Nevěstinec byl středověký městský podnik, o kterém se na veřejnosti nemluvilo
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Kazatelna kázala, radnice kasírovala. Jak fungoval byznys se středověkou prostitucí
Kazatelna kázala, radnice kasírovala
Středověké nevěstince byly běžnou součástí života českých měst, i když se o nich na kazatelnách raději mlčelo. Prakticky v každém větším městě království totiž existoval svůj paralelní svět plný hříchu, zábavy a rychle vydělaných peněz. O jeho existenci se sice mluvilo jen šeptem, ale v městských účetních knihách měl své pevné a zcela oficiální místo. Prostituce tehdy nebyla žádným temným podsvětím na okraji zákona jako je dnes, bylo to právě naopak a byla součástí oficiálního pořádku. Ženy, kterým se dnes eufemisticky říká kurtizány, nebyly většinou žádné vzdělané společnice z obrazů, ale levná pracovní síla systému, který se navenek tvářil zbožně a uvnitř fungoval podle jednoduchého pravidla. Hřích je špatný, pokud z něj zrovna neplynou daně. Do nevěstinců se dostávaly hlavně chudé dívky bez rodiny, vdovy bez ochrany, služky vyhozené z domu nebo venkovanky, které ve městě často velmi rychle zjistily, že pohádka o lepším životě má dost nepříjemný konec. Jakmile jednou vstoupily do veřejného domu, cesta zpátky prakticky neexistovala. Městské úřady jejich život pečlivě kontrolovaly. Určovaly, kde budou pracovat, co si obléknou, kolik peněz odvedou a komu se budou zodpovídat. Povinný oděv byl jedním z nejviditelnějších znaků jejich postavení. Výrazné šátky, barevné pásy nebo rozpuštěné vlasy měly zajistit, aby si je nikdo nespletl s počestnými ženami. Středověká společnost totiž ve svém pokrytectví nesnášela dvě věci. Chaos a ztrátu přehledu o tom, kdo patří do které škatulky. V Praze, Kutné Hoře a dalších královských městech šly příjmy z nevěstinců na opravy hradeb, mostů nebo městských staveb. Město kázalo cudnost, ale financovalo ji z hříchu. Z dnešního pohledu to občas působí, jako by radní provozovali veřejný dům s vlastním účetnictvím. A aby toho pokrytectví nebylo málo, samotná radnice často určovala, kde bude nevěstinec stát, kdo ho bude spravovat a kdy se bude zavírat. O velkých církevních svátcích se provoz omezoval, jako by lidské vášně uměly číst kalendář a na Velký pátek si dát dobrovolnou pauzu.
Pravidla, kontroly a hřích pod dohledem města
Povinnosti žen byly tvrdé. Musely poslouchat správce domu, přijímat klienty a podrobovat se pravidelným zdravotním prohlídkám. Nešlo ale o péči v dnešním slova smyslu. Šlo hlavně o to, aby systém fungoval a nevypadl mu zdroj příjmů. Když byla některá nemocná nebo už nevydělávala, rychle se z ní stal problém k vyřešení. Odpovědnost přitom nikdy nenesli zákazníci. A že jich nebylo málo. Do nevěstinců nechodili jen tovaryši a vojáci, ale i bohatí měšťané, obchodníci a šlechtici. Rozdíl byl jen v tom, že urození pánové si své radovánky dopřávali diskrétněji a jejich jména se v kronikách objevovala podstatně méně často než jména žen. Ani duchovní přitom nebyli vždy jen nezúčastněnými pozorovateli. Kroniky i soudní spisy občas naznačují, že cesta z fary do nevěstince nebyla v některých městech o mnoho delší než cesta na večerní modlitbu. Církev se k tomu všemu stavěla podobně rozporuplně jako městské rady. Z kazatelen se hřích hlasitě odsuzoval a nevěstky byly dávány za příklad morálního úpadku, jenže skutečný život byl složitější. Středověcí učenci navíc tvrdili, že veřejné domy představují menší zlo než nekontrolované násilí, cizoložství nebo svádění počestných žen. Dokonce se tradovalo přirovnání, že odstranit prostituci ze společnosti je jako zasypat městské stoky. Nečistota nezmizí, jen se rozlije všude kolem. Ve výsledku tak platilo staré pravidlo. Z kazatelny se kázala ctnost, ale za hradbami města se velmi dobře vědělo, že některé hříchy je praktičtější trpět než se je pokoušet vymýtit. Únik z tohoto života byl navíc téměř nemožný. Jakmile žena získala pověst lehké děvy, nesla ji dál jako cejch. Sňatek s nimi byl vzácností a společnost nezapomínala. Děti takových žen často vyrůstaly na okraji společnosti a často je čekal podobný osud jako jejich matky. Jinak řečeno, nevěstinec byl pro středověké město něco jako odpadní kanál. Nikdo se jím nechlubil, ale každý byl rád, že existuje.
Dokud vydělávala, byla tolerována
Výsad měly tyto ženy minimum. Směly zůstat ve městě a vydělávat, pokud byly poslušné. Jejich svědectví u soudu mělo malou váhu, často nemohly vstupovat do některých cechů ani uzavírat výhodné sňatky a po smrti mnohdy končily mimo posvěcenou půdu. Středověká kurtizána tak nebyla ani romantickou svůdkyní, ani nebezpečnou hříšnicí z kazatelských příběhů. Byla součástí dokonale fungujícího systému, který ji potřeboval stejně jako výběrčího daní nebo městského kata. Dokud sloužila, byla tolerována. Jakmile přestala být užitečná, zmizela z dějin stejně rychle, jako mizely peníze z městské pokladny na další opravu hradeb. Živá byla problémem, mrtvá jen zapomenutou položkou v účetní knize města, které se navenek modlilo za spásu duší a uvnitř velmi dobře vědělo, že i hřích může být výnosný obchod.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
České zeměKlub českých turistu odjel obdivovat Eiffelovku. Domů se vrátili s plánem postavit vlastní, českou, menší a svoji.
RuskoProč měla Moskva špatnou pověst? Příběh poraženého Novgorodu, nejdemokratičtějšího města středověkého Ruska.
České zeměRoudnice nad Labem, dnes zapomenuté město, odkud biskupové řídili po staletí České království
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
