Cesare Borgia. Kardinál, který dal přednost válce před modlitbou

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Cesare Borgia: Kardinál, který dal přednost meči

Cesare Borgia bývá právem v historii označován za renesančního temného prince, muže, který vyrůstal ve světě, kde měla moc větší cenu než životy jiných a kde přežívali jen ti nejdrzejší, nejrychlejší a nejbezohlednější. Byl synem Rodriga Borgii, pozdějšího papeže Alexandra VI., který mu svým zvolením otevřel dveře přímo do nejvyšších pater evropské politiky. Cesare jimi ale nevešel jako pokorný služebník církve. Vtrhl do nich jako uragán a brzy dal všem najevo, že ho nezajímají modlitby ani odříkání, ale moc, sláva a strach, který dokáže vzbudit. Rod Borgiů pocházel ze španělské Aragonie a v rozhádané Itálii vycítil příležitost století. Apeninský poloostrov tehdy nebyl jednotnou zemí, ale klubkem soupeřících republik, vévodství a papežských držav, kde se vládlo více dýkou a jedem než zákony. Francie, Španělsko i Svatá říše římská tahaly za nitky a intriky měly často větší sílu než celé armády. Papež Alexandr VI. navíc nebudoval jen autoritu katolické církve, ale hlavně rodinné impérium. Z Cesara proto udělal kardinála, i když každý věděl, že církevní roucho je pro něj jen převlek. Mnohem víc ho lákala bitevní pole, politika a krásné ženy než latinské modlitby. Kardinálský klobouk proto bez velkého sentimentu odhodil a vydal se na dráhu válečníka. Francouzský král Ludvík XII. mu udělil titul vévody z Valentinois a z někdejšího duchovního se během několika let stal jeden z nejobávanějších mužů celé Evropy. Obdivovali ho pro jeho odvahu a mimořádný vojenský talent, ale zároveň se ho děsili pro jeho chladnokrevnost a pověst člověka, který se nezastaví před ničím. Když byl roku 1497 v řece Tibeře nalezen zavražděný jeho bratr Juan Borgia, Řím okamžitě zaplavily šeptandy, že vrahem je právě Cesare. Nikdy se to neprokázalo, ale legenda o muži, který kvůli moci odstraní i vlastního bratra, byla na světě. Renesanci si dnes spojujeme s Leonardem da Vincim, Michelangelem a nádhernými uměleckými díly, jenže měla i svou odvrácenou tvář. Svět, kde se trůny kupovaly za krev, spojenectví se stvrzovala sňatky a jed byl stejně důležitým nástrojem jako meč. A právě v tomhle nebezpečném divadle plném zrady, vášně a násilí se Cesare Borgia stal jednou z největších hvězd své doby.

Vzdělaný princ s pověstí renesančního řezníka

Pod pověstí nemilosrdného renesančního řezníka se skrýval i jeden z nejvzdělanějších mužů své doby, ovšem zcela bez morálních zábran. Studoval právo na předních italských univerzitách, především v Perugii a pravděpodobně také v Pise. Mluvil několika jazyky a politice rozuměl lépe než velká část tehdejší papežské kurie. Když začal dobývat Romagnu, dělal to s přesností chirurga. Jako jeden z prvních renesančních vládců si vybudoval armádu věrnou především jemu samotnému, protože pochopil, že žoldnéři jsou loajální jen do příští výplaty. Využíval mapy, detailní průzkum terénu i psychologii strachu, aby nepřátelská města padala dříve, než se nad nimi objevil jeho prapor. Jeho pravá ruka, žoldnéř, vymahač a nájemný vrah Michelotto Corella, čistil města od odpůrců, zatímco Cesare plánoval, jak z rozdrobené Itálie vytvořit vlastní dominium. Když potřeboval v provincii pořádek, pověřil tím schopného a mimořádně krutého Remirra de Orco. Jakmile ale svou práci dokončil a začal být nepopulární, nechal ho Cesare veřejně popravit a jeho tělo vystavit na náměstí. Obyvatelé tak získali pocit, že nový vládce trestá bezpráví, přestože šlo o pečlivě připravené divadlo. Právě tento okamžik později obdivoval Niccolò Machiavelli, který Cesareho osobně poznal jako vyslanec Florencie. Viděl v něm člověka, který dokázal oddělit morálku od politiky a pochopil, že vládce nemusí být milovaný, pokud je dostatečně obávaný. Není náhodou, že právě Cesare se stal hlavní inspirací pro jeho slavného Vladaře. Současníci ho popisovali jako pohledného, elegantního a mimořádně sebevědomého muže. Ženy prý okouzloval stejně snadno jako získával vojáky pro své výpravy. Drby o něm se šířily rychleji než jeho armády, včetně legend o údajném milostném vztahu s jeho sestrou Lucrezií. Moderní historici ale většinu těchto historek považují spíše za propagandu nepřátel rodu Borgiů, kteří potřebovali zničit jejich pověst.

Smrt papeže a pád cesarovy moci

Pak ale přišel zlom. Když roku 1503 zemřel jeho otec papež Alexandr VI., byl Cesare oslaben těžkou nemocí, pravděpodobně malárií, a zcela vydán na milost svým nepřátelům. Ti, kteří se ho ještě včera báli, ho okamžitě opustili a jeho moc se během několika měsíců rozpadla. Jeho sen o sjednocení velké části Itálie pod vlastní vládou zmizel stejně rychle, jako vznikl. Skončil daleko od Říma a roku 1507 padl při poměrně bezvýznamné potyčce v Navarře, což je téměř ironický konec pro člověka, který chtěl změnit mapu celé Apeninské oblasti. Přesto po sobě zanechal odkaz, který přežil jeho rod i jeho nepřátele. Pro jedny byl bezohledným zločincem a symbolem zkaženosti renesanční církve. Pro druhé mimořádně schopným státníkem, který pochopil pravidla své doby lépe než kdokoliv jiný. Jeho příběh inspiroval historické romány, filmy, televizní seriály i videohry a jméno Borgia dodnes funguje téměř jako značka pro intriky, jedy a bezohlednou politiku. Dodnes není úplně jasné, jestli byl Cesare Borgia zločincem převlečeným za státníka, nebo státníkem, který se nebál používat zločinecké metody. Jisté ale je, že jen málokterá historická postava v sobě spojila tolik inteligence, odvahy, brutality a osobního kouzla. Muž, kterého jedni považovali za ďábla v lidské podobě a druzí za génia své doby, se nakonec stal nesmrtelným. Ne díky papežskému trůnu svého otce ani díky armádám, které vedl, ale proto, že jeho jméno dodnes zůstává symbolem temné stránky renesanční moci.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj obrázků: Wikimedia Commons – public domain / volně šiřitelný historický materiál. Autor Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/