo barevnou mozaikou a teprve potom dopadlo na emulzi. Po vyvolání vznikl obraz, který dokázal zobrazit svět v barvách. Zní to jednoduše, ale výroba byla nesmírně složitá. Zrníčka se musela pečlivě prosít, obarvit, rozprostřít na skleněnou desku, následně zploštit pod obrovským tlakem a mezery mezi nimi vyplnit sazemi. Každá deska byla malým technickým mistrovským dílem. Když se dnes podíváte na zvětšený detail autochromu, připomíná spíše pointilistický obraz než fotografii. Tisíce drobných barevných teček se spojí do výsledného obrazu až v lidském oku. Právě proto mají autochromy svůj nezaměnitelný vzhled. Barvy jsou měkké, jemné a lehce zasněné. Historici fotografie je často označují za nejkrásnější fotografický proces, jaký kdy vznikl. Jenže tato krása měla svou cenu. Autochromové desky byly drahé, citlivost na světlo nízká a expozice často trvala několik sekund. Fotografovaní lidé museli stát téměř bez pohybu a zachytit běžný ruch ulice bylo velmi obtížné. Každý snímek navíc existoval pouze jako originál, který nebylo snadné kopírovat ani tisknout.
Autochromy nám vrátily skutečné barvy minulosti
Přesto si Autochrom získal svět a díky němu dnes můžeme vidět dobu před první světovou válkou takovou, jaká skutečně byla. Obrovský význam měl projekt Archivy planety financovaný francouzským bankéřem Albertem Kahnem. Jeho fotografové cestovali po Evropě, Asii, Africe i Americe a pořizovali tisíce barevných snímků měst, vesnic, krajiny i obyčejných lidí. Díky nim dnes víme, jak vypadaly ulice Paříže, tržiště na Blízkém východě nebo život na evropském venkově před více než sto lety. A co je nejzajímavější, nejde o dodatečně kolorované fotografie. Jsou to skutečné barevné snímky pořízené tehdejší technologií. Také české země měly své průkopníky. Vladimír Jindřich Bufka se s autochromem seznámil přímo u bratří Lumièrů v Lyonu a později jej propagoval v Praze. Nejvýznamnějším českým autorem se stal Karel Šmirous, po kterém zůstaly stovky vzácných autochromů. Ve třicátých letech se technologie dále zdokonalovala a vznikly modernější varianty Filmcolor a Lumicolor. Jejich sláva však byla krátká. Roku 1935 přišel Kodachrome a odstartoval éru moderní barevné fotografie. Autochrom postupně zmizel z trhu, ale nikdy nezmizel z dějin. Když se dnes díváte na autochrom starý více než sto let, nevidíte jen starou fotografii. Díváte se přímo do skutečného barevného světa lidí, kteří žili dávno před námi. A právě tehdy si člověk uvědomí, že minulost nebyla černobílá. Byla stejně pestrá, živá a barevná jako svět kolem nás dnes.
Související články
FrancieJak Francie politicky projela válku, kterou vojensky vyhrála. Měla tam přes půl milionu vojáků a přesto Alžírsko ztratila.
stoletíJAK POUŽÍVAT TELEFON S OTOČNÝM ČÍSELNÍKEM Praktický návod pro začátečníky aneb jak telefonovat po staru
NovověkNapoleon byl prcek? Britové prodali světu jednu z největších fake news a my jim to baštíme už dvě stě let
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
