Pervitin a jeho japonský derivát Philopon díl 6.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Upozornění: Tento text není oslavou ani propagací drog. Popisuje jejich skutečnou historii, zákulisí a následky.
Philopon: japonská cesta k metamfetaminu
Jen málokdo si dnes uvědomí, že jednou z nejnebezpečnějších „zbraní“ druhé světové války nebyla letadla ani tanky, ale pilulka metamfetaminu. Německý Wehrmacht používal během útoku na Francii i Sovětský svaz pervitin od firmy Temmler Werke, který dokázal na bojišti téměř zázraky. Droga potlačovala únavu, hlad i strach a z vojáků vytvářela stroje schopné bojovat několik dní bez spánku. Generál Heinz Guderian dokonce požadoval po některých jednotkách, aby vydržely vzhůru i tři noci v kuse. Pervitin byl tehdy v Německu velmi módní záležitostí. Prodával se dokonce i v čokoládě známé jako Fliegerschokolade nebo Panzerschokolade a reklamy ho prezentovaly jako prostředek k lepším výkonům. Japonci se během válečné spolupráce s Německem inspirovali a vytvořili jeho vlastní variantu nazvanou Philopon. Název pocházel z řeckého slova „philoponos“, tedy „milující práci“, což dokonale vystihovalo atmosféru tehdejšího Japonska. Země potřebovala pracovat, přežít a obnovit se za každou cenu. Philopon dostávali piloti, vojáci, spojaři i dělníci ve zbrojovkách a podle některých svědectví ho užívali i piloti kamikaze, kterým měl potlačit strach před sebevražednými misemi.
Válka skončila, zásoby drogy zůstaly
Po kapitulaci v roce 1945 ale přišel problém, který nikdo pořádně nečekal. Ve vojenských skladech zůstaly obrovské zásoby metamfetaminu a místo likvidace se droga rychle dostala mezi civilisty. Philopon se začal prodávat téměř bez omezení a reklamy slibovaly energii, výdrž a schopnost pracovat dlouhé hodiny bez odpočinku. V rozbombardovaném Japonsku to znělo jako zázrak. Tokio tehdy připomínalo kulisy temného filmu. Mezi ruinami zničených měst vznikaly černé trhy, bary a improvizované noční podniky. Vedle jídla a amerických cigaret se tam ve velkém prodával i Philopon. Brali ho studenti, dělníci, prostitutky, úředníci i bývalí vojáci. Někteří si dávali několik dávek denně jen proto, aby dokázali fungovat. Zpočátku se zdálo, že droga opravdu pomáhá. Lidé pracovali déle, méně spali a měli pocit, že zvládnou všechno. Jenže účet přišel rychle. Nemocnice začali zaplňovat lidé, kteří několik dní nespali a propadali halucinacím, paranoie a psychózám. V novinách se objevovaly zprávy o násilných útocích, zhrouceních a lidech slyšících hlasy. Na začátku padesátých let už šlo o národní katastrofu. Historici odhadují, že zkušenost s metamfetaminem měly miliony Japonců a jen v roce 1954 existovalo přibližně 550 tisíc chronických uživatelů. Mladí lidé tvořili obrovskou část závislých a v roce 1951 bylo více než čtvrtina zatčených za drogové delikty mladší dvaceti let.
Epidemie závislosti a tvrdý zásah státu
Japonské úřady nakonec zasáhly tvrdými zákony, policejními raziemi a léčbou závislých. V roce 1951 byl přijat Stimulant Control Law, který kriminalizoval výrobu, držení i distribuci metamfetaminu. Jenže droga úplně nezmizela. Přesunula se do podsvětí, kde se jí rychle chopily jakuza a organizovaný zločin. V sedmdesátých letech navíc přišla další vlna užívání spojená s ekonomickým růstem a nočním životem velkých měst. Na celém příběhu je zvláštní ironie. Látka, která měla vytvořit neúnavné vojáky a pomoci vyhrát válku, nakonec začala ničit vlastní společnost. Poválečné Japonsko tak ukázalo, co se stane, když stát i lidé uvěří, že lidské tělo lze donekonečna nutit k výkonu pomocí chemie. Země známá dnešní pracovní disciplínou a fenoménem karóši, tedy smrti z přepracování, si tím prošla už krátce po válce. Jen tehdy místo kávy a energetických nápojů koloval ulicemi Philopon.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/









