Pervitin – třicátá léta Německo část 1.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Pervitin: když Německo objevilo chemickou energii
Upozornění: Tento text není oslavou ani propagací drog. Popisuje jejich skutečnou historii, zákulisí a následky.
Pervitin: když Německo objevilo chemickou energii
Na počátku třicátých let hledali němečtí chemici zázračnou látku. Stimulant, který umlčí únavu, zostří mysl a vytáhne z člověka víc výkonu, než bylo přirozeně možné. Doba chtěla rychlost, efektivitu a výsledky. V továrnách běžely stopky, normy se šroubovaly nahoru a únava přestala být omluvou. Začala být považována za osobní selhání. Německo tehdy připomínalo obrovský motor, který se zoufale snažil znovu nastartovat po katastrofě první světové války. Ekonomická krize, nezaměstnanost, ponížení po Versailleské smlouvě a posedlost obnovou síly vytvořily prostředí, kde měl úspěch každý slib vyššího výkonu. Člověk měl držet tempo se stroji a chemie nabízela řešení. Za touto posedlostí nestála jen víra v pokrok, ale i tvrdá realita. Koloniální dovoz se zhroutil. Káva, čaj, kakao i tabák zmizely nebo se staly luxusem. Kokain, ještě nedávno běžný lék i stimulant, mizel pod tlakem regulací. Závislost na dovozu začala působit jako slabina. Řešení mělo přijít zevnitř. Domácí, syntetické a plně pod kontrolou. Německo chtělo vlastní energii, vlastní palivo a nakonec i vlastní chemickou cestu k vyššímu výkonu. Metamfetamin přitom nebyl úplně novou látkou. Už v roce 1893 ho z efedrinu připravil japonský chemik Nagai Nagajoši a v Japonsku se od třicátých let prodával pod názvem Hiropon. Samotný název sliboval sílu, povznesení a méně hranic. Skutečný zlom ale přišel až ve chvíli, kdy se látka dala vyrábět levně a ve velkém. A právě tehdy nastoupila berlínská firma Temmler Werke. V jejích laboratořích vznikla finální podoba pervitinu a jeho praktické využití. Hlavním chemikem, který se podílel na uvedení látky do praxe, byl Fritz Hauschild. V roce 1938 firma zaregistrovala značku Pervitin a poslala ji do lékáren jako moderní zázrak. Třetí říše milovala disciplínu, výkon a produktivitu. Pervitin nabízel všechny tři v jedné malé tabletě. Moderní člověk měl být přesný jako hodinky. Nakonec potřeboval chemii, aby vůbec držel krok s vlastními ambicemi.
Pervitin: když Německo objevilo chemickou energii
Žádné velké obavy, žádná dramatická varování. Naopak. Pervitin byl prezentován jako elegantní řešení únavy, vyčerpání a špatné nálady. Pro studenty, lékaře, hospodyně i dělníky. Pro každého, kdo nestíhal tempo moderního světa. Prodával se volně a doporučovali ho lékaři. Existovaly odborné články, reklamy i oficiální schválení. Jeho užívání nebylo výjimkou, ale módou. Tablety se polykaly opakovaně během dne a objevily se dokonce i pervitinové pralinky a čokolády, které slibovaly energii a dobrou náladu. Reklamy ukazovaly usměvavé hospodyňky, výkonné studenty a neunavené pracovníky. Prakticky první chemická verze hesla „staň se nejlepší verzí sebe sama“. Moderní civilizace tehdy objevila velmi nebezpečný sen. Myšlenku, že lidské tělo je jen biologický motor, který lze chemicky přinutit k vyššímu výkonu. Pervitin navíc dokonale zapadal do společnosti, která už dávno jela na stimulantech. Káva, nikotin a alkohol byly každodenní samozřejmostí. Metamfetamin byl jen další krok. Silnější, účinnější a zdánlivě dokonalejší. Německo třicátých let bylo posedlé rychlostí, produktivitou a představou nového člověka, který nebude unavený, nebude pochybovat a hlavně nebude zpomalovat. Třetí říše chtěla rychlejší auta, rychlejší výrobu, rychlejší armádu a nakonec i rychlejší lidi. Chemie měla odstranit poslední problém moderní společnosti. Lidské tělo. První zkušenost s pervitinem bývala téměř omamná. Příval energie, ostrá mysl, pocit neporazitelnosti a dojem, že únava přestala existovat. Jenže lidský organismus není továrna, kterou lze beztrestně přetěžovat donekonečna. Velmi rychle přišla nespavost, paranoia, psychické zhroucení a úplný kolaps organismu. Nejdřív energie. Pak několik nocí bez spánku. Nakonec člověk slyšel hlasy a rozpadal se zevnitř. Jenže tehdejší společnost to často vysvětlovala jako osobní slabost nebo špatné dávkování. Ne jako problém samotné látky. Krátkodobý efekt byl příliš lákavý a moderní svět příliš posedlý výkonem. Na papíře to vypadalo geniálně. Člověk, který nepotřebuje spánek, necítí únavu a funguje jako stroj. Menší detail byl v tom, že lidský mozek není dieselový motor a po několika dnech začne místo produktivity vyrábět halucinace. Ironie celé éry spočívala v tom, že společnost posedlá disciplínou a kontrolou nakonec vytvořila miliony lidí chemicky tlačených za hranici vlastních možností. Pervitin tak nebyl jen droga. Byl symbolem doby, která chtěla z člověka udělat dokonale fungující mechanismus. A mechanismy se občas přehřejí, rozbijí nebo úplně shoří.
Pervitin: když Německo objevilo chemickou energii
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons, public domain. Text a úprava: Vladimír Dlouhý.
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
