Byla krásnější než královny. Giulia Farnese a papež Borgiů

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Giulia Farnese: kráska, která okouzlila papeže

Když do papežova života vstoupila mladá Giulia Farnese, vystřídala v roli první konkubíny papežského dvora Vannozzu dei Cattanei, ženu, která mu porodila čtyři děti. Zatímco Vannozza budovala rodinu Borgiů, Giulia se stala její nejzářivější výkladní skříní a novou tváří papežovy moci.

Řím kázal ctnost a za zdmi paláců žil jinak

Renesanční Řím byl plný paradoxů. Na veřejnosti se kázala pokora, ctnost a odříkání, zatímco za zdmi paláců se uzavíraly dohody, které měly s křesťanskou zbožností společného asi tolik jako kasino s klášterem. Kardinálové budovali své dynastie, papežové rozdávali výsady příbuzným a některá rozhodnutí mocných mužů ovlivňovaly ženy, o nichž se do oficiálních kronik příliš nepsalo. Jednou z nich byla právě Giulia Farnese. Mladá šlechtična, kterou současníci označovali za nejkrásnější ženu Itálie a která se díky vztahu s papežem Alexandrem VI. z mocného rodu Borgiů stala jednou z nejvlivnějších žen renesančního Říma. Narodila se roku 1474 v Caninu do významné rodiny, která sice ještě nepatřila mezi nejbohatší v Itálii, ale rozhodně nebyla bezvýznamná. Její matka pocházela ze starobylého rodu Caetaniů, z něhož vzešel i papež Bonifác VIII., a od dětství tak vyrůstala ve světě, kde se o církevních úřadech, politických spojenectvích a výhodných sňatcích mluvilo stejně samozřejmě jako o počasí. Když jí bylo asi šestnáct let, provdala se za římského šlechtice Orsina Orsiniho. Díky jeho matce Adrianě de Milà, příbuzné mocných Borgiů, se dostala do blízkosti papežského dvora. Právě tam se kolem roku 1490 seznámila s téměř šedesátiletým Rodrigem Borgiou, tehdy kardinálem a jedním z nejmocnějších mužů Evropy. Věk mezi nimi nehrál velkou roli, stejně jako skutečnost, že Rodrigo měl žít v celibátu. O jeho milostných aférách věděl celý Řím dávno předtím, než se roku 1492 stal papežem Alexandrem VI., a Giulia se rychle proměnila v jeho nejoblíbenější společnici.

Papežova milenka, kterou už nešlo skrývat

Po zvolení Alexandra VI. už jejich vztah nikdo příliš neskrýval. Ferrarský vyslanec ji ve svých zprávách ironicky označoval za „Nevěstu Kristovu“ a po městě kolovaly posměšné historky, že cesta k papeži vede přes přízeň krásné blondýnky. Giulia žila v Palazzo Santa Maria in Portico společně s Adrianou de Milà a mladou Lucrezií Borgií a kolem tohoto zvláštního ženského dvora se odehrávala velká část neoficiální politiky tehdejší papežské kůrie. Benátský vyslanec to dokonce popsal slovy, že papež si zřídil vlastní harém. Ať už šlo o přehánění nebo ne, jedno je jisté. Giulia nebyla jen ozdobou papežského dvora. Její jméno se objevovalo při mnoha důležitých jednáních a mnoho současníků věřilo, že dokáže ovlivnit i rozhodnutí samotného papeže. Nejvíce z jejího postavení vytěžil vlastní rod. Už roku 1493 byl její bratr Alessandro Farnese jmenován kardinálem, přestože do té doby nezastával žádný významný církevní úřad. V Římě okamžitě dostal posměšnou přezdívku „kardinál v sukních“, protože se tvrdilo, že purpur získal díky sestřině vztahu s papežem. Pravda byla složitější. Alessandro byl mimořádně schopný politik a svou kariéru rozvíjel i po skončení Giuliiny aféry. Přesto lze jen těžko pochybovat, že právě ona otevřela Farnesům dveře mezi nejmocnější evropské rody. Bez této renesanční milostné aféry by možná nikdy nevzniklo vévodství Parma a Piacenza a katolická církev by později neměla papeže Pavla III., který svolal Tridentský koncil a zahájil protireformaci. Ani Giuliin osobní život nebyl bez tajemství. Roku 1492 porodila dceru Lauru, kterou oficiálně uznával její manžel Orsino, ale už tehdy se šeptalo, že skutečným otcem je Alexandr VI. Nikdy se to nepodařilo prokázat, přesto papež o dívku jevil nápadně velký zájem a později jí zajistil výhodný sňatek s rodem della Rovere.

Rok 1494: když do říma vstoupili francouzi

Nejdramatičtější kapitola Giuliina života přišla roku 1494. Když se vracela z návštěvy rodiny společně s Adrianou de Milà, padla během francouzského tažení Karla VIII. do rukou vojáků. Francouzi rychle pochopili, že nezajali obyčejnou šlechtičnu, ale nejbližší společnici papeže. Alexandr VI. proto za její propuštění zaplatil výkupné kolem tří tisíc dukátů, což byla na tehdejší dobu ohromná částka. Celá Evropa se tehdy bavila představou, že hlava katolické církve vykupuje z nepřátelského zajetí svou vlastní milenku. Kolem roku 1500 však jejich vztah postupně skončil a Giulia se stáhla na panství v Carbognanu severně od Říma. Na rozdíl od mnoha jiných dvorních favoritek neskončila opuštěná ani bez prostředků. Naopak se ukázala jako schopná hospodářka a správkyně. Dochované účetní záznamy naznačují, že rozvíjela zemědělství, podporovala pěstování oliv, pronajímala mlýny a dokázala ze svého panství vytvořit prosperující majetek. Později se ještě provdala za neapolského šlechtice Giovanniho Capece Bozzuta, ale toto manželství bylo spíše politickou formalitou a nemělo dlouhého trvání. Giulia zemřela roku 1524, téměř čtvrt století po pádu Borgiů, a přežila většinu lidí, kteří byli spojeni s jejich hvězdným vzestupem. Zatímco Vannozza dei Cattanei vstoupila do dějin jako matka Borgiů, Giulia zůstala symbolem jejich lesku a zákulisní moci. Nebyla vojevůdcem ani panovnicí, přesto to byla právě ona, kdo pomohl vlastní rodině vystoupat mezi nejmocnější dynastie Evropy a ukázala, že v renesanční Itálii někdy o osudu států nerozhodoval meč ani papežská bula, ale dobře uzavřené spojenectví a správně načasovaný úsměv. Kdyby dnes vznikal seriál o Borgiích a Farnesech, skutečný příběh by možná nezačínal u Cesara ani Lucrezie, ale právě u mladé ženy z Canina, která svou krásou a inteligencí pomohla přepsat dějiny celé Itálie.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/