Ostrostřelecké spolky v Rakousko Uhersku

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Ostrostřelecké spolky: prestiž, uniformy a společenský status

Sociální status v Rakousku Uhersku se získával poněkud jinak než dnes. Žádné lajky, influenceři ani algoritmy sociálních sítí. O tom, kdo něco znamená, rozhodovala pevná ruka, ostré oko a schopnost trefit terč přesně tam, kde ostatní jen doufali. Jinými slovy, místo algoritmu rozhodovaly nervy z oceli a často i několik korbelů piva vypitých během střeleckých slavností. Ostrostřelecké spolky nebyly žádnou okrajovou zábavou, ale prestižními institucemi napříč celou monarchií. V českých zemích měly dlouhou tradici. Pražský ostrostřelecký sbor existoval už od roku 1742, podobně významné spolky fungovaly v Brně, Plzni, Olomouci, Jihlavě či Českých Budějovicích. Byly to tehdejší VIP kluby, kde se místo počtu sledujících řešilo, kdo dokáže zasáhnout střed terče na první pokus. Jejich členové pocházeli převážně z řad měšťanů. Obchodníci, řemeslníci, továrníci, lékaři i úředníci přes týden vedli účetnictví nebo prodávali zboží a o víkendech se měnili v uniformované střelce. Zelené kabáty, klobouky s péry, medaile a slavnostní prapory z nich dělaly něco mezi vojákem, celebritou a městským aristokratem. Kdyby existoval Instagram roku 1880, ostrostřelci by pravděpodobně patřili mezi jeho největší hvězdy. Samotné soutěže měly přesně stanovená pravidla a střílelo se obvykle na vzdálenost sto až tři sta kroků. Vítěz získával titul krále střelců, cenné ceny a především respekt celého města. To byla tehdejší modrá fajfka ověřeného účtu, jen s tím rozdílem, že ji nebylo možné koupit ani získat díky známým kontaktům. Musela být vystřílena. Střelecké slavnosti byly velkolepými společenskými událostmi. Nechyběly průvody, hudba, hostiny, plesy ani ohňostroje. Účastnily se jich celé rodiny a často se zde uzavíraly obchodní dohody, domlouvaly sňatky a budovala politická spojenectví. Kdo neuměl střílet, mohl alespoň dobře jíst, pít a tvářit se důležitě. Spolky navíc disponovaly vlastními budovami, restauracemi a zahradami, kde se řešilo všechno od cen obilí až po to, kdo se s kým pohádal na posledním městském plese. V mnoha městech představovaly skutečné centrum společenského života.

Monarchie V nich viděla I praktický vojenský význam

Monarchie však v ostrostřeleckých spolcích viděla i praktický význam. V případě války nebo nepokojů mohli jejich členové tvořit městskou obranu a doplnit pravidelnou armádu. Za zdánlivě nevinnou společenskou zábavou se tak skrývala i tvrdá realita. Z víkendového střelce se mohl během několika dnů stát obránce města se skutečnými náboji. Spolky zároveň fungovaly jako nenápadná síť vlivu. Oficiálně byly apolitické, ve skutečnosti se zde scházela městská elita a kdo měl vysoké postavení ve spolku, měl ho často i ve veřejném životě. V českých zemích se navíc odráželo i rostoucí národnostní napětí mezi Čechy a Němci, takže soupeření na střelnici někdy připomínalo symbolický boj o vliv ve městě. Paradox celé doby spočívá v tom, že nejlepší střelci bývali často vážení měšťané, kteří dopoledne prodávali látky nebo vedli účetní knihy a odpoledne soutěžili o titul nejpřesnějšího muže ve městě. Zní to skoro tak, jako kdyby dnes účetní po práci vyhrávala olympiádu a starosta města řešil svou popularitu výsledkem na střelnici. Po roce 1918 význam těchto spolků postupně slábl, některé se proměnily ve sportovní kluby a jiné zmizely úplně. Přesto po sobě zanechaly připomínku doby, kdy se respekt nezískával počtem sledujících, ale schopností zasáhnout cíl na první pokus. Bez filtrů, bez algoritmů a hlavně bez možnosti svést neúspěch na špatné připojení.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/