Oppidum Stradonice. Keltské město, které zničila první česká zlatá horečka
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Oppidum Stradonice bylo jedním z největších keltských měst střední Evropy.
Zlatá horečka, která rozkopala Keltské město
Někdy se stane, že namísto brambory vykopnete zlatou minci starou více než dva tisíce let a je z toho hned jedna z největších ztrát české archeologie v novodobých dějinách a přesně tohle se stalo roku 1877 u Stradonic nedaleko Nižboru na Berounsku. Během několika dnů se ze zdejšího poklidného kopce stalo místo připomínající divoký západ někde v Yukonu. Jakmile se rozkřiklo, že kopec vydává zlato, vyrazily sem stovky lidí s lopatami a krumpáči. Kdyby se to stalo dnes, oblast by okamžitě uzavřeli archeologové a policie, možná i s armádou. Tehdy to byl doslova otevřený zlatý supermarket. Jenže pod zemí neležel obyčejný poklad. Leželo tam jedno z největších a nejbohatších keltských měst střední Evropy, oppidum Stradonice, které vybudoval pravděpodobně kmen Bójů, podle něhož dostaly české země svůj starověký název Boiohaemum. Město vzniklo zhruba kolem roku 120 před naším letopočtem a během necelého století se proměnilo v obchodní a řemeslné centrum, které svým významem dalece přesahovalo hranice dnešních Čech. Vyrostlo na náhorní plošině vrchu Hradiště v nadmořské výšce přibližně 380 metrů a ze dvou stran ho chránily strmé svahy spadající k Berounce a Habrovému potoku. Keltové si toto místo nevybrali náhodou. V okolí se nacházela naleziště železné rudy i mědi a místní potoky byly zlatonosné, což z oblasti dělalo ideální místo pro vznik bohatého obchodního centra. Oppidum zabíralo úctyhodných devadesát hektarů a chránily ho několik kilometrů dlouhé hradby o celkové délce přibližně 4,3 kilometru, postavené technikou murus gallicus, důmyslnou kombinací kamene, dřeva a hlíny, kterou později obdivovali i Římané. Za mohutnými branami se rozprostírala hustá zástavba dřevěných domů, dílen a skladů propojených ušlapanými cestami. Archeologové předpokládají, že oppidum mělo vlastní akropoli, obytné čtvrti, řemeslnické zóny i předhradí a do města vedlo několik bran. Nebyla to zapadlá vesnice uprostřed lesů, ale živé obchodní centrum, které by směle obstálo vedle dalších slavných oppid, jako byla Závist u dnešní Prahy nebo moravské Staré Hradisko.
Mincovna, kovárny a obchodní centrum Keltské evropy
Zapomeňte na filmovou představu Keltů jako zarostlých barbarů pobíhajících s kyjem po lese. Ve Stradonicích fungovaly kovárny, šperkařské dílny i vlastní mincovna. Razily se zde zlaté statéry, kterým lidová tradice později začala říkat duhovky, protože se věřilo, že vznikají tam, kde se země dotkla duha. Ve skutečnosti šlo o mimořádně kvalitní mince dokazující vyspělou ekonomiku, která měla blíž ke Středomoří než k obrazu divokého severu. Obchodovalo se zde se železem, bronzem, jantarem, keramikou, luxusním vínem i sklem. Archeologové našli nádherné barevné skleněné náramky, jemné bronzové šperky, kvalitní železné nástroje a meče i předměty dovezené z římského světa. Celkově je z této lokality známo přes sto tisíc archeologických nálezů, což z ní činí jednu z nejbohatších pravěkých lokalit na našem území. Díky poloze nad Berounkou vedly kolem oppida významné obchodní stezky a do Stradonic přijížděli kupci z velké části tehdejší Evropy. Dá se říct, že zatímco někde lidé ještě řešili, jak přežít další zimu, ve Stradonicích už fungovalo něco jako starověké obchodní centrum s mezinárodní klientelou. Nebyla to periferie tehdejšího světa, ale místo, kde se potkával sever s jihem a kde se směňovalo zboží i informace.
Sedm set mincí a archeologická katastrofa roku 1877
Přesto ani takové město nepřežilo věčně. Kolem přelomu letopočtu bylo z dosud ne zcela jasných důvodů opuštěno. Mohly za to změny obchodních cest, hospodářský úpadek keltského světa nebo tlak nastupujících germánských kmenů. Pak místo na téměř dva tisíce let pohltil les. Osudová chvíle přišla 2. srpna 1877, kdy místní obyvatel Liborin Lebr při hledání starých kostí narazil na poklad zlatých statérů. Během několika dnů se zpráva rozšířila po celém okolí a z poklidného kopce se stalo místo připomínající divoký západ. Na kopec se nahrnuly stovky hledačů a bez jakékoli kontroly kopaly jednu jámu vedle druhé. Nešlo jen o zlato. Každá rozkopaná vrstva znamenala nenávratnou ztrátu informací o tom, jak zdejší obyvatelé žili, obchodovali nebo stavěli své domy. Zachovalo se přibližně dvě stě mincí, ale odborníci odhadují, že původní poklad mohl obsahovat až sedm set kusů. Mnohé skončily u překupníků nebo byly jednoduše roztaveny kvůli hodnotě kovu. Spolu s nimi zmizely i celé části dávného města a příběhy lidí, kteří v něm žili. Dnes archeologové řadí Oppidum Stradonice mezi nejvýznamnější keltské lokality celé Evropy a často říkají, že nebýt první české zlaté horečky, mohli jsme znát podobu jednoho z nejstarších velkých měst na našem území téměř do posledního domu. Stradonice nezničila válka, hlad ani římské legie. To, co nedokázaly celé armády za dvě tisíciletí, zvládly během pár měsíců obyčejné lopaty a vidina rychlého zbohatnutí.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
StředověkLitoměřice, zapomenuté město, které kdysi patřilo mezi nejbohatší a nejmocnější v celém Českém království
České zeměRoudnice nad Labem, dnes zapomenuté město, odkud biskupové řídili po staletí České království
20. stoletíTankograd: Město, které vyhrálo válku z druhé strany Uralu díky tisícům tanků vyráběných nepřetržitě.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
