Velká Berta: Nejslavnější podvodnice Ameriky, která obrala milionáře

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Velká Berta: viktoriánská verze nigerijského prince

Velká Berta. Žena, která vážila přes metrák a podle dobových novin vypadala jako noční můra, zatímco jiné listy připouštěly, že její tvář vlastně nebyla tak špatná. Jenže její vzhled byl to poslední, na čem záleželo. Dokázala si omotat kolem prstu boháče, obchodníky, právníky, policisty i půlku Ameriky. Kdyby žila dnes, nejspíš by rozesílala e-maily o zděděných milionech, provozovala desítky falešných profilů na seznamkách a připravovala důvěřivce o úspory. Bertha Heymanová to ale všechno zvládala už v době, kdy internet neexistoval a lidé si ještě museli naletět osobně. Byla vlastně viktoriánskou verzí nigerijského prince, jen podstatně schopnější než většina dnešních internetových podvodníků. Narodila se kolem roku 1851 pravděpodobně nedaleko Poznaně v tehdejším Prusku a do Spojených států dorazila v roce 1878. Nepřijela za americkým snem. Přijela si ho vzít. A nejlépe cizími penězi. Velmi rychle totiž pochopila jednu jednoduchou věc. Největší bohatství neleží v bance, ale v mužském egu, a právě tam začala lovit. Nebyla žádnou oslnivou kráskou. Dobový tisk ji popisoval jako mohutnou ženu vážící kolem 115 kilogramů, některé noviny ji bez milosti označovaly za odpudivou, jiné připouštěly, že její vzhled nebyl zdaleka tak hrozný. Jenže Bertha měla něco mnohem cennějšího než krásu – neochvějnou sebedůvěru, chladnou inteligenci a téměř děsivou schopnost během několika minut odhadnout, co chce člověk před ní slyšet. V luxusních hotelech vystupovala jako záhadná milionářská vdova nebo dědička pohádkového jmění, které jí údajně blokovali soudy, právníci či chamtiví příbuzní. Chyběla už jen drobnost – malá půjčka. Jen pár stovek nebo tisíc dolarů, než se dostane ke svým milionům, a pak vše poctivě vrátí i s tučnou odměnou. A právě tady přichází nejzajímavější část celého příběhu. Muži jí to věřili. Ne proto, že byli hloupí, ale protože byli přesvědčeni, že právě je nikdo nikdy nenapálí. A přesně na takové Bertha čekala. Podle dobového tisku dokonce říkávala, že ji nebaví podvádět obyčejné hlupáky. Největší radost má z toho, když obere muže přesvědčené o vlastní neomylnosti. Nejslavnější americký detektiv své doby Thomas Byrnes ji popsal jako ženu s mimořádnou znalostí lidské povahy. Přeloženo do dnešní řeči – nafoukaného chlapa dokázala poznat na sto metrů a přesně věděla, jak mu zalichotit, aby jí nakonec sám podal peněženku.

Milionářská vdova, která neměla žádné miliony

Její nejslavnější obětí se stal železniční průvodčí Edward Perrin. Stačilo několik rozhovorů a Bertha z něj udělala správce svého neexistujícího majetku. Muž opustil zaměstnání a odevzdal jí celoživotní úspory, přes tisíc dolarů což byly tehdy peníze, za které se dal koupit dům. Ještě větší komedii předvedla s obchodníkem Brandtem, který jí naletěl dokonce dvakrát. Člověk by čekal, že po prvním okradení zpozorní. Jenže mužské ego je zvláštní nemoc a Bertha byla na něj ta nejlepší doktorka. Dokázala oklamat i lidi z Wall Street, předkládala falešné cenné papíry a vyprávěla pohádky o majetku v hodnotě osmi nebo dokonce dvaceti milionů dolarů. Její divadlo bylo tak přesvědčivé, že jí uvěřili i vlastní právníci. A když už ji konečně chytili a zavřeli do nechvalně známé věznice na Blackwellově ostrově, člověk by čekal, že její kariéra skončila. Jenže to by nesmělo jít o Velkou Bertu. Z vězeňské cely začala psát dopisy dalším obětem a během výkonu trestu dokázala z jednoho nešťastníka vytáhnout dalších devět set dolarů. V podstatě provozovala internetový scam o sto let dříve, jen místo klávesnice měla inkoust a pošťáka. Vrcholem její kariéry byla cesta do San Francisca. Tam přijela s mladým komplicem Williem Stanleym, kterého vydávala za svého syna, a rozehrála možná nejodvážnější partii svého života. Vetřela se do místní židovské komunity, tvrdila, že je bohatou vdovou po nežidovském milionáři, a nechala se představovat jako dáma z vyšší společnosti. Nakonec okouzlila zámožného obchodníka Abrahama Gruhna natolik, že ji požádal o ruku. Zamilovaný ženich netušil, že si vlastně plánuje vzít nejslavnější podvodnici Ameriky. Krátce před svatbou požádal její falešný syn o půjčku a zapůjčení drahých šperků, které prý nechá upravit. Gruhn bez váhání souhlasil. Druhý den byla Bertha pryč i se šperky, penězi a komplicem. Když podvedený ženich běžel na policii, detektivové jen otevřeli album známých zločinců a ukázali na fotografii s číslem 122. „Tohle je vaše nevěsta.“ Noviny z toho měly hody a veřejnost ji začala sledovat skoro jako filmovou hvězdu.

Z podvodnice divadelní celebritou

Nakonec ji dopadli až v Texasu, ale ani to nebyl konec. Místo aby zmizela v zapomnění, udělala ze svého zločineckého životopisu atrakci. Impresário Ned Foster pochopil, že Amerika miluje skandály, a proměnil ji v divadelní celebritu. Bertha vystupovala na jevišti, hrála sama sebe a v jednom z nejslavnějších čísel se objevovala po boku tehdejší lidské kuriozity Oofty Gooftyho, kterého před publikem bez většího váhání mlátila hlava nehlava. Když se jednou pokusila utéct s tržbou z divadla a při útěku se zasekla ve dveřích, novináři dostali dárek, o kterém se jim ani nesnilo. Člověk by skoro řekl, že kdyby tehdy existoval bulvár v dnešní podobě, tak by měla vlastní i only fans stránku. Později provozovala malá divadla a různé zábavní podniky, občas si ještě přivydělala nějakým tím podvodem a nakonec zemřela roku 1901 v Chicagu. Za sebou ale nezanechala jen dlouhý seznam napálených mužů. Zanechala návod, který funguje dodnes. Nejdůležitější totiž není mít krásnou tvář, šlechtický titul nebo kufr plný peněz. Stačí najít člověka, který je přesvědčený, že je nejchytřejší v místnosti. A pak už jen počkat, až vám sám otevře peněženku. Velká Berta to pochopila dávno před vznikem internetu a možná právě proto by si s dnešní dobou rozuměla až podezřele dobře.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/