Murad III. (1546–1595) Zabil devatenáct svých bratrů a pak vládl z harému.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Murad III. (1546–1595) – Osmanská říše část 13.
Murad III.: sultán, který vládl z harému
Osmanská říše je na samotném vrcholu. Balkán drží pevněji než výběrčí daní vlastní pokladnu, severní Afrika poslušně odvádí peníze a Mekka s Medínou jsou pod její ochranou. Když roku 1574 usedá na trůn Murad III., nevypadá jako další neporazitelný dobyvatel. Spíš připomíná generálního ředitele obří nadnárodní firmy, která vlastní půl známého světa a zaměstnává miliony poddaných. Jenže každá korporace má personální oddělení a u Osmanů se mu říkalo dynastie. Murad proto hned po nástupu nechává odstranit devatenáct svých bratrů. V osmanské logice to nebyla krutost, ale preventivní opatření. Občanská válka je drahá, pohřeb je levnější. Sám Murad se ale necítí být novým Sulejmanem. Místo vojenských tažení dává přednost pohodlí paláce Topkapi, astrologům, vykladačům snů a hlavně harému. A ten za jeho vlády připomíná spíš menší město než soukromé komnaty. Odhady mluví o více než stovce dětí, takže kdyby existovala soutěž o nejpilnějšího zakladatele dynastie, měl by vítězství téměř jisté. Harém ale není jen místo rozkoše. Je to nervové centrum říše. Muradova matka Nurbanu Sultan, původem patrně z benátského prostředí, udržuje kontakty s Benátkami a ovlivňuje středomořskou politiku, zatímco jeho oblíbená Safiye Sultan buduje síť vlastních agentů a spojenců. Dokáže prosadit jmenování i odvolání nejvyšších úředníků a leckterý velkovezír si musí dávat větší pozor na chodby harému než na nepřátelskou armádu. Začíná období známé jako Sultanát žen. Zatímco sultán studuje hvězdy a znamení, ženy za hedvábnými závěsy studují šachovnici dvorské politiky a často jsou několik tahů napřed.
Inflace, janičáři a první trhliny V impériu
Na mapě přitom všechno vypadá dokonale. Válka s Persií přináší zisky v Gruzii, Arménii a Ázerbájdžánu a osmanské hranice se dál rozšiřují. Jenže každý nový kus území znamená nové vojáky, nové úředníky a hlavně nové výdaje. A právě tehdy vstupuje na scénu tichý zabiják všech velkých říší. Peníze. Do Evropy proudí záplavy stříbra z Ameriky a staré hospodářské pořádky se začínají hroutit. Osmanská vláda vytahuje trik, který by ocenil nejeden moderní ministr financí. Mince akče zůstává na pohled stejná, ale obsahuje stále méně stříbra. Úředně je všechno v pořádku, jen lidé zjišťují, že za stejný plat koupí méně chleba. Janjičář dostane stejný žold jako loni, ale jeho měšec má najednou menší cenu. A když začne být nespokojený profesionální voják, je z toho problém pro celé impérium. Navíc už dávno nejde o asketické bojovníky. Janjičáři obchodují, ženatí zakládají rodiny a z elitní armády se pomalu stává ozbrojená zájmová skupina. Roku 1589 přichází takzvaná Beylerbeyi událost. Rozzuření janjičáři vtrhnou do paláce a požadují vydání finančních úředníků, protože jejich žold v znehodnocených akčích ztratil velkou část hodnoty. Možná první velká protiinflační demonstrace v dějinách, jen s tím rozdílem, že demonstranti místo transparentů drželi šavle. Další rána přichází roku 1579, kdy je zavražděn velkovezír Sokollu Mehmed Paša, poslední skutečný architekt osmanské stability. Držel pohromadě armádu, finance i správu říše a po jeho smrti se nejvyšší úřad mění v otočné dveře. Administrativa bobtná, timarový systém ztrácí výkonnost, přibývá prodej úřadů a v Anatolii se objevují první nepokoje, které později přerostou v rozsáhlé celálijské vzpoury. Lesklý lak na povrchu říše zatím drží, ale pod ním už začíná rezivět celý mechanismus.
Zlatá fasáda, astrologie a hvězdárna rozstřílená děly
Přesto se navenek zdá, že je všechno zalité zlatem. Istanbul bohatne, vznikají nádherné miniatury, kaligrafická díla a luxusní rukopisy. Murad podporuje umění a jeho doba zanechává jedny z nejkrásnějších osmanských iluminovaných manuskriptů. Dokončují se významné stavby a jeho mauzoleum u Hagie Sofie dodnes připomíná lesk dvora. Jenže zatímco malíři zdobí pergameny zlatem, účetní se potí nad čísly a v ulicích se šíří morové epidemie. Na západě roste napětí s Habsburky, ale současně vzniká překvapivě srdečné spojenectví s protestantskou Anglií. Dopisy mezi Muradem III. a královnou Alžbětou I. ukazují, že politika šestnáctého století byla hlavně obchod. Oba panovníci nacházejí společného soupeře v katolických Habsburcích a Španělsku a angličtí obchodníci získávají cenná privilegia ve Středomoří. Alžběta dokonce ve své diplomatické argumentaci naznačuje, že protestanti a muslimové mají společného protivníka v „uctívačích model“, což byla na svou dobu téměř geniální politická klička. Murad sám se přitom stále více uzavírá do světa astrologie a mystiky. Na popud slavného astronoma Taqí ad-Dína nechává roku 1577 vybudovat v Istanbulu jednu z nejmodernějších hvězdáren své doby. Jenže pak se na obloze objeví kometa, vypukne mor a náboženští konzervativci přesvědčí sultána, že příčinou neštěstí je právě zkoumání nebeských tajemství. A tak muž, který miloval hvězdy, nakonec roku 1580 přikáže observatoř zničit. Podle tradice ji nechá rozstřílet děly z lodí admirála Kiliče Ali Paši. Je to téměř dokonalá metafora jeho vlády. Říše stále budí respekt, vítězí a působí nezničitelně. Pod zlatou fasádou se ale hromadí inflace, přebujelý aparát, intriky harému, sílící moc janjičářů i strach z vlastního poznání. Murad III. možná neprohrál žádnou rozhodující bitvu a nepřišel o žádné klíčové území. Přesto po sobě zanechal něco mnohem zajímavějšího. Okamžik, kdy se ukázalo, že dobýt svět je možná jednodušší než zaplatit jeho provoz. A že i největší impérium může začít praskat právě ve chvíli, kdy si jeho vládci myslí, že je navždy nezničitelné.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
Dynastie a rodyKösem Sultan (cca 1589–1651) Neuvěřitelný příběh řecké otrokyně Kösem Sultan, která jako matka a regentka sultána vládla Osmanské říši
Dynastie a rodyAhmed I. (1590–1617) – mladý sultán, který ve třinácti letech usedl na trůn a změnil pravidla hry v Osmanské říši
Dynastie a rodySelim II. Sultán, který miloval víno víc než válku (1524–1574) – Osmanská říše část
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
