Když sériový vrah vypadá jako ideální zeťák.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Ted Bundy vypadal jako chlap, kterého by si každá budoucí tchýně přála pro svou dceru z celého srdce. Byl upravený, vzdělaný, usměvavý, studoval práva, pomáhal v politických kampaních a dokonce dobrovolně pracoval na krizové telefonní lince, kde lidem zachraňoval životy. Jenže zatímco přes den rozdával dobré rady, po nocích se podle vyšetřovatelů měnil v lidského predátora. Narodil se roku 1946 a už jeho dětství připomínalo špatný film. Dlouhá léta totiž věřil, že jeho matka je jeho sestra a prarodiče jsou jeho skutečnými rodiči. Když se v sedmdesátých letech začaly po Spojených státech ztrácet mladé ženy, nikdo by na něj neukázal prstem. Vypadal příliš normálně. A právě v tom byl jeho největší talent. Stačila ruka v falešné sádře, pár milých slov a prosba o pomoc s naložením věcí do jeho Volkswagenu Brouk. Mnohé dívky chtěly být jen slušné. Netušily, že právě nastupují do auta jednoho z nejhorších vrahů dvacátého století.
Policie dlouho tápala. Dnešní databáze a počítače tehdy neexistovaly a jednotlivé státy spolu téměř nespolupracovaly. Bundy tak mohl vraždit od Washingtonu přes Utah až po Colorado a Floridu, aniž by si někdo uvědomil, že za vším stojí jeden člověk. Když ho nakonec zastavila obyčejná silniční hlídka, našli policisté v autě pouta, páčidlo, kuklu a další podivné vybavení. Zdálo se, že je konec. Jenže Bundy si z americké justice udělal trhací kalendář. Poprvé utekl prostě tak, že vyskočil z okna soudní knihovny. Když ho znovu chytili, začal držet dietu, aby zhubl natolik, že se protáhne dírou ve stropě své cely. A povedlo se. Uprchl podruhé a zamířil na Floridu, kde rozpoutal další krvavé peklo. Jeho soudní proces se mezitím stal televizní senzací. Před kamerami vystupoval klidně, sebevědomě a s úsměvem. Psaly mu stovky obdivovatelek, některé tvrdily, že je nevinný, a jedna z nich si ho během procesu dokonce vzala. Muž obviněný z desítek vražd se tak stal pokřivenou celebritou, kterou část veřejnosti nesmyslně obdivovala.
Když už bylo jasné, že mu elektrické křeslo neunikne, začal postupně přiznávat své zločiny. Oficiálně jich bylo třicet, ale kriminalisté dodnes věří, že skutečný počet obětí mohl být mnohem vyšší. Některé rodiny se nikdy nedozvěděly, co se jejich dcerám stalo. Dne 24. ledna 1989 nastal jeho poslední den. Před floridskou věznicí se shromáždily tisíce lidí, prodávaly se suvenýry, trička a odznaky s nápisy oslavujícími jeho smrt a atmosféra připomínala spíš fotbalový zápas než výkon trestu. Když se z komína věznice rozšířila zpráva, že je po všem, část davu začala jásat. Ted Bundy odešel z tohoto světa, ale jeho příběh straší dodnes. Ne kvůli brutalitě samotné, ale proto, že ukázal děsivou pravdu. Největší monstrum nemusí vypadat jako monstrum. Může to být ten sympatický mladík vedle vás, který se usměje a požádá vás o malou laskavost.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
ČeskoslovenskoJiří Kajínek: Doživotí za dvě vraždy, útěk z Mírova a prezidentská milost. Co se tehdy skutečně stalo?
NovověkNejvětší sňatkový podvodník monarchie Hugo Schenk a jeho chábr Schlossarek proměnili seznámení po inzerátu v byznys se smrtí.
20. stoletíKára snů z papundeklu ze zlatých šedesátek, která měla jen 26 koní a měla porazit kapitalismus. Nakonec přežila celý socialismus bez rzi a změn.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
