Pervitin a jeho derivát americký Crystal Meth část 7.
| | |

Pervitin a jeho derivát americký Crystal Meth část 7.

Poslech článku
0:00 / 0:00 odhad
0:00
0 %
Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Upozornění: Tento text není oslavou ani propagací drog. Popisuje jejich skutečnou historii, zákulisí a následky.

Od německého pervitinu k americkému Crystal Meth

Když američtí vojáci vstupovali na konci války do Německa, nenacházeli jen zničená města, bunkry a sklady zbraní. Postupně začali narážet i na něco mnohem zvláštnějšího. Na pilulky Pervitinu, které nacistické Německo rozdávalo vojákům téměř stejně běžně jako munici. Wehrmacht používal metamfetamin během blitzkriegu při útoku na Francii i Sovětský svaz, protože droga potlačovala únavu, hlad i strach. Němečtí vojáci díky němu vydrželi několik dní bez spánku a velení bylo fascinováno tím, co lidské tělo pod vlivem chemie dokáže. Američané už během války používali vlastní stimulant Benzedrine, tedy amfetamin, jenže německý Pervitin byl tvrdší forma metamfetaminu s výrazně silnějším účinkem na psychiku. Právě setkání s masovým nasazením Pervitinu ukázalo spojencům, kam až může armáda zajít ve snaze vytvořit „neúnavného vojáka“. Nešlo ale o to, že by si Američané jednoduše odvezli nacistickou drogu domů. Spíše je fascinovalo, jak obrovský vliv mohou stimulanty mít na výkon, agresivitu i lidskou psychiku. A právě tahle posedlost výkonem bude později hrát v historii metamfetaminu zásadní roli.

Metamfetamin má starší historii než třetí říše

Metamfetamin samotný přitom nevznikl v Německu. Jeho chemické základy byly známé už od konce 19. století a velkou roli hrálo také Japonsko, kde vznikla moderní krystalická forma látky. Druhá světová válka ale metamfetamin změnila z laboratorní chemikálie na masově používaný prostředek. Po válce se ve Spojených státech začaly stimulanty šířit obrovským tempem. Amfetaminy byly legálně předepisovány proti únavě, depresím i obezitě a používali je studenti, řidiči kamionů, dělníci i vojáci během korejské a vietnamské války. V padesátých a šedesátých letech proudily Amerikou miliony legálních tablet. Teprve když stát začal stimulanty v sedmdesátých letech více omezovat, přesunula se výroba do ilegální sféry. Právě tehdy se začal rodit moderní Crystal Meth. Nejprve ho ve velkém vyráběly motorkářské gangy v Kalifornii a droga se rychle rozšířila po celé zemi. Crystal Meth fungoval podobně jako válečný Pervitin. Dodával energii, potlačoval potřebu spánku a vyvolával pocit síly a sebevědomí. Jenže stejně jako během války i zde přišel tvrdý účet. Dlouhodobé užívání vedlo k paranoie, agresivitě, psychózám a těžké závislosti. Uživatelé často několik dní nespali, extrémně hubli a propadali halucinacím. V Americe se postupně objevil i pojem „meth mouth“, tedy typické zničené zuby dlouhodobých uživatelů metamfetaminu.

Crystal Meth a nová drogová vlna V USA

V osmdesátých a devadesátých letech se Crystal Meth stal jedním z největších drogových problémů Spojených států. Po celé zemi vznikaly tajné laboratoře, často přímo v obytných domech, karavanech nebo garážích. Výroba byla extrémně nebezpečná a laboratoře pravidelně vybuchovaly kvůli toxickým chemikáliím. Nejvíce zasažený nebyl New York ani Hollywood, ale americký venkov a průmyslové oblasti postižené chudobou a nezaměstnaností. Rozpadaly se rodiny, rostla kriminalita a policie začala mluvit o „meth epidemic“, tedy epidemii metamfetaminu. Později velkou část výroby převzaly mexické kartely, které z Crystal Methu vytvořily obrovský byznys. Na celém příběhu je zvláštní historická ironie. Droga, která během druhé světové války symbolizovala sen o neúnavném vojákovi, přežila pád Třetí říše a po desetiletích se znovu objevila v úplně jiné podobě na druhé straně oceánu. Šlo o nepřímé dědictví nacismu, a o další kapitolu lidské snahy tlačit výkon za přirozené hranice těla i psychiky. A právě v tom spočívá největší paralela mezi válečným Pervitinem a americkým Crystal Methem.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *