ČEKA. Organizace, která proměnila Sovětský svaz v továrnu na strach.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
ČEKA byla policií, prokuraturou, soudem i popravčí četou zároveň. Ostatní státy si na každou z těchto činností zřizují zvláštní úřady. Sovětské Rusko tento byrokratický problém vyřešilo elegantně. Všechno dostal na starost jeden úřad, který řídil i výkon trestu.
Od čeky ke gulagu: revoluční spravedlnost bez soudu
Pokud člověk v Sovětském svazu měl to štěstí, že jeho první setkání s revoluční spravedlností neskončilo kulkou, čekala ho dlouhá cesta do systému táborů, kde mohl strávit jako otrok deset let, dvacet let nebo někdy celý život. Když to vše samozřejmě přežil. Základy tohoto obludného systému začala budovat právě ČEKA. Později dostal tento systém známou zkratku Gulag, který ve svém monumentálním díle Souostroví Gulag skvěle popsal Alexandr Solženicyn. Sovětský stát zde objevil svůj zázračný ekonomický model. Otroctví. Miliony pracovníků, kteří nechtěli vyšší mzdu, nežádali kratší pracovní dobu, nevstupovali do odborů a neodcházeli ke konkurenci. Těžili zlato, uhlí a nikl, káceli nekonečné sibiřské lesy, stavěli železnice, silnice, kanály, přehrady i celá města, a to všude tam, kde komunismus budovat nikdo další nechtěl. Když někdo zemřel vyčerpáním, hladem nebo mrazem, plán pokračoval dál. Odhaduje se, že systémem Gulag prošlo během jeho existence přibližně osmnáct až dvacet milionů lidí většinou bez soudu. Sen o osvobození pracujícího člověka často skončil tím, že pracující člověk budoval světlé zítřky v minus čtyřiceti stupních pod dohledem strážného se samopalem. Marx snil o ráji dělníků. Sovětská realita občas připomínala spíše obří pracovní koncentráky roztažené od Bílého moře až po Tichý oceán.
Dzeržinskij a výroba „nepřátel revoluce“
ČEKA byla tehdy jedním z nejběžnějších slov a nejděsivějších slov raného Sovětského svazu. Bolševici po převzetí moci v roce 1917 slibovali svobodu, spravedlnost, vládu lidu a zářnou budoucnost. Jenže narazili na nepříjemný detail. Lid, kterému chtěli vládnout, měl vlastní názory. Rolníci si chtěli nechat obilí, dělníci chtěli lepší podmínky, vojáci chtěli domů a různí socialisté si dokonce mysleli, že by socialismus mohl existovat bez bolševiků. Taková drzost nemohla samozřejmě zůstat bez bolševické odpovědi. A proto vznikla na Leninův příkaz ČEKA, organizace, která měla revoluci chránit před jejími nepřáteli. Byla to bolševická verze Minority Report, jen o celé století dříve. Nepřítel státu nemusel nic udělat, často ani nic plánovat. Někdy stačilo, že patřil ke špatné společenské třídě, měl špatný původ, špatné příbuzné nebo prostě vypadal jako někdo, kdo by jednou mohl mít špatné myšlenky. V revoluční logice rudého teroru nebylo důležité, co člověk provedl. Důležité bylo, co by mohl provést, kdyby dostal příležitost. A tak se z boje proti skutečným nepřátelům stal boj proti budoucím nepřátelům, potenciálním nepřátelům a občas i proti lidem, kteří měli tu smůlu, že se někomu zrovna zdáli dostatečně nepřátelští. Bolševici tak vyřešili problém kriminality po svém. Když zavřete člověka ještě předtím, než něco udělá, statistiky vypadají skvěle. Později se ukázalo, že nepřítelem revoluce může být prakticky kdokoliv. Stačilo být šlechticem, obchodníkem, knězem, důstojníkem, rolníkem, dělníkem, věřícím, studentem nebo prostě člověkem, který měl tu smůlu, že existoval ve špatnou dobu na špatném místě. V čele této obludnosti stál Felix Dzeržinskij, muž, který vypadal, jako by se narodil už naštvaný a celý život se snažil dokázat, že úsměv je buržoazní úchylka. Pod jeho vedením se z ČEKY stala instituce, která vyřešila jeden odvěký problém právního státu. Jak zdlouhavé jsou soudy, důkazy a obhajoba. Čekisté přišli s revolučním zlepšovákem. Když už víte, že je někdo nepřítel, proč ztrácet čas dokazováním? Jak tehdy učil čekistický funkcionář Martin Lacis, vyšetřovatel neměl zkoumat, co obviněný udělal, ale kdo je a z jaké společenské vrstvy pochází. Revoluční spravedlnost tak často začínala otázkou „Kdo jste?“ a velmi často jí také končila.
Rudý teror, udavači a strach jako nástroj moci
Občanská válka pak otevřela ČECE doslova nekonečné možnosti kariérního růstu. Organizace se rozrostla po celé zemi jako rakovina a získala pravomoci, o kterých by si většina tajných policií mohla nechat jen zdát. Zatýkat bez soudu, věznit bez soudu, popravovat bez soudu. To všechno ve jménu utopického budování svobody a vlády pracujícího lidu. Když se rolníci v Tambovské oblasti vzbouřili proti zabavování obilí, dostalo se jim názorného vysvětlení pomocí Rudé armády, jak vypadá proletářská demokracie v praxi. Hromadné zatýkání, braní rukojmích, deportace a použití bojových plynů. Protože nic neříká „moc patří lidu“ tak přesvědčivě jako chemické látky vypouštěné na vlastní obyvatelstvo. Když se vzbouřili námořníci v Kronštadtu, ještě nedávno oslavovaní hrdinové revoluce, byli také označeni za kontrarevolucionáře. Tohle byla jedna z velkých předností bolševického systému. Hrdina a zrádce nebyly trvalé kategorie. Člověk mohl být ráno jedním a večer druhým. Záleželo hlavně na tom, kdo právě držel pero při psaní hlášení. ČEKA mezitím bojovala proti špionům, sabotérům, spekulantům, kulakům, monarchistům, anarchistům, menševikům, eserům, narodnikům, kněžím, pašerákům a všem ostatním, které bylo možné označit za překážku na cestě do ráje pracujících. ČEKA navíc nebyla jen tajnou policií. Byla také jedním z největších zaměstnavatelů udavačů své doby. Soused mohl být informátor. Kolega mohl být informátor. A někdy byli informátory oba a navzájem na sebe psali hlášení. Výhodou takto širokého seznamu nepřátel bylo, že práce nikdy nedošla. A když snad někde nepřítel chyběl, stačilo se lépe podívat. Revoluce totiž měla zvláštní schopnost vyrábět nepřátele rychleji, než pekař peče housky. Obyčejní lidé se rychle naučili jednoduchému pravidlu. Mluvte co nejméně. Věřte co nejméně. A hlavně se neptejte. Nikdy jste totiž nevěděli, zda soused není informátor, kolega není informátor nebo zda informátorem není dokonce člověk, který vás právě obviňuje z informování. Největším úspěchem ČEKY možná nebylo ani to, kolik lidí zatkla, popravila nebo poslala do táborů. Jejím největším úspěchem bylo, že naučila miliony obyvatel Sovětského svazu přemýšlet dříve, než promluví, a mlčet dříve, než začnou přemýšlet.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
