Třetí říše si vytvořila vlastních Tucet špinavců. Jmenovali se Dirlewangerova brigáda
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Když nacisté dali zločincům uniformy a zbraně
Když si na vás stěžují i příslušníci SS, musíte být opravdu speciální případ. A přesně tak šílenou pověst si během války vybudovala Dirlewangerova brigáda. Ve Třetí říši, která rozhodně nebyla známá přehnanou citlivostí k lidskému životu, dokázala neuvěřitělně vyčnívat způsobem, který budil rozpaky i mezi vlastními spojenci. Její velitel Oskar Dirlewanger kolem sebe shromáždil muže, kteří by za normálních okolností trávili dlouhé roky za mřížemi. Místo vězeňských cel však dostali uniformy, pušky a možnost dělat to, za co by byli v civilu souzeni. Výsledkem nebyla elitní vojenská jednotka, ale něco, co spíše připomínalo ozbrojený gang s razítkem státu. Nacistické Německo vytvořilo řadu obávaných útvarů, ale jen málokterý ale po sobě zanechal tolik strachu, nenávisti a mrtvých jako právě Dirlewangerova brigáda. Její jméno se postupně stalo synonymem vypálených vesnic, hromadných poprav a teroru vůči civilnímu obyvatelstvu. Stížnosti na její chování přicházely ze všech stran. Němečtí důstojníci upozorňovali na rabování, opilství, násilí i naprostou neukázněnost a podobné zprávy pravidelně končily na stole velitele SS Heinricha Himmlera. Jenže brigáda měla jednu vlastnost, která jí opakovaně zachraňovala existenci. Tam, kde nacistické vedení potřebovalo šířit strach, lámat odpor a proměňovat celé oblasti v odstrašující příklad pro ostatní, odváděli Dirlewangerovi muži přesně to, co se od nich očekávalo, teror. To, co by u jiné jednotky vedlo k okamžitému rozpuštění, bylo v jejich případě přehlíženo. Za sebou totiž zanechávali výsledky, které se sice špatně vyjímaly v hlášeních o disciplíně, ale velmi dobře plnily cíle nacistické okupace. Není proto divu, že dnes bývá Dirlewangerova brigáda označována za jednu z nejzločinnějších vojenských formací moderních evropských dějin.
Oskar dirlewanger a jednotka plná kriminálníků
Na konci války nesla honosný název 36. Waffen Grenadier Division der SS, ale její vznik byl mnohem méně velkolepý. V roce 1940 začínala jako malý trestní oddíl složený z odsouzených pytláků, protože Heinrich Himmler a Gottlob Berger věřili, že lidé zvyklí stopovat zvěř budou stejně dobře stopovat i partyzány. Jenže z původního experimentu se velmi rychle stal projekt, který se vymkl kontrole. Do jednotky začali proudit vrazi, násilníci, žháři, recidivisté a další kriminálníci, kteří dostali možnost vyměnit vězení za uniformu. Později je doplnili vězni koncentračních táborů, političtí vězni i těžcí zločinci z okupovaných zemí. V jejím čele stál Oskar Dirlewanger, muž, který byl zároveň válečným hrdinou i zločincem. Veterán první světové války, držitel vysokých vyznamenání a současně člověk odsouzený za sexuální zneužití nezletilé dívky a další násilné delikty. Za normálních okolností by podobná minulost znamenala definitivní konec kariéry. V nacistickém Německu mu však vlivní přátelé pomohli zpět do uniformy a nakonec i k vlastní jednotce. Překvapivě si mezi svými muži získal téměř legendární respekt. Nebyl totiž velitelem, který by válku sledoval z bezpečí štábu. Bojoval v první linii a během války utrpěl tolik zranění, že některé zdroje uvádějí více než deset ranění. Jak jednotka rostla, rostla i její pověst. Z Wilddiebkommando Oranienburg se stalo Sonderkommando Dirlewanger, později SS Sturmbrigade Dirlewanger a nakonec celá divize. Ve východní Evropě se její jméno rychle proměnilo ve strašáka. V některých oblastech Běloruska lidé opouštěli své domovy už při první zprávě, že se brigáda blíží. Oficiálně měla bojovat proti partyzánům, ve skutečnosti však mnohé operace připomínaly spíše trestné výpravy proti civilnímu obyvatelstvu. Vesnice byly obklíčeny, obyvatelé shromážděni, majetek vyrabován a následovalo vypalování domů a popravy. Často stačilo pouhé podezření z pomoci odboji. Historici této jednotce připisují desítky tisíc civilních obětí a zničení stovek vesnic. Jednou z nejznámějších akcí byla operace Cottbus v roce 1943, která měla oficiálně zlikvidovat partyzány v Bělorusku, ale mezi mrtvými převažovali civilisté. Některá svědectví navíc uvádějí, že příslušníci brigády používali místní obyvatele jako živé štíty. Přesná čísla už dnes nikdo nespočítá, protože řada operací nebyla řádně zdokumentována. Jisté ale je, že tam, kudy Dirlewangerovi muži prošli, zůstávaly trosky, popel a masové hroby. Ani samotná brigáda přitom neunikala vysokým ztrátám. Byla několikrát téměř zničena a znovu doplněna novými vězni a kriminálníky. Někteří důstojníci Wehrmachtu dokonce tvrdili, že Dirlewangerovi muži představují větší hrozbu pro vlastní vojáky než pro nepřítele. Jeden z německých velitelů je bez okolků označil za bandu vrahů v uniformách. Přesto byli nasazováni znovu a znovu. V očích nacistického vedení totiž plnili svůj úkol až příliš dobře.
Varšavské povstání a masakr ve wole
Nejkrvavější účet si Dirlewangerova brigáda vystavila během Varšavského povstání v roce 1944. Právě tehdy se z obávané jednotky definitivně stala legenda hrůzy. Během několika srpnových dnů se její příslušníci podíleli na masakru ve čtvrti Wola, kde bylo společně s dalšími německými jednotkami zavražděno přibližně 40 000 až 50 000 polských civilistů. Muži, ženy, děti, starci, pacienti nemocnic. Pro vrahy v uniformách to nehrála žádnou roli. Lidé byli stříleni po skupinách, domy zapalovány i s obyvateli uvnitř a celé ulice se proměnily v krvavá jatka. Paradoxně právě za potlačení povstání získal Oskar Dirlewanger Rytířský kříž, jedno z nejvyšších německých vyznamenání. Zatímco tisíce civilistů umíraly, jejich kat dostával medaili. Pokud někdo hledá symbol pokřivené logiky nacistického režimu, těžko najde výmluvnější příklad. Podobnou stopu zanechala brigáda i během Slovenského národního povstání, kde za ní zůstávaly vypálené obce a další mrtví civilisté. Ke konci války už ale připomínala spíše rozpadávající se bandu než vojenskou jednotku. Ztráty byly obrovské, disciplína prakticky neexistovala a dezertérů přibývalo každým týdnem. Přesto byla povýšena na divizi, což vypovídalo více o zoufalé situaci Německa než o její skutečné síle. Když se Třetí říše hroutila, byli Dirlewangerovi muži nasazováni dokonce proti vlastním civilistům a dezertérům. Samotný Dirlewanger válku přežil jen o několik týdnů. Po zajetí ve francouzské okupační zóně zemřel za nejasných okolností, podle nejrozšířenější verze byl ubit strážemi. Mnozí jeho podřízení skončili před soudy, jiní dokázali zmizet v poválečném chaosu. Dnes je Dirlewangerova brigáda považována za jednu z nejzločinnějších vojenských formací, jaké kdy existovaly. Neproslavila se odvahou, vojenským uměním ani slavnými vítězstvími. Její dědictví tvoří masové hroby, vypálené vesnice a desetitisíce mrtvých civilistů. Její příběh není příběhem vojáků. Je to příběh okamžiku, kdy stát proměnil obyčejné zločince v nástroj organizovaného teroru a dal jim k tomu uniformu, zbraně a pocit naprosté beztrestnosti.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
