Roudnice nad Labem, dnes zapomenuté město, odkud biskupové řídili po staletí České království
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Roudnice: město biskupů pod řípem
Pod legendární horou Říp leží jedno z nejstarších českých měst, které dnes většina lidí jen mine při cestě po Polabí. Kdyby však jeho staré zdi a kamenné uličky uměly mluvit, vyprávěly by příběhy o biskupech a císařích, husitských vojscích, alchymistech, mocných šlechtických rodech i temných zločinech, které by vydaly na nejednu detektivku. Roudnice nad Labem totiž nikdy nebyla obyčejnou osadou. Už ve středověku patřila pražským biskupům, kteří dobře věděli, že kdo ovládá brod a později most přes Labe, drží v rukou obchodní tepnu země i důležitou vojenskou cestu. Právě proto zde na konci dvanáctého století vyrostl jeden z prvních kamenných hradů v českých zemích, navíc ne z vůle krále, ale církve. V době, kdy většina sídel byla jen shlukem dřevěných domů za palisádou, působila mohutná pevnost nad Labem skoro jako středověký mrakodrap. Není náhodou, že se Roudnici někdy přezdívá český Avignon. Nebyla hlavním městem, ale po staletí sloužila jako jedno z hlavních sídel pražských biskupů a později arcibiskupů, kteří odtud spravovali rozsáhlé majetky a rozhodovali o záležitostech ovlivňujících celé České království. Dá se říct, že zatímco Praha byla výkladní skříní země, Roudnice představovala její zákulisí, kde se odehrávala skutečná hra o moc. A jako by to nestačilo, jen pár kilometrů od města se zvedá Říp, hora, odkud měl podle legendy praotec Čech ukázat na krajinu a rozhodnout, že právě zde vznikne nový domov jeho lidu. Roudnice se tak stala branou k jednomu z nejstarších českých mýtů, podobně jako má Řím svůj Palatin nebo Británie bájný Glastonbury. Dokonce i její název připomíná hlubokou minulost. Staré označení Rúdník nebo Rúdnica vzniklo podle načervenalého pramene vytékajícího pod dnešním augustiniánským klášterem. Už tehdy se začal psát příběh města, které bylo po dlouhá staletí mnohem významnější, než si dnes většina lidí uvědomuje.
Jan z dražic, kamenný most a husitské války
Skutečný rozmach města přišel ve čtrnáctém století s biskupem Janem IV. z Dražic, jednou z nejpozoruhodnějších osobností českého středověku. Po svých cestách po Francii si přivezl nejen inspiraci, ale i špičkové stavitele a z Roudnice začal budovat reprezentativní centrum církevní moci. Založil zde nejstarší augustiniánský klášter v českých zemích, jehož kostel stavěl Vilém z Avignonu, a nechal vystavět první kamenný most přes Labe, který byl zároveň třetím nejstarším kamenným mostem v Čechách. Tradice navíc říká, že právě zde byl vysvěcen na kněze Mistr Jan Hus a na zdejším hradě pobýval i Karel IV. Na jeho příkaz zde byl dokonce internován Cola di Rienzo, slavný římský tribun, který chtěl obnovit slávu antického Říma. Jen málokteré české město se může pochlubit tím, že v něm pobýval český císař i jedna z nejznámějších politických osobností tehdejší Evropy. Jenže pak přišly husitské války a Roudnice se proměnila v bojiště. Roku 1421 ji dobyl Jan Žižka, následovali Jan Roháč z Dubé i Václav Carda z Petrovic a město bylo opakovaně pleněno. Po husitských válkách se zde střídali Smiřičtí, Šternberkové a Rožmberkové. Právě Vilém z Rožmberka si zde zřídil alchymistické dílny a správou panství pověřil slavného Jakuba Krčína. Zatímco Rudolf II. si později budoval pověst panovníka posedlého alchymií, v Roudnici už se tavily kovy a hledal i bájný kámen mudrců. Po Rožmberkově smrti přešel majetek na Polyxenu z Pernštejna a jejím sňatkem se Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic začala éra rodu, který bývá někdy označován za české Mediceje nebo dokonce české Rockefellerovy. Lobkovicové nebyli jen šlechtici. Byli podnikatelé, diplomaté, mecenáši a sběratelé umění. Starý hrad proměnili v monumentální barokní zámek podle návrhů nejlepších italských architektů své doby a vybudovali zde jednu z největších soukromých knihoven ve střední Evropě. Kdyby její sbírky zůstaly pohromadě, patřily by dnes mezi největší kulturní poklady České republiky. Místo toho byly po roce 1945 rozvezeny do různých institucí a část původního kouzla se navždy ztratila.
Lobkovicové, průmysl a město plné příběhů
Jenže dějiny bývají ironické. Město, které přežilo husitské války, třicetiletou válku i vpády švédských vojsk, nakonec změnila až moderní doba. V devatenáctém století se Roudnice proměnila v průmyslové a hospodářské centrum Podřipska. Rozvíjelo se zde vinařství, jehož tradice sahá hluboko do středověku, vznikaly strojírenské podniky, cukrovary a železnice z města udělala důležitý dopravní uzel, i když za cenu zániku části historického centra a starého pivovaru. Přes okolí navíc po napoleonských válkách táhly desetitisíce vojáků a Podřipsko zažilo rekvizice i strach z blížícího se konfliktu. Roudnice byla po staletí také domovem jedné z nejvýznamnějších židovských komunit v Čechách. Měla dvě ghetta, tři synagogy a tři hřbitovy a v devatenáctém století zde sídlil krajský rabín. Ve třicátých letech se město dostalo na titulní stránky novin z úplně jiného důvodu. Kvůli Svatoslavu Štěpánkovi, jednomu z prvních sériových vrahů v historii Československa, jehož případ tehdy sledovala celá republika. Za druhé světové války sloužil zámek armádě, po roce 1945 byl zestátněn a od roku 1957 zde sídlila Vojenská hudební škola Víta Nejedlého. Až po roce 1989 se Lobkovicové mohli vrátit a začít s obnovou svého sídla. Dodnes se přitom po městě vyprávějí legendy o tajných chodbách spojujících zámek s klášterem, o pokladech ukrytých na konci druhé světové války i o záhadách spojených s horou Říp. Tradice dokonce tvrdí, že právě v Roudnici se odehrál jeden z úplně prvních fotbalových zápasů na území českých zemí, takže si město může dělat nárok na titul českého Sheffieldu. Odtud také pocházela nebo zde působila řada významných osobností, od historika umění Maxe Dvořáka a autora Broučků Jana Karafiáta přes herce Václava Vydru až po ekonoma Tomáše Sedláčka. A možná právě v tom spočívá největší kouzlo Roudnice nad Labem. Na jednom malém místě pod Řípem se potkávají přemyslovské legendy, moc středověké církve, husitská revoluce, renesanční alchymie, barokní nádhera, průmyslový rozmach, světové války i komunistické konfiskace. Kdyby ležela někde ve Francii nebo v Anglii, měla by vlastní televizní seriál a davy turistů z celého světa. U nás kolem města většina lidí jen profrčí po dálnici D8 a ani netuší, že míjí místo, kde se po dlouhá staletí psaly české dějiny.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
StředověkLitoměřice, zapomenuté město, které kdysi patřilo mezi nejbohatší a nejmocnější v celém Českém království
České zeměStaletí se mu říkalo Auscha. Dnes je Úštěk jedním z nejpodivuhodnějších středověkých městeček v Česku.
České zeměNejvětší alchymistické centrum českých zemí neleželo v Praze, ale překvapivě v Budyni nad Ohří kdysi.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
