ROA mezi Hitlerem a Stalinem. Jak Vlasovci uvízli mezi dvěma diktátory bez skutečné naděje na záchranu.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Vlasov: ze sovětského hrdiny německým spojencem
Druhá světová válka vyprodukovala řadu podivných vojenských útvarů, ale jen málokterý byl tak plný paradoxů jako u Ruské osvobozenecké armády, známou pod zkratkou ROA. Na papíře měla teoreticky osvobozovat Rusko od bolševismu. Ve skutečnosti většinu své existence bojovala pod dohledem nacistického Německa, které Rusy považovalo za méněcenné. Její vojáci nenáviděli Stalina, Němci jim ale nevěřili a Spojenci je nakonec stejně vydali jejich největšímu nepříteli. Kdyby měla druhá světová válka soutěž o nejtragičtější politickou sázku, Vlasovci by se bez problémů probojovali do finále. V čele celé organizace stál generál Andrej Vlasov. A nešlo o žádného bezvýznamného důstojníka. Naopak. Patřil mezi schopné velitele Rudé armády a během obrany Moskvy v roce 1941 byl v Sovětském svazu oslavován jako hrdina. Jenže válka umí měnit kariéry rychleji než personální oddělení během covidu. Roku 1942 padl do německého zajetí a postupně dospěl k názoru, že větším nepřítelem než Hitler je Stalin. Z dnešního pohledu to zní absurdně. Jenže miliony lidí v Sovětském svazu měly za sebou kolektivizaci, hladomory, čistky a gulagy a pro část zajatců proto myšlenka boje proti Stalinovi nebyla nepředstavitelná. Problém byl v tom, že jejich novým spojencem bylo nacistické Německo.
Hitler rusům nevěřil a ROA povolil až příliš pozdě
A právě zde začíná jedna z největších paradoxů celé války. Vlasov nabízel Němcům statisíce mužů ochotných bojovat proti Stalinovo Sovětskému svazu. Hitler však Rusům téměř fanaticky nedůvěřoval. Potřeboval jejich pracovní sílu, potřeboval jejich krev na frontě, ale představa samostatné ruské armády ho děsila. Výsledkem bylo, že vznik skutečné ROA blokoval téměř do samotného konce války. Zatímco Německo dpstávalo neskutečně na frak u Stalingradu, Kurska a později v Bělorusku, obrovský potenciál protisovětských dobrovolníků zůstával pro německo zcela nevyužit. Teprve na podzim 1944, kdy se Třetí říše začala hroutit jako dům postavený účetním po třech lahvích koňaku, Hitler konečně povolil vznik větších jednotek ROA. Jenže tehdy už bylo pozdě. Armáda, která měla údajně zachránit Evropu před bolševismem, vznikla ve chvíli, kdy Rudá armáda stála na hranicích Německa. Vlasovci tak vstoupili do války naplno až ve chvíli, kdy bylo o výsledku prakticky rozhodnuto. Přesto jejich jméno dodnes vyvolává spory. Některé jednotky spojené s ROA a dalšími východními formacemi pod německým velením se účastnily protipartyzánských operací, které často znamenaly vypalování vesnic, popravy civilistů a tvrdé represálie. Historici správně upozorňují, že ne všechny tyto útvary byly přímo součástí Vlasovovy armády. Jenže pro civilisty, kterým hořel dům nad hlavou, byly podobné organizační detaily asi stejně důležité jako barva záclon na potápějícím se Titaniku. Ve východní Evropě se pojem vlasovec postupně stal symbolem kolaborace s Němci bez ohledu na přesnou strukturu jednotlivých jednotek.
Pražské povstání, útěk na západ a vydání stalinovi
Poslední dějství přišlo v květnu 1945. Německo se rozpadalo, Hitler byl mrtvý a všichni rozumní lidé pochopili, že válka skončila. Vlasovci to pochopili také. Najednou už nešlo o vítězství, ideologii ani osvobození Ruska. Šlo o přežití. Když vypuklo Pražské povstání, jednotky ROA zasáhly proti Němcům a pomohly českým povstalcům. Ano, je to historický fakt. Stejně jako je historický fakt, že ještě krátce předtím bojovaly pod německou záštitou. Pomoc Praze nebyla romantickým procitnutím svědomí ani náhlou láskou k Československu. Byla to zoufalá snaha získat přízeň Američanů a vyhnout se vydání Sovětskému svazu. Vlasovci doufali, že si v poslední chvíli koupí novou minulost. Jenže dějiny bývají někdy krutější než jejich vlastní účastníci. Česká národní rada si rychle uvědomila, že spolupráce s ROA představuje politickou časovanou bombu vůči Sovětům. Vlasovci proto Prahu opustili a pokračovali na západ. Tam na ně čekalo poslední vystřízlivění. Američané je většinou vydali Stalinovi. Generál Vlasov skončil na šibenici. Tisíce jeho mužů putovaly do gulagů, pracovních táborů nebo před popravčí čety. Němci je nikdy nepovažovali za sobě rovné. Sověti je považovali za zrádce. Američané je obětovali poválečné diplomacii. A několik dnů bojů v Praze už jejich osud změnit nemohlo. ROA tak zůstává jednou z nejpodivnějších armád druhé světové války. Armádou, která vznikla příliš pozdě, bojovala za špatnou stranu, pokusila se na poslední chvíli změnit kabát a nakonec zjistila, že některé účty se v dějinách platí bez ohledu na to, jakou uniformu máte právě na sobě.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
SSSRTrudarmija: byla pracovní armáda, co během 2. světové války mobilizovala „nedůvěryhodné“ sovětské Němce
SSSROperace Bagration: Když Hitler ochutnal vlastní Blitzkrieg a rudá armáda spustila peklo, které rozmetal Wehrmacht na prach
20. stoletíKousek od Prahy vznikl za druhé světové války jeden z největších výcvikových prostorů Waffen SS v Evropě
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
