Proč mají antické sochy tak malé „nádobíčko“?
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Proč mají antické sochy tak malé „nádobíčko“?
Když člověk poprvé přijde do muzea, většinou ho napadne jediná otázka: „To jako vážně? Vždyť ten borec přemohl lva holýma rukama!“ Jenže ve starověkém Řecku platila úplně jiná pravidla než dnes. Řekové totiž věřili, že opravdový chlap nemusí nic dokazovat. Ideálem byl svalnatý atlet s klidnou tváří, vypracovaným tělem a… řekněme velmi skromnou výbavou. Čím víc rozumu a sebeovládání, tím méně bylo potřeba machrovat. Vyjádřeno dnes asi ve smyslu. Co je malé, to je hezké. Naopak velmi velké „vybavení“ dostávali hlavně satyrové, opilci, různí rohatí pobudové a komické postavy, které byly otroky vlastních pudů. Jinými slovy, když antický sochař někomu přidal pořádný kus materiálu, většinou tím neříkal „to je hrdina“, ale spíš „na tohohle si dejte pozor, ten myslí jen jednou částí těla“. A proto když dnes stojíte před sochou Davida nebo nějakého řeckého boha a říkáte si, že příroda byla k němu hodně skoupá, vězte, že tehdejší divák si naopak pomyslel: „To je ale vzdělaný, kultivovaný a sebeovládající muž.“ Antika měla prostě zvláštní představu o mužské dokonalosti. Dnes se velikostí chlubí někteří řidiči obřích SUV. Před dvěma a půl tisíci lety bylo naopak frajerství v tom, že jste prostě měli malý pindík.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/










