Napoleon byl prcek? Britové prodali světu jednu z největších fake news a my jim to baštíme už dvě stě let
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Napoleon nebyl žádný prcek
Nejznámější fake news je stará přes dvě stě let a pořád jí lidé urputně věří. Tvrdí totiž, že Napoleon Bonaparte byl zakomplexovaný prcek, který chtěl dobýt Evropu, aby si něco dokazoval. Skutečnost je samozřejmě úplně jiná. Celý tento příběh nevznikl v učebnicích dějepisu, ale v britské válečné propagandě, která z protivníka udělala terč posměchu. A byla natolik úspěšná, že její výtvor přežil císaře, jeho říši i několik generací historiků. Přitom Napoleon rozhodně nebyl žádný trpaslík. Měřil přibližně 168 až 170 centimetrů, což byla na přelomu 18. a 19. století naprosto běžná výška. Průměrný Francouz tehdy totiž rozhodně nevypadal jako dnešní volejbalista. Jenže kdo by si pamatoval nudná čísla z historických tabulek, když může celý život opakovat historku o malém vzteklounovi, který si chtěl podmanit Evropu, protože nedosáhl na horní polici? Tak vznikají legendy. Ne tím, že jsou pravdivé, ale tím, že se dobře vyprávějí. A Britové byli v jejich vyprávění skutečnými mistry. Zatímco Napoleon dobýval státy děly a puškami, oni dobývali veřejné mínění tužkou a tiskárnou. A jak se ukázalo, někdy je kreslený vtip účinnější než celá armáda. Jenže to nejlepší na celé historce je, že Britové vlastně nemuseli skoro nic dokazovat. Stačilo opakovat jeden povedený vtip tak dlouho, až se změnil v historickou pravdu. Dnes tomu říkáme informační válka nebo dezinformační kampaň. Tehdy tomu říkali satira. Výsledek byl ale stejný. Z milionů lidí se stali dobrovolní šiřitelé cizí propagandy, aniž by si to uvědomovali. Když dnes někdo pronese, že Napoleon byl malý a proto agresivní, opakuje vlastně slogan starý dvě století. Jen místo londýnských novin ho převzal z internetu, televize nebo školních lavic.
Francouzské míry a britské karikatury
Celá historka dostala další rozměr po Napoleonově smrti na ostrově Svatá Helena. Lékaři tehdy zapsali jeho výšku jako pět stop a dva palce, jenže šlo o francouzské stopy a palce. Tenhle zdánlivě bezvýznamný detail napáchal Napoleonově pověsti obrovské škody. Francouzská stopa byla delší než anglická, jenže mnoho britských autorů ten rozdíl buď neznalo, nebo se jim náramně hodilo dělat, že neexistuje. Když údaj jednoduše přečetli podle anglických měr, vyšel Napoleon vysoký asi 157 centimetrů. Najednou byl na světě „důkaz“, že císař Francouzů byl vlastně prcek. A britská propaganda mohla pokračovat na plné obrátky. Slavný karikaturista James Gillray začal kreslit Napoleona jako rozzuřeného drobečka s přerostlým kloboukem, který kolem sebe vztekle poskakuje jako dítě, kterému právě někdo sebral lízátko. Lidé se smáli, obrázky se prodávaly po tisících a legenda rostla rychleji než samotný Napoleon. Gillray ovšem nebyl jediný. Přidali se další britští kreslíři a vydavatelé, kteří pochopili, že zesměšnit protivníka je levnější než postavit další válečnou loď. Napoleon měl na obrázcích směšně krátké nohy, obrovský klobouk, přehnaně nafouknutou hlavu nebo se vztekal jako rozmazlené dítě. Dnešnímu člověku by tyto obrázky připomínaly internetové memy. Lišilo se jen médium. Místo Facebooku se prodávaly tištěné listy a místo sdílení jedním kliknutím si je lidé předávali z ruky do ruky. Efekt byl ale překvapivě podobný. Ironií osudu je, že když stál vedle své Císařské gardy, opravdu mohl působit menší. Jenže gardisté nebyli vybraní náhodně. Do elitních jednotek se přijímali vysocí a fyzicky mimořádně zdatní muži. Historici připomínají, že mnozí z nich byli na svou dobu doslova obři. Vedle takových chlapíků by vypadal drobně téměř každý evropský panovník. Je to asi jako tvrdit, že průměrně vysoký člověk je trpaslík jen proto, že se vyfotil mezi hráči NBA. A ještě jedna drobnost. Napoleonova slavná přezdívka „Malý desátník“ neměla s jeho výškou vůbec nic společného. Vojáci mu tak říkali z náklonnosti, protože se pohyboval mezi nimi a nebál se být tam, kde létaly kulky. Britská propaganda si z toho ale opět vzala jen to, co se jí hodilo. Pravda totiž bývá komplikovaná, kdežto dobrý vtip se vejde na jeden obrázek.
Napoleonský komplex a propaganda, která přežila staletí
A pak přišel bonus, který přežil až do dnešních dnů – takzvaný napoleonský komplex. Kolikrát jste slyšeli, že malí chlapi bývají nejagresivnější? Celá legenda je navíc krásnou ukázkou psychologického jevu, kterému se dnes říká efekt iluzorní pravdy. Když lidé slyší stejnou informaci stále dokola, jejich mozek ji začne považovat za pravdivou, i když nikdy neviděli jediný důkaz. Proto některé mýty přežívají staletí. Ne proto, že jsou správné, ale proto, že se dobře opakují. Napoleon se stal jednou z nejslavnějších obětí tohoto efektu dlouho před vznikem rádia, televize nebo internetu. Problém je, že psychologie dodnes nenašla přesvědčivé důkazy, že by něco jako napoleonský komplex skutečně existovalo. A už vůbec neexistuje důkaz, že by tím trpěl právě Napoleon. Muž, který během několika let porazil většinu evropských armád, vytvořil občanský zákoník, reformoval státní správu a změnil způsob vedení válek, zřejmě netrávil večery pláčem nad tím, že mu krejčí zkrátil nohavice. Jenže lidská paměť funguje zvláštně. Na jeho vojenské reformy si vzpomene málokdo. Na Napoleonův zákoník ještě méně lidí. Zato historku o malém vzteklém císaři zná téměř každý školák. Britská propaganda tak dosáhla něčeho neuvěřitelného. Vyhrála bitvu, která se nevedla u Slavkova ani u Waterloo, ale v hlavách lidí. A tuto bitvu vyhrává dodnes. Je to vlastně krásná ukázka toho, že informační války nevynalezly sociální sítě ani internet. Už před dvěma sty lety stačilo několik talentovaných kreslířů, šikovně podaná polopravda a publikum ochotné uvěřit čemukoli, co bylo dostatečně zábavné. Napoleon nakonec přišel o říši, o trůn i o svobodu, ale paradoxně největší porážku utrpěl až po své smrti. Ne na bojišti, ale v kolektivní paměti lidstva. Možná je na tom všem nejvíce úsměvné právě to, že Napoleon prohrál u Waterloo jen jednou, ale Britové ho ale porazili ještě podruhé. Tentokrát ne děly, puškami ani kavalerií, ale tužkou, tiskárnou a dokonale zvládnutou propagandou. Z vojenského génia udělali komickou figurku a svět jim to uvěřil natolik, že jejich vtip přežil více než dvě století. Když dnes někdo bez přemýšlení pronese, že Napoleon byl zakomplexovaný prcek, ani netuší, že opakuje britský propagandistický slogan z počátku 19. století. To je možná největší důkaz síly propagandy. Bitvy mohou změnit hranice států, ale dobře vymyšlený příběh dokáže změnit to, jak si lidstvo pamatuje dějiny.
Související články
FrancieČekala gilotinu, místo smrti dostala madame Tussaud životní zakázku od Francouzské revoluce překvapivě.
Velká BritániePříšerný zvyk skalpování nebyl vynález indiánů, ale Evropanů. Proč Britové začali platit lovcům skalpů za zabíjení?
NovověkKvůli dani ze soli postavili Britové v Indii jednu z nejdelších bariér světa. Plot, který impériu vydělával miliony liber ročně.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
