Lucrezia Borgia. Renesanční femme fatale, dcera hříšného papeže a největší travička dějin
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Lucrezia Borgia: žena, kterou legenda proměnila V travičku
Lucrezia Borgia byla žena, která podle legendy otrávila půlku Itálie, svedla vlastního bratra, možná i otce, a při večeři rozdávala smrt stejně ochotně, jako dnes rozdává Penny Market své slevové letáky. Když se ale člověk podívá pod zakrvácený renesanční koberec, zjistí, že pravda byla možná úplně jiná. A jako to v historii často bývá, realita je pro dnešní svět ještě absurdnější. Lucrezia se narodila do rodiny Borgiů, což tehdy bylo něco mezi mafií, papežskou kúrií, královským dvorem a rodinným podnikem na výrobu politických skandálů. Její otec Rodrigo Borgia se stal papežem Alexandrem VI., tedy mužem, který měl podle církevních pravidel žít v celibátu, ale i tak měl několik dětí s několika milenkami a rozhodně se netvářil, že by ho to nějak zvlášť trápilo. Kdyby tehdy existoval bulvár, vydělal by na Borgiích víc než na britské královské rodině. Lucrezii bylo sotva třináct let, když ji provdali za Giovanniho Sforzu. Nebyla to láska, ale obyčejný politický obchod, a když se tahle aliance famílii přestala hodit, papež rozhodl, že se manželství ruší, protože ženich prý nebyl schopen plnit manželské povinnosti. Ponížený Sforza se pomstil způsobem, který by dnes ovládl titulní stránky bulváru. Rozhlásil, že Lucrezia spí se svým bratrem Cesarem i vlastním otcem. Důkazy neměl žádné, ale lidé milovali skandály tehdy úplně stejně jako dnes a krásná blondýnka z nejmocnější rodiny Evropy se během okamžiku proměnila v symbol zakázaných vášní. Současníci ji přitom popisovali jako mimořádně půvabnou ženu se zlatavými vlasy a světlýma očima. V renesanční Itálii představovala téměř ideál ženské krásy, což jen přilévalo olej do ohně všech drbů a pomluv.
Mezi rodinnou politikou a třemi manželstvími
Ve skutečnosti však byla Lucrezia Borgia podle většiny historiků úplně jiná, než jak ji líčí její pověst. Byla vzdělaná, mluvila několika jazyky, zajímala se o literaturu, hudbu a umění a dochované dopisy ji ukazují spíš jako inteligentní a citlivou ženu než chladnokrevnou vražedkyni. Ironií osudu je, že žena považovaná za největší travičku renesance nikdy nebyla z žádné vraždy usvědčena a neexistuje jediný přímý důkaz, že by sama někoho otrávila. Její druhý manžel Alfonso Aragonský měl ještě větší smůlu. Lucrezia ho údajně opravdu milovala, což byla v rodině Borgiů skoro chyba v systému. Jenže Cesare Borgia právě měnil spojence a Alfonso se stal přítěží. Jednoho dne ho někdo pobodal a když to náhodou přežil, přišli nájemní vrazi a pro jistotu ho uškrtili polštářem. Lucrezia seděla vedle jeho postele a plakala, zatímco její bratr zřejmě řešil důležitější věci. Třeba jak obsadit další město. A pak je tu slavná Cantarella, tajemný jed, kterým měli Borgiové odstraňovat nepřátele. Podle legendy nosila Lucrezia prsten s ukrytou dávkou jedu a při hostinách nenápadně nakláněla pohár správným směrem. Zní to skvěle. Má to atmosféru, luxus, intriky i smrt. Jediný problém je, že pro to neexistuje pořádný důkaz. Podle nejznámější legendy měla dokonce nosit dutý klíč nebo prsten s tajnou schránkou na jed, ale nic podobného se nikdy nenašlo a většina historiků se domnívá, že šlo spíš o renesanční bulvární historku než o skutečnost. Naopak se zdá, že sama byla spíš figurkou ve hře svého otce a hlavně bratra, kterého se bála ona i celá Itálie. Přesto se historka o krásné travičce prodávala mnohem lépe než obyčejná pravda a z Lucrezie Borgie vznikla renesanční verze femme fatale, která údajně na povel papeže a svého bratra vraždila s úsměvem na rtech.
Ferrara: když se z „femme fatale“ stala vážená vévodkyně
A právě Ferrara je pro celý příběh trochu nepříjemná. Když se tam Lucrezia Borgia provdala potřetí, proměnila se z údajné travičky v poměrně schopnou vévodkyni. Řídila dvůr, vyřizovala státní záležitosti, podporovala umělce a básníky a během nepřítomnosti manžela spravovala celé vévodství. Na sériovou vražedkyni měla až podezřele mnoho administrativní práce. Největší renesanční záhadou navíc zůstává malý Giovanni Borgia, přezdívaný Infans Romanus. O jeho otcovství existují dvě oficiální papežské listiny a každá tvrdí něco jiného. Jedna ukazuje na Cesara, druhá na samotného papeže Alexandra a objevily se dokonce i zvěsti, že jeho matkou byla Lucrezia. Rodina Borgiů tak měla rodokmen, ve kterém by se ztratil i zkušený matrikář. Po smrti papeže Alexandra VI. se celé impérium zhroutilo rychleji než domeček z karet, Cesare přišel o moc a Lucrezia zůstala ve Ferraře, kde vychovávala děti, podporovala chudé i umělce a postupně se stáhla do klidnějšího a zbožnějšího života. Zemřela v pouhých třiceti devíti letech po těžkém porodu. Možná tedy nebyla ďábelskou travičkou ani ženou, která otrávila půlku Itálie. Možná měla jen tu smůlu, že se narodila do rodiny, kde se každá pomluva měnila v historickou pravdu a kde se z lidských osudů stávaly politické zbraně. Dodnes vlastně nikdo neví, kolik z příběhů o Lucrezii Borgii je pravda a kolik jen dokonale prodaná pomluva. A upřímně, kdyby dnes Borgiové žili, Netflix by jim podepsal smlouvu minimálně na pět sérií.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
BorgiovéMicheletto Corella osobní kat Borgiů. Muž, kterého se bála celá renesanční Itálie a který předběhl dobu o pět set let
BorgiovéByla krásnější než královny. Giulia Farnese okouzlila papeže z rodu Borgiů a změnila dějiny Evropy
BorgiovéCesare Borgia. Kardinál, který dal přednost válce před modlitbou
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
