Irma Grese, dozorkyně která objevila svůj sadismus v táboře smrti
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Historie zná mnoho monster, ale jen málokteré mělo tvář mladé dívky jakou měla ona. Kdybyste Irmu Greseovou potkali na ulici, nejspíš byste ji považovali za obyčejnou německou studentku. Blond vlasy, jemná tvář, sotva dvaadvacet let a vzhled, který by spíš patřil na dobovou pohlednici než do učebnice válečných zločinů. Jenže za branami Osvětimi se zní stávala žena, před kterou vězeňkyně padaly hrůzou na kolena. Ti co přežili hrůzy toho pekla později tvrdili, že se jí báli víc než samotných mužů z SS. Britský tisk jí po válce začal říkat Hyena Osvětimi, Bestie z Belsenu nebo dokonce Krásná bestie. Narodila se 7. října 1923 ve vesnici Wrechen v německém Meklenbursku do rodiny přísného zemědělce a stoupence nacismu. Když jí bylo dvanáct let, její matka po odhalení manželovy nevěry spáchala sebevraždu a rodina se rozpadla. Školu opustila velmi brzy a podle vlastní výpovědi chtěla pracovat jako zdravotní sestra. Ironií osudu se ale místo bílého pláště oblékla do černé uniformy SS. Chtěla být zdravotní sestrou. Místo toho se stala symbolem lidské krutosti. V roce 1942 nastoupila jako dozorkyně do Ravensbrücku a rychle se ukázalo, že v novém prostředí našla něco, co jí dávalo pocit síly a moci. Už o rok později byla převelena do Osvětimi Birkenau a ve svých devatenácti letech se vypracovala mezi nejvýše postavené ženské dozorkyně. Zatímco většina dívek jejího věku řešila první lásky a budoucnost, Irma Greseová měla pod dohledem desetitisíce vězeňkyň a jediným pohybem ruky mohla rozhodovat o jejich osudu.
Přeživší ji popisovali jako drobnou blondýnku v dokonale padnoucí uniformě s pistolí u pasu, pleteným bičem v ruce a několika vycvičenými psy po boku. Drobné blondýnky se obvykle nebojíme. V Osvětimi to byla osudová chyba. Stačil jediný pohled nebo nepatrné zaváhání a následoval trest. Svědkové po válce vypovídali, že vězeňkyně bila bez zjevného důvodu, nutila je stát celé hodiny na apelplacu, nechávala na ně útočit psy a často se účastnila selekcí, při kterých se rozhodovalo, kdo půjde na práci a kdo zamíří přímo do plynové komory. Bývalá vězeňkyně a lékařka Gisella Perlová ji popsala jako člověka, který nacházel zvláštní potěšení v utrpení druhých. Dodnes se historici přou, jestli se sadistou člověk narodí, nebo se jím stane, ale příběh Irmy Greseové bývá jedním z nejděsivějších argumentů pro druhou možnost. V prostředí, kde vládly hlad, epidemie a každodenní smrt, se z mladé ženy stalo jedno z nejznámějších jmen nacistického teroru. Na začátku roku 1945 byla převelena do Bergen Belsenu, kde už se Třetí říše hroutila. Tábor byl přeplněný, mezi vězni řádil tyfus a tisíce mrtvých těl ležely bez pohřbení. Když 15. dubna 1945 dorazila britská armáda, našla scénu připomínající samotné peklo. Mnoho dozorců uprchlo, Irma Greseová však zůstala a byla zatčena přímo v táboře.
Následoval slavný belsenský proces, jeden z prvních velkých soudů s nacistickými zločinci. V září 1945 před soudem v Lüneburgu stanulo pětačtyřicet obžalovaných a právě mladá blondýnka přitahovala největší pozornost novinářů. Působila klidně, chladně a tvrdila, že pouze plnila rozkazy. Proti ní však stály desítky svědeckých výpovědí o bití, ponižování i selekcích do plynových komor. Podle některých záznamů se psychicky zhroutila až ve chvíli, kdy uslyšela rozsudek smrti. Britský vojenský soud ji uznal vinnou z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Bylo jí pouhých dvaadvacet let. Ve dvaadvaceti letech většina lidí teprve začíná žít. Irma Greseová už čekala na oprátku. Dne 13. prosince 1945 ji ve věznici v Hamelnu popravil slavný britský kat Albert Pierrepoint a stala se nejmladší ženou popravenou pod britskou jurisdikcí ve dvacátém století. Podle svědků kráčela na popraviště bez známek strachu a bez jakékoli lítosti. Její poslední slovo mělo znít prostě „Schnell“, tedy „Rychle“. Jako by i vlastní smrt chtěla mít co nejdřív za sebou. Její příběh dodnes připomíná, že největší hrůzy dějin někdy nenosily tvář starých fanatiků, ale podobu mladé usměvavé dívky, která chtěla být zdravotní sestrou a místo toho se stala jedním z nejtemnějších symbolů nacistických táborů smrti.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz/ Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
NěmeckoVálečná momentka esesmanů, kteří přijeli jako „výpomoc“ do tábora smrti Majdanek. Z Buchenwaldu si s sebou přivezli uniformy a biče.
PoliticiKněz v prezidentském křesle. Slovensko pod Tisem platilo Hitlerovi za deportace Židů do táborů smrti.
20. stoletíMengeleho nejoblíbenější vězni. Rodina trpaslíků, kterou měl na své šílené experimenty jen pro sebe.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
