Staletí se mu říkalo Auscha. Dnes je Úštěk jedním z nejpodivuhodnějších středověkých městeček v Česku.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Auscha: město postavené přímo na skále
Česká města se obvykle chlubí hradem, zámkem nebo slavným rodákem. Úštěk na to šel ale po svém. Domy přilepil na skálu, pod ulicemi nechal vyhloubit spletité podzemí a po dlouhá staletí nesl německé jméno Auscha, které dnes zná už jen málokdo. A je to trochu škoda. Právě pod tímto názvem totiž po staletí existovalo jedno z nejzachovalejších středověkých měst v Čechách. Když se řekne sever Čech, většina lidí si vybaví Housku, Bezděz nebo Terezín. Jenže jen kousek od nich leží Úštěk, městečko, které vypadá, jako by se v něm doslova zastavi čas už někdy před několika stovkami let. Na mapě je to nenápadná tečka, ale jakmile člověk projde starou branou a ocitne se na dlážděném náměstí, tak má pocit, že se propadl o několik století zpátky. Není náhoda, že se o Úštěku říká, že je nejmenší městskou památkovou rezervací v České republice. Na malém prostoru se tady dochovalo téměř všechno. Staré měšťanské domy, mohutné hradby, tajemné věže i podzemí, o kterém se dodnes vedou spory, jak je vlastně rozsáhlé. A právě to je na Úštěku možná nejzvláštnější. Není to město, které stojí vedle skály. Je to město postavené přímo na ní. Nad ní vyrůstají domy, do ní jsou vytesané sklepy a pod ní se podle starých pověstí ukrývá síť chodeb, jejíž skutečný rozsah dodnes nikdo přesně nezná. Historie města je přitom pořádně dlouhá. První písemná zmínka o Ausche pochází už z roku 1218, kdy patřil pražským biskupům. Díky poloze na obchodní stezce mezi Prahou a Lužicí se z něj rychle stalo bohaté a významné centrum obchodu. Jezdili sem kupci, rozvíjela se řemesla ale skutečným zlatem se stal chmel. Dnes už si to málokdo uvědomuje, ale právě obchod s chmelem udělal z Úštěku v 16. a 17. století jedno z nejvýznamnějších měst širokého okolí. Na náměstí se uzavíraly výhodné obchody a městem proudily peníze, zatímco jen o pár kroků dál pod hradbami vyrůstaly drobné domky pro ty nejchudší, kteří si vlastní dům ve městě dovolit nemohli.
Ptačí domky a podzemí, které není dodnes celé prozkoumané
Dnes jim nikdo neřekne jinak než ptačí domky. Kdo je uvidí poprvé, skoro nevěří, že v nich opravdu žili lidé. Jsou doslova vtěsnané mezi pískovcovou skálu a městské opevnění a vypadají, jako kdyby je tam někdo přilepil na poslední chvíli. Podle místní tradice je v 19. století pomáhali stavět italští dělníci, kteří v okolí pracovali na budování železnice. Později se z nich stalo nouzové bydlení pro ty nejchudší a některé byly obývané ještě ve druhé polovině minulého století. V jediné malé místnosti tu často žila celá rodina a dnešní návštěvník by si podobnou stavbu snadno spletl se zahradní chatkou. Právě tenhle kontrast dělá z Úštěku tak zvláštní místo. Zatímco na náměstí se obchodovalo s chmelem a proudily sem peníze, pod hradbami přežívali lidé v domech, které by dnes sotva obstály jako kůlny na nářadí. Jenže ptačí domky jsou jen tím, co je vidět na první pohled. To nejzajímavější se skrývá pod nimi. Pod celým historickým centrem se rozprostírá rozsáhlý systém sklepů a podzemních prostor vytesaných přímo do pískovcové skály. Některé vznikly už kolem poloviny 14. století a původně sloužily ke skladování chmele, vína a dalšího cenného zboží. Mluví se o tom, že podzemí má několik pater a jeho část dodnes není podrobně zmapována. Právě tady začínají místní legendy. Vypráví se o zazděných průchodech, propadlých sklepeních i tajných cestách vedoucích za městské hradby. Někteří místní byli dokonce přesvědčeni, že část podzemí může pokračovat směrem k nedalekému hradu Helfenburk, někdejšímu sídlu pražských arcibiskupů. Důkazy pro to sice neexistují, ale ani dnes není celé úštěcké podzemí podrobně prozkoumané. Starousedlíci ještě donedávna vyprávěli historky o sklepeních, do kterých se lidé báli vstupovat sami. A když člověk stojí nad tmavým vstupem do starých sklepů, snadno získá pocit, že pod jeho nohama možná opravdu leží celé druhé, zapomenuté město.
Pikartská věž, odsun a město, kde se zastavil čas
Tajemnou pověst Úštěku navíc přiživují i další místa. Nad městem se zvedá mohutná Pikartská věž z roku 1428, postavená v době husitských válek. Její téměř dva metry silné zdi a samotný název daly vzniknout pověstem o kacířích, kteří se zde měli scházet. O kus dál stojí Pikartský dům se zvláštní renesanční výzdobou a kolem něj se po generace vyprávěly historky o alchymistech, tajných spolcích a zakázaných schůzkách. Historici sice podobné příběhy berou s rezervou, ale právě ony dodávají městu atmosféru, kterou jinde jen těžko najdete. K tomu se přidává zachovalá židovská čtvrť s barokní synagogou a starým hřbitovem, připomínající dobu, kdy zde žila početná židovská komunita. Přes Úštěk prošla i vojska během napoleonských válek, ale největší zlom přišel až ve 20. století. Do roku 1945 neslo město původní německý název Auscha a drtivou většinu jeho obyvatel tvořili sudetští Němci. Češi představovali jen malou část obyvatelstva, odhadem kolem osmi procent, a většinou šlo o méně majetné rodiny, drobné řemeslníky nebo státní zaměstnance. Po skončení války a odsunu německého obyvatelstva se tak město téměř přes noc totálně vylidnilo. Paradoxně právě tato tragická kapitola možná zachránila jeho dnešní podobu. Nebyly peníze na velké přestavby ani na bourání starých domů, a tak Úštěk zůstal téměř stejný jako před desítkami let. To, co bylo pro město obrovskou ztrátou, se nakonec stalo důvodem, proč se dodnes zachovalo jako jedinečná středověká kulisa. Zatímco jiná historická města pohltila moderní výstavba, tady se čas jednoduše zastavil. Možná i proto si Úštěk zamilovali filmaři. Natáčel se tu Kolja, Rebelové, Zdivočelá země, 3 sezóny v pekle i řada dalších filmů a seriálů. Staré uličky, hradby a domy totiž nepotřebují téměř žádné kulisy. Stačí přidat pár kostýmů a člověk má pocit, že se ocitl ve středověku. Když k tomu připočteme barokní kostel svatých Petra a Pavla s obrazem od Karla Škréty, nedaleký poutní areál Ostré, Čertovy hlavy od Václava Levého, hrad Helfenburk nebo jezero Chmelař, vyjde nám jedno z nejpozoruhodnějších míst severních Čech. A možná právě proto je Auscha, vlastně Úštěk tak zvláštní. Nepotřebuje obří hrad ani slavnou bitvu, aby člověka dostal. Stačí se projít jeho tichými uličkami, podívat se na domky přilepené ke skále a na chvíli se zastavit nad vstupem do starého sklepení a čas ho okamžitě vrátí o pár století zpátky.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
