Lidice a Oradour. Dvě vesnice, které měly zmizet z dějin
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Lidice byly ještě na jaře roku 1942 obyčejnou středočeskou vesnicí nedaleko Kladna. Takové místo, které na mapě snadno přehlédnete. Pár stovek obyvatel, horníci, hutníci, malé hospodářství a život, který se po generace měnil jen pomalu. Místní si nejspíš mysleli, že velké dějiny se odehrávají někde daleko, v Praze, Berlíně nebo Londýně. Jenže historie má občas zvláštní smysl pro tragickou ironii. Stačilo několik dnů po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a z obyčejné vesnice se stal symbol nacistické brutality, který dnes zná celý svět.
Atentát na Heydricha provedli 27. května 1942 českoslovenští parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík, vyslaní z Velké Británie v rámci operace Anthropoid. Přestože se nikdy neprokázalo, že by obyvatelé Lidic atentátníkům jakkoli pomáhali, padla obec do hledáčku nacistických represí. Stačil špatně vyhodnocený dopis, nepodložené podezření a skutečnost, že jeden z místních mužů sloužil v československé zahraniční armádě. Nacistické vedení ale ve skutečnosti nehledalo viníky. Potřebovalo odstrašující příklad, který by zastrašil celý český národ. V noci z 9. na 10. června 1942 obklíčili Lidice esesmani, příslušníci pořádkové policie a kladenského gestapa. Obyvatele vyhnali z domovů a rozdělili je. Muži starší patnácti let byli odváděni ke statku rodiny Horákových, kde je po skupinách stříleli. Během jediného dne tam zahynulo 173 mužů, další byli dopadeni a zavražděni později. Ženy skončily v koncentračním táboře Ravensbrück a většina lidických dětí byla násilně oddělena od svých rodin. Jen několik z nich nacisté vybrali k poněmčení, protože odpovídaly jejich zvráceným rasovým představám. Zbývajících 82 dětí odvezli do vyhlazovacího tábora Chełmno nad Nerem, kde je zavraždili v pojízdných plynových vozech. Po válce se podařilo nalézt a vrátit domů pouze sedmnáct lidických dětí.
Ani tím ale nacistická pomsta neskončila. Samotnou obec začali systematicky ničit tak, aby po ní nezůstala jediná stopa. Domy vyrabovali, vypálili a odstřelili, kostel i škola zmizely, hřbitov zdevastovali a hroby otevřeli. Padly stromy, zmizely cesty a dokonce bylo upraveno i koryto Lidického potoka. Cílem nebylo jen zabít obyvatele, ale vymazat Lidice z mapy i z lidské paměti. Paradoxně tím dosáhli pravého opaku. O zničení vesnice informoval nacistický tisk i rozhlas jako o exemplárním trestu a zpráva rychle obletěla svět. Ve Spojeném království vznikla iniciativa „Lidice budou žít“, kterou vedl lékař a politik Sir Barnett Stross, a začaly se pořádat sbírky na obnovu obce. Jméno Lidice se objevilo na mapách mnoha zemí. Ulice, parky i celé čtvrti dostaly její jméno od Evropy přes Spojené státy až po Latinskou Ameriku. Málokdo si přitom uvědomuje, že přesně o dva roky později, opět 10. června, potkal podobný osud i francouzskou vesnici Oradour sur Glane. Esesmani z elitní divize SS Das Reich tam během jediného odpoledne povraždili 643 civilistů, z toho více než dvě stovky dětí. Muže postříleli ve stodolách a hospodářských budovách, ženy a děti nahnali do kostela, který následně zapálili. Stejně jako v Lidicích měla i zde vesnice zmizet z povrchu zemského a stát se varováním pro všechny, kdo by se odvážili postavit nacistické moci. Dvě malé evropské vesnice, dva různé národy, stejný den v kalendáři a stejná zvrácená logika kolektivního trestu.
Po válce se přeživší ženy vracely domů, ale místo rodné obce našly jen prázdnou krajinu. Bylo rozhodnuto, že nedaleko vzniknou nové Lidice, které byly v letech 1947 až 1949 vybudovány i díky zahraniční pomoci a veřejným sbírkám. Místo původní vesnice zůstalo zachováno jako rozsáhlý pietní areál a připomínka jedné z nejtemnějších kapitol českých dějin. Dnes zde návštěvníci mohou vidět základy zaniklé obce, muzeum i světoznámé sousoší 82 lidických dětí od sochařky Marie Uchytilové. Každá bronzová postava představuje jedno zavražděné dítě a připomíná, že za statistikami se vždy skrývají skutečné lidské osudy. Celkem zahynulo 340 obyvatel Lidic, z toho 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Nacistům se podařilo zničit domy, kostel i hřbitov, ale to nejdůležitější vymazat nedokázali. Jméno malé české vesnice, které mělo navždy zmizet, se naopak stalo symbolem utrpení, odvahy a paměti. A společně s francouzským Oradourem připomíná, kam až může dojít režim, který začne považovat obyčejné lidi jen za prostředek k šíření strachu.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz/
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
