Projekt D IX, když už pervitin nestačil část 5.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Upozornění: Tento text není oslavou ani propagací drog. Popisuje jejich skutečnou historii, zákulisí a následky.
Projekt D IX: když už pervitin nestačil
Sachsenhausen: vězni jako pokusné objekty
Německý projekt D IX bývá často popisován jako pokus vytvořit dokonalého vojáka, ve skutečnosti ale jeho příběh vypovídá mnohem více o utrpení vězňů v nacistických koncentračních táborech než o vojenských úspěších. Projekt vznikl v době, kdy se válečná situace Německa rychle zhoršovala a velení hledalo jakýkoliv způsob, jak zvýšit výkonnost svých vojáků. Jednodušší stimulanty jako pervitin nebo Isophan sice pomáhaly udržovat vojáky vzhůru a aktivní, ale jejich možnosti měly své limity. V březnu 1944 proto viceadmirál Hellmuth Heye vznesl požadavek na vývoj nové látky, která by dokázala zvýšit vytrvalost, sebevědomí a bojovou výkonnost nad dosavadní úroveň. Úkolem byl pověřen farmakolog Gerhard Orzechowski a jeho tým v Kielu. Výsledkem se stala experimentální směs označená jako D IX. Německé velení bylo fascinováno možností chemicky potlačit únavu a zvýšit výkonnost vojáků. Pervitin sice umožňoval několik dní téměř nespát, ale zároveň přinášel závislost, kolapsy a psychické problémy. Orzechowski a námořní lékař Helmut Haye proto spojili metamfetamin známý jako pervitin, kokain a oxykodon prodávaný pod názvem Eukodal. Jedna tableta obsahovala přibližně 5 mg oxykodonu, 5 mg kokainu a 3 mg metamfetaminu. Vědci věřili, že vytvoří vojáka, který nebude cítit únavu, bolest ani strach. K ověření této teorie však nebyli použiti dobrovolníci ani vojáci. Pokusnými objekty se stali vězni koncentračních táborů.
Droga pro „supervojáka“, která zůstala experimentem
Hlavním místem testování byl Sachsenhausen. Zde nacisté vybudovali speciální dráhu určenou původně pro zkoušky vojenské obuvi. Experimenty navíc neprobíhaly v obyčejném vojenském výzkumném středisku, ale v koncentračním táboře Sachsenhausen severně od Berlína. Tábor vznikl v roce 1936 a během války se stal jedním z hlavních center nucené práce, represí a lékařských pokusů. Nacisté zde vybudovali takzvanou Schuhprüfstrecke, speciální zkušební dráhu dlouhou přibližně sedm set metrů určenou k testování vojenské obuvi. Povrch tvořila směs betonu, štěrku, písku, dlažebních kostek i dalších materiálů, které měly simulovat různé podmínky na bojišti. Vězni byli nuceni po této trase pochodovat celé hodiny s těžkými batohy na zádech. Někteří museli během testů urazit až čtyřicet kilometrů denně a podobné pochody opakovat několik dní po sobě. Kdo nestačil tempu nebo zkolaboval, riskoval tresty, bití nebo přeřazení do ještě horších pracovních komand. Když se v roce 1944 začaly zkoušky D IX, nacističtí lékaři už měli k dispozici systém, který jim umožňoval sledovat účinky drogy na zcela vyčerpaných lidech bez ohledu na jejich zdraví či život. Právě na této dráze začaly experimenty s D IX. Vězňům byly podávány tablety a následně dostali na záda zátěž okolo dvaceti kilogramů. Poté byli nuceni pochodovat desítky kilometrů bez odpočinku. Lékaři sledovali jejich výkon, rychlost, únavu i fyzické reakce. Podle některých zpráv dokázali vězni pod vlivem drogy ujít více než osmdesát kilometrů, jiné zdroje hovoří dokonce o vzdálenostech blížících se devadesáti kilometrům. Čísla v záznamech však neukazují lidské utrpení, které se za nimi skrývalo. Většina testovaných osob byla podvyživená, vyčerpaná a často nemocná ještě před začátkem experimentů. Přesto byli nuceni pokračovat v pochodu až na hranici fyzického zhroucení. Rozdíl mezi pervitinem a D IX byl přitom obrovský. Pervitin byl v podstatě čistý metamfetamin, jehož hlavním úkolem bylo odstranit únavu, zvýšit bdělost a dodat energii. Voják měl pocit, že vydrží mnohem více než obvykle. Po odeznění účinků však často následovalo vyčerpání, nervozita a psychické problémy. D IX byla mnohem složitější směs. Pervitin dodával energii, kokain přinášel euforii, sebevědomí a pocit neporazitelnosti, zatímco oxykodon tlumil bolest a navozoval pocit pohody.
Právě testy v Sachsenhausenu ukázaly, jak daleko byla Třetí říše ochotna zajít ve snaze získat vojenskou výhodu. Na první pohled se zdálo, že D IX funguje. Krátkodobě dokázala zvýšit výkon, potlačit únavu a umožnit člověku pokračovat i za hranicí běžných možností. Němečtí lékaři byli výsledky natolik nadšeni, že uvažovali o zavedení drogy do širšího používání. Po odeznění účinků však přicházelo naprosté vyčerpání, psychické problémy a vysoké riziko závislosti. Směs spojovala silné stimulanty s opioidem, což znamenalo mnohem větší nebezpečí kolapsu a nepředvídatelných reakcí než u samotného pervitinu. Na rozdíl od pervitinu, který se během války dostal k milionům německých vojáků, zůstala D IX převážně experimentem. D IX navíc nevznikla jako projekt Wehrmachtu, ale původně z iniciativy německého námořnictva. Právě viceadmirál Hellmuth Heye požadoval drogu, která by posunula hranice lidské vytrvalosti za možnosti samotného pervitinu. Historici se domnívají, že malé množství mohlo být vyzkoušeno u posádek miniponorek Neger a Biber, které musely vydržet dlouhé hodiny v extrémních podmínkách. Přímé důkazy o rozsáhlém vydávání D IX běžným jednotkám Wehrmachtu, Waffen SS nebo Luftwaffe však chybí. Když byly testy prováděny v roce 1944, Německo už bojovalo o přežití a jeho průmysl i logistika se začínaly rozpadat pod tlakem spojeneckých útoků. Nacistickým vědcům se možná podařilo vytvořit silnější drogový koktejl než pervitin, ale Třetí říše se zhroutila dříve, než jej stihla ve větším měřítku vyzkoušet na vlastních vojácích. Ironií osudu tak zůstává, že droga určená pro údajné supervojáky se nejvíce zapsala do dějin utrpením vězňů, na kterých byla testována. Zajímavostí je, že ani dnes není jisté, co přesně označení D IX znamenalo. Nejspíš šlo o interní vývojové označení experimentální látky. Existují teorie, že písmeno D znamenalo Droge, Dopingmittel nebo Dienststoff, jiní badatelé se domnívají, že šlo jednoduše o devátý preparát určité vývojové řady. Nacisté po sobě zanechali recepturu drogy, výsledky testů i plány na její nasazení, ale skutečný význam názvu D IX zůstává dodnes záhadou.
Ilustrace vytvořená pomocí generativní umělé inteligence ChatGPT. Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz/ Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
