RONA Kaminského brigáda, která brutalitou šokovala i SS
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
RONA: jednotka, jejíž brutalita šokovala I nacisty
Když se mluví o brutalitě druhé světové války, většina lidí si vybaví SS, gestapo nebo Einsatzgruppen. Jenže existovaly jednotky, jejichž pověst byla natolik děsivá, že budily odpor i mezi samotnými nacisty. Jednou z nich byla Kaminského brigáda, známá také pod zkratkou RONA. Jednotka složená převážně ze sovětských kolaborantů se během několika let proměnila v ozbrojenou sílu, která za sebou zanechávala vypálené vesnice, masové popravy, rabování a chaos. V jejím čele stál Bronislav Kaminski, muž, který dokázal využít rozvratu na okupovaných územích k vybudování vlastní malé říše. Jeho příběh začal v roce 1941 po německém útoku na Sovětský svaz. V prostoru kolem města Lokot vytvořili Němci experimentální autonomní správu, která měla ukázat, že místní obyvatelé mohou pod německým dohledem spravovat vlastní území. Na papíře to znělo jako alternativa k sovětskému režimu. Ve skutečnosti šlo o loutkový útvar závislý na německé armádě. Po smrti původního vůdce Konstantina Voskobojnika převzal moc Kaminski a velmi rychle pochopil, že válka je ideální příležitost pro lidi bez zábran. Lokotská autonomie se rozrostla na území větší než některé evropské státy a žilo zde téměř milion obyvatel. Byly sice zrušeny kolchozy a obnoveno soukromé vlastnictví, ale skutečným základem režimu nebyla svoboda, nýbrž strach. Odpůrci mizeli, podezřelí byli popravováni a celé oblasti byly pacifikovány násilím. Kaminski si postupně vybudoval vlastní armádu čítající až 10 000 až 12 000 mužů. Na východní frontě, kde Němcům zoufale chyběly síly, představovala taková jednotka vítanou pomoc. Jenže stejně jako mnoho podobných útvarů měla jeden problém. Byla loajální především sama sobě.
Z lokotské milice brigádou SS
Z původní milice se postupně stala regulérní ozbrojená síla vybavená dokonce ukořistěnou sovětskou technikou včetně tanků T-34. Její hlavní náplní byly protipartyzánské operace. Tento výraz ale ve skutečnosti často znamenal něco mnohem jednoduššího. Vypálit vesnici, zastřelit podezřelé obyvatele, zabavit majetek a přesunout se dál. Kaminského muži si velmi rychle získali pověst jednotky s minimální disciplínou a maximální brutalitou. Často bývají srovnáváni s nechvalně proslulou Dirlewangerovou brigádou. V obou případech šlo o útvary, které byly nasazovány tam, kde se očekávalo násilí bez ohledu na následky. Vrchol jejich hrůzné kariéry přišel během Varšavského povstání v létě 1944. Zatímco německé jednotky bojovaly s povstalci, Kaminského brigáda dostala za úkol obsazovat zajištěné oblasti v týlu. V praxi to znamenalo terorizovat civilní obyvatelstvo. Nejhorší situace nastala ve čtvrti Ochota, kde došlo k jednomu z největších masakrů celého povstání. Tisíce civilistů byly zavražděny, domy vyrabovány a ženy hromadně znásilňovány. Na tržišti Zieleniak vznikl provizorní tábor, kde byly tisíce lidí drženy bez vody, jídla a základní hygieny. Nemocnice se proměnily v místa masakrů. Zabíjeni byli pacienti, lékaři i zdravotní sestry. Dokonce i někteří němečtí důstojníci byli šokováni rozsahem násilí. V prostředí nacistické okupační politiky, kde brutalita nebyla ničím výjimečným, to představovalo skutečně mimořádný případ. Kaminského brigáda se postupně vymkla kontrole natolik, že začala být problémem i pro své vlastní spojence.
Varšava, rabování a konec bronislava Kaminského
Osud Bronislava Kaminského nakonec dokonale ukazuje, jakou cenu měla kolaborace v nacistickém systému. Dokud byl užitečný, Němci ho podporovali. Jakmile se stal přítěží, rozhodli se ho odstranit. V srpnu 1944 byl zatčen a krátce nato popraven. Oficiálně kvůli rabování a neukázněnosti svých mužů. Ve skutečnosti proto, že jeho jednotka byla natolik neříditelná, že představovala bezpečnostní riziko i pro německé velení. Jeho smrt byla záměrně zamaskována jako útok partyzánů, aby se předešlo možné vzpouře. Bez svého vůdce se brigáda rychle rozpadla. Její zbytky byly začleněny do jiných kolaborantských útvarů a část skončila v Ruské osvobozenecké armádě generála Vlasova. Ani tam však její příslušníci neměli dobrou pověst. Po válce byla většina přeživších vydána Sovětskému svazu, kde je čekaly dlouhé tresty nebo popravy. Lokotská autonomie i Kaminského brigáda dnes představují jeden z nejtemnějších příkladů kolaborace během druhé světové války. Ukazují, jak snadno může válka vytvořit prostor pro lidi, kteří zamění moc za beztrestnost a ideologii za osobní prospěch. Kaminski se chvíli tvářil jako vládce vlastního malého státu. Nakonec však dopadl stejně jako mnoho jiných kolaborantských vůdců. Jako dočasný nástroj, který byl odhozen ve chvíli, kdy přestal být užitečný. A možná právě v tom spočívá největší ironie celého příběhu. Muž, který sloužil jednomu z nejkrutějších režimů dějin, nakonec skončil jako jeho další oběť.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz/ Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
PolskoLikvidace varšavského ghetta, okamžik kdy Němci proměnili vraždění lidí v byrokratický postup a smrt dostala razítko a jízdní řád
20. stoletíKousek od Prahy vznikl za druhé světové války jeden z největších výcvikových prostorů Waffen SS v Evropě
NěmeckoTřetí říše si vytvořila vlastních Tucet špinavců. Jmenovali se Dirlewangerova brigáda
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
