Louisiana. Francouzská Amerika, kterou Napoleon prodal za pár dolarů

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Louisiana: obrovská Francouzská Amerika

Louisiana. Už samotné její jméno zní spíš jako pozvánka na sklenku vína někde u Seiny než jako kus Ameriky plný bažin a aligátorů. Ve skutečnosti je to ale jedno z nejzajímavějších míst Spojených států, kde se evropské dějiny promíchaly s africkými tradicemi a divokou přírodou Nového světa. Název získala podle francouzského krále Ludvíka XIV., kterému francouzský objevitel René Robert Cavelier de La Salle roku 1682 věnoval obrovské území kolem řeky Mississippi. A když se řekne obrovské, není to nijak přehnané. Původní Louisiana nezahrnovala jen dnešní stát, ale pás země od Mexického zálivu téměř až ke kanadským hranicím. Jenže udržet tak gigantickou kolonii nebylo jednoduché. Francie vedla nákladné války v Evropě a severoamerické državy byly spíše finanční zátěží. Po sedmileté válce proto Louisiana připadla Španělsku, které ji spravovalo několik desetiletí. Na přelomu devatenáctého století ji získal zpět Napoleon Bonaparte, ale ani on si ji dlouho neužil. Původně z ní chtěl vytvořit zásobárnu pro svou nejbohatší karibskou kolonii Saint Domingue, dnešní Haiti. Jenže tam vypuklo mohutné povstání otroků, francouzská vojska utrpěla katastrofální porážku a bez Karibiku ztratila Louisiana svůj strategický význam. Napoleon potřeboval peníze na evropské války a vzdálené území by proti Britům jen těžko ubránil. V roce 1803 proto přišel obchod, který historici dodnes označují za jednu z nejvýhodnějších koupí všech dob. Spojené státy zaplatily patnáct milionů dolarů a získaly území, které téměř zdvojnásobilo jejich rozlohu. Když se to přepočítá, vyšel jeden kilometr čtvereční levněji než dnešní menší bytová garsonka.

New orleans: srdce obchodu na mississippi

Srdcem celé oblasti bylo město New Orleans. Přístav na řece Mississippi se rychle stal jedním z nejdůležitějších obchodních center Severní Ameriky a právě tudy proudila bavlna, cukrová třtina i další zboží z amerického vnitrozemí do světa. Obrovské plantáže však potřebovaly pracovní sílu, a tak se Louisiana stala také jedním z největších center otrokářského systému. Za francouzské vlády zde platil takzvaný Černý zákoník, který sice otroctví legalizoval, ale zároveň ukládal vlastníkům určité povinnosti vůči otrokům. Ve srovnání s pozdějším americkým Jihem zde existovala o něco větší možnost získat svobodu nebo si ji vykoupit, a vznikla zde proto početná vrstva svobodných černochů. Ani to ale nemění nic na skutečnosti, že tisíce lidí byly násilně odvlečeny z Afriky a prodány jako pracovní síla na plantáže. New Orleans se postupně stal největším otrokářským tržištěm Severní Ameriky a desetitisíce mužů, žen i dětí zde byly prodány novým majitelům. Mnozí se pokoušeli uprchnout do rozsáhlých bažin a lesů, kde zakládali skryté osady a snažili se uniknout světu, který je považoval za pouhý majetek. Právě tato směs francouzských, španělských, afrických a indiánských vlivů vytvořila jedinečnou kulturu, která nemá ve Spojených státech obdoby.

Město, které dalo světu vlastní kulturu

New Orleans ale nebyl jen obchodní křižovatkou. Dal světu jazz, osobitou kreolskou kuchyni i nezaměnitelnou architekturu Francouzské čtvrti. Vedle ní se rozvinula také kultura cajunská, vytvořená potomky francouzských osadníků vyhnaných Brity z Kanady v polovině osmnáctého století. Do místních tradic pronikly i africké náboženské zvyky, z nichž se zrodilo proslulé louisianeské voodoo. Jeho nejslavnější představitelkou se stala věštkyně a léčitelka Marie Laveau, jejíž hrob dodnes patří k nejnavštěvovanějším místům New Orleans. Louisiana byla také zemí bažin a takzvaných bayou, pomalu tekoucích ramen a kanálů obklopených cypřišovými lesy. Pro první osadníky představovaly téměř neproniknutelnou divočinu, pro uprchlé otroky a různé psance naopak šanci zmizet světu z očí. Dodnes jsou bažiny symbolem Louisiany stejně jako tisíce aligátorů, kteří zde žijí. Zajímavé je, že ani dnes Louisiana úplně nezapadá do amerických zvyklostí. Jako jediný stát USA nepoužívá správní jednotky nazývané counties, ale parishes neboli farnosti, což je pozůstatek francouzské a španělské katolické správy. Když se člověk prochází ulicemi New Orleans, poslouchá jazz a kolem něj se mísí vůně koření, mořských plodů a starých kamenných domů, snadno zapomene, že je vlastně ve Spojených státech. Louisiana totiž není jen další americký stát. Je to kus staré Francie, který se náhodou ocitl na druhé straně Atlantiku.