Fenamin: Sovětská verze Benzedrinu část 9.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Fenamin byl sovětský stimulant, který chemicky patřil do stejné skupiny látek jako Benzedrin používaný v Británii a USA. Jeho účinnou látkou byl amfetamin. V Sovětském svazu se začal používat už před druhou světovou válkou, během války našel uplatnění především v letectvu, průzkumných jednotkách a u osob vykonávajících dlouhodobě náročné úkoly bez možnosti odpočinku. Samotný amfetamin ale nebyl sovětským vynálezem. Poprvé jej v roce 1887 syntetizoval rumunský chemik Lazăr Edeleanu během práce v Německu. Tehdy však ještě nikdo netušil, že se jednou stane součástí vojenských lékárniček. Ve třicátých letech začali amfetamin zkoumat lékaři v několika zemích a Sovětský svaz z něj vedle spojenců následně vyvinul vlastní farmaceutickou verzi nazvanou Fenamin. Výrobu zajišťoval sovětský farmaceutický průmysl pod dohledem státních zdravotnických institucí. Na rozdíl od německého pervitinu nebyl spojen s jednou známou firmou, ale se státní výrobou a distribucí. Účinky byly podobné jako u jiných amfetaminů. Po požití člověk pociťoval zvýšenou bdělost, menší únavu, větší sebevědomí a dočasně vyšší fyzickou i psychickou výkonnost. Piloti mohli déle vydržet v kokpitu, průzkumníci zvládali dlouhé přesuny a zdravotníci mohli pracovat mnoho hodin bez spánku. Fenamin však nikdy nedosáhl takové síly ani pověsti jako německý pervitin, protože obsahoval amfetamin, zatímco pervitin byl založen na silnějším metamfetaminu.
Zajímavé je, že sovětští vojenští lékaři nepovažovali Fenamin za prostředek určený k nepřetržitému používání. Chápali jej spíše jako nouzový nástroj pro mimořádné situace, kdy bylo nutné překonat lidské limity. Účinek se dostavoval poměrně rychle a mohl trvat několik hodin. Poté však často následovala prudká únava, podrážděnost a potřeba dlouhého odpočinku. Právě tyto vedlejší účinky byly důvodem, proč sovětské velení nechtělo riskovat jeho masové nasazení mezi běžnými vojáky. Na rozdíl od Němců se Sověti snažili zachovat stimulující látky především pro specialisty, jejichž selhání mohlo ohrozit celou operaci. Během druhé světové války byl Fenamin určen především pro vojenské piloty při dlouhých letech, posádky dálkového letectva, průzkumné jednotky operující za nepřátelskými liniemi, některé specialisty spojovacích a štábních služeb, příslušníky speciálních skupin NKVD a vojenský zdravotnický personál během mimořádně náročných operací. Dostávali ho vojáci, u nichž byla důležitější dlouhodobá bdělost než samotná bojová síla. Zejména piloti dálkového letectva patřili mezi nejpravděpodobnější příjemce. Jejich mise mohly trvat mnoho hodin a často probíhaly v noci, kdy únava představovala stejně velké nebezpečí jako nepřátelská protiletadlová obrana. Podobně průzkumné skupiny vysazované hluboko za německými liniemi potřebovaly zůstat bdělé během dlouhých přesunů a pozorovacích akcí. Na rozdíl od Německa neexistují důkazy, že by Fenamin dostávaly celé pěší divize nebo tankové armády.
Sovětské velení ho používalo mnohem opatrněji a spíše jako speciální nástroj pro konkrétní úkoly. Rudá armáda navíc trpěla chronickým nedostatkem mnoha léků a sovětský průmysl nebyl schopen vyrábět takové objemy stimulantů, jaké produkovalo Německo. Zatímco Wehrmacht si objednával desítky milionů tablet pervitinu, Fenamin zůstal prostředkem pro vybrané specialisty. Zajímavé je také srovnání s běžným životem sovětského vojáka. Mnohem známějším stimulantem než Fenamin byl takzvaný čifir, extrémně silný čaj připravovaný z několikanásobně vyššího množství čajových lístků, než bylo běžné. Obsahoval obrovské dávky kofeinu a vojáci jej pili během dlouhých přesunů i nočních služeb. Mnozí veteráni později vzpomínali právě na čifir, zatímco o Fenaminu se zmiňovali jen zřídka. Po válce Fenamin nezmizel. Sovětská medicína jej používala při léčbě extrémní únavy, ospalosti a některých neurologických potíží. V padesátých a šedesátých letech byl stále dostupný na lékařský předpis. Postupně se však ukázalo, že stejně jako ostatní amfetaminy může způsobovat závislost, nespavost, vyčerpání organismu a psychické problémy. Jeho využití proto postupně klesalo a dostával se pod stále přísnější kontrolu. Právě v tom spočívá hlavní rozdíl mezi Fenaminem a pervitinem. Německý pervitin měl proměnit běžného vojáka v člověka schopného pochodovat, bojovat a fungovat bez spánku po dlouhé hodiny. Sovětský Fenamin byl naproti tomu především pracovním nástrojem pro piloty, průzkumníky, zdravotníky a další specialisty, kteří potřebovali zůstat vzhůru během mimořádně náročných úkolů. Proto se o něm dnes mluví mnohem méně než o pervitinu nebo Benzedrinu.
Ilustrace vytvořená pomocí generativní umělé inteligence ChatGPT. Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz/ Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
