Princezna, kterou rodina neschovala. Zapomenutý příběh Adini z rodu Hohenzollernů
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Princezna Adini se narodila do rodiny, která ještě nedávno vládla obrovské říši. Vnučka posledního německého císaře Viléma II. však nenaplnila očekávání aristokratického světa. Krátce po narození se ukázalo, že trpí Downovým syndromem, a její příběh se stal na svou dobu výjimečným.
Princezna s downovým syndromem, kterou rodina neschovala
Princezna Alexandrine Irene zvaná Adini přišla na svět v roce 1915, v době kdy se Evropa hroutila pod tíhou první světové války. Narodila se do rodu Hohenzollernů, jedné z nejmocnějších panovnických dynastií své doby, jako vnučka posledního německého císaře Viléma II. Její rodina ještě donedávna vládla obrovské říši a od každého nového potomka se očekávalo, že bude důstojně pokračovat v rodové tradici. Krátce po narození se však ukázalo, že malá princezna trpí Downovým syndromem, což byla tehdy diagnóza, o které se na aristokratických dvorech téměř nemluvilo. Na počátku dvacátého století byly děti s mentálním postižením často označovány za slabomyslné a mnoho rodin je svěřovalo do ústavů nebo je jednoduše skrývalo před okolním světem. U významných šlechtických rodů to platilo dvojnásob. Právě proto bylo rozhodnutí její matky, korunní princezny Cecilie, tak výjimečné. Odmítla dceru ukrýt a ponechala ji jako plnohodnotnou součást rodiny. Adini vyrůstala společně se svými sourozenci, hrála si v zahradách zámku Cecilienhof a objevovala se i na rodinných fotografiích. Podle vzpomínek příbuzných byla klidným a veselým dítětem, které mělo rádo společnost svých bratrů a sester. Každý takový snímek představoval tichý vzdor proti tehdejším společenským představám, že podobné děti by měly zůstat mimo zrak veřejnosti.
Hohenzollernové, nacismus a hrozba aktion t4
Po první světové válce přišli Hohenzollernové o trůn a Německo se změnilo k nepoznání, ale vztah rodiny k nejmladší dceři zůstal stejný. Adini dál žila mezi svými nejbližšími a nebyla odsunuta do ústavní péče, jak bývalo běžné. Situace se stala ještě nebezpečnější po nástupu nacistů k moci. Jejich ideologie stavěla na představě rasové čistoty a lidé s vrozenými vadami byli označováni za zátěž společnosti. V roce 1939 začal program známý jako Aktion T4, v jehož rámci byly desetitisíce tělesně a mentálně postižených dětí i dospělých systematicky vražděny. Mnozí historici upozorňují, že Adini unikla podobnému osudu především díky postavení své rodiny a tomu, že ji její nejbližší nikdy neopustili. Zatímco tisíce jiných rodin své děti ze strachu nebo pod tlakem úřadů odevzdávaly, Hohenzollernové se rozhodli, že jejich dcera zůstane doma. Je to jeden z nejméně známých, ale zároveň nejsilnějších příběhů celé dynastie. Ironií osudu je, že právě zámek Cecilienhof, kde Adini prožila část svého dětství, se po druhé světové válce stal místem slavné Postupimské konference, kde Stalin, Churchill a Truman rozhodovali o budoucnosti poválečné Evropy. Jen málokdo si dnes uvědomuje, že ještě o několik let dříve se v jeho zahradách procházela malá princezna, jejíž vlastní život představoval tichý boj proti předsudkům své doby.
Šedesát pět let života mimo císařské učebnice
Po smrti své matky žila Adini pod dohledem pečovatelů v Bavorsku, kde vedla klidný a poklidný život. Její sourozenci ji pravidelně navštěvovali a lidé, kteří ji znali, vzpomínali na její zálibu v hudbě, procházkách a jednoduchých každodenních rituálech, které jí přinášely pocit bezpečí. Zemřela v roce 1980 ve věku pětašedesáti let, což bylo u lidí s Downovým syndromem narozených na počátku dvacátého století velmi neobvyklé. Její jméno se téměř nevyskytuje v učebnicích dějepisu a nikdy nerozhodovala o válkách ani o osudech států. Přesto její příběh vypovídá o své době možná víc než mnohé slavné bitvy a korunovace. Ukazuje, že i za zdmi císařských paláců existovaly obyčejné lidské starosti, strach o dítě a odvaha postavit se společenským zvyklostem. Adini nebyla dědičkou trůnu ani významnou političkou, ale stala se symbolem toho, že skutečná velikost člověka někdy nespočívá v moci nebo slávě, nýbrž v prostém přijetí a lásce, kterou mu jeho nejbližší dokážou dát navzdory všem předsudkům okolního světa.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
stoletíMengeleho nejoblíbenější vězni. Rodina trpaslíků, kterou měl na své šílené experimenty jen pro sebe.
FrancieJak Francie politicky projela válku, kterou vojensky vyhrála. Měla tam přes půl milionu vojáků a přesto Alžírsko ztratila.
Velká BritánieKrystyna Skarbek – britská agentka a skutečná bondgirl druhé světové války
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
