Benzedrine spojenecká odpověď na německý pervitin. část 8.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Upozornění: Tento text není oslavou ani propagací drog. Popisuje jejich skutečnou historii, zákulisí a následky.
Benzedrine: spojenecká odpověď na stimulanty osy
Příběh Benzedrinu nezačal na bojišti, ale dávno před druhou světovou válkou. Samotný příběh začal už v roce 1887 v Berlíně, kde rumunský chemik Lazăr Edeleanu poprvé syntetizoval amfetamin. Jeho objev tehdy upadl v zapomnění a znovu byl objeven až v roce 1929 americkým biochemikem Gordonem Allesem. V roce 1932 uvedla firma Smith, Kline & French ve Filadelfii na trh Benzedrine Inhaler určený proti ucpanému nosu. Dnes to zní téměř neuvěřitelně, ale Benzedrine byl původně běžně prodávaný lék proti rýmě. Lidé si jej mohli koupit podobně samozřejmě, jako si dnes kupují kapky do nosu. Nikdo tehdy netušil, že se z nenápadného přípravku stane během několika let jeden z nejpoužívanějších stimulantů druhé světové války. Když se později začaly vyrábět tablety, armády rychle pochopily jejich potenciál. Benzedrine byl navíc považován za legitimní lék a distribuoval se přes vojenské zdravotníky s doporučeným dávkováním. Na papíře šlo o kontrolovaný zdravotnický prostředek. Na frontě však často představoval jednoduše další způsob, jak vydržet déle vzhůru.
RAF a pilulky pro dlouhé noční nálety
Největší využití našel Benzedrine u letců. Piloti RAF vyráželi na dlouhé noční nálety a posádky bombardérů trávily mnoho hodin ve vzduchu pod hrozbou protiletadlové palby a útoků stíhaček. Americké USAAF čelilo podobným problémům, zejména při rozsáhlých bombardovacích operacích a dlouhých letech nad Pacifikem. Benzedrine se však nepoužíval jen v letectvu. Výsadkáři jej dostávali před náročnými operacemi, námořníci během dlouhých hlídek a pozemní jednotky při přesunech nebo bojích bez možnosti odpočinku. Obrovský význam měl především v Pacifiku, kde američtí mariňáci bojovali v tropickém vedru, vlhkosti a džungli na ostrovech jako Tarawa, Saipan, Iwodžima nebo Okinawa. Tablety se staly běžnou součástí válečné rutiny. Nebyly považovány za něco mimořádného. Pro mnoho vojáků představovaly stejně běžnou součást výstroje jako polní láhev nebo lékárnička. Během války byly rozdány desítky milionů tablet a samotná Velká Británie objednala přibližně 72 milionů dávek. Benzedrine se tak stal jedním z nejrozšířenějších stimulantů, jaké kdy spojenecké armády používaly.
Stejně jako každá podobná látka měl i Benzedrine svou odvrácenou stránku. Po odeznění účinku přicházela vyčerpanost, podrážděnost, nespavost a někdy i závislost. Armádní lékaři si tato rizika uvědomovali, ale ve válečných podmínkách mělo přednost splnění úkolu. Během konfliktu získaly miliony vojáků s amfetaminy osobní zkušenost a po návratu domů si mnozí odnesli nejen vzpomínky na bojiště, ale i zkušenost s látkou, která dokázala na několik hodin potlačit únavu a zvýšit výkon. V poválečných letech se proto amfetaminy rychle rozšířily i mezi civilisty a byly předepisovány na únavu, hubnutí nebo zvýšení pracovní výkonnosti. Přestože bývá pozornost často soustředěna na německý pervitin, spojenci měli vlastní chemickou zbraň proti únavě. Rozdíl spočíval především v použité látce. Pervitin obsahoval metamfetamin, zatímco Benzedrine amfetamin. Cíl však byl stejný. Udržet vojáka vzhůru, soustředěného a schopného pokračovat v boji i ve chvíli, kdy lidské tělo žádalo odpočinek. Benzedrine nebyl tajnou zbraní ani experimentem několika odvážlivců. Stal se běžnou součástí války. Miliony vojáků, námořníků a pilotů se naučily bojovat nejen s puškou nebo kulometem, ale také s pomocí malé bílé tablety ukryté v kapse uniformy.
Ilustrace vytvořená pomocí generativní umělé inteligence ChatGPT. Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz/ Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
3 přečtení
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
