Krystyna Skarbek – britská agentka, která přelstila gestapo

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Agentka, která vešla přímo do centrály gestapa

Krystyna Skarbek nebyla princezna, která by čekala, až ji někdo zachrání. Ve světě tajných služeb platilo jednoduché pravidlo. Kdo zaváhá, ten skončí mrtvý. A ona to věděla od první chvíle, kdy vstoupila do války. Srpen 1944. Ve francouzském Digne les Bains se pomalu blíží ráno a v místní věznici gestapa čekají tři muži na popravu. Bez naděje, bez pomoci a bez jakékoli šance na záchranu. Mezi nimi i Francis Cammaerts, jeden z nejcennějších britských agentů operujících ve Francii. Němci už ztrácejí kontrolu nad situací, Spojenci postupují, ale právě proto jsou gestapáci ještě nebezpečnější. Část z nich propadá panice, část vzteku a část se snaží zahladit stopy dřív, než dorazí fronta. Všechno nasvědčuje tomu, že během několika hodin budou tři mrtvá těla jen další položkou ve válečném chaosu. Jenže zpráva o zatčení se dostane ke Krystyně Skarbek. A tehdy se rozehraje jedna z nejneuvěřitelnějších psychologických operací druhé světové války.

Blaf, úplatek a tři životy zachráněné před popravou

Většina lidí by zmizela do ilegality nebo hledala únikovou cestu. Ona udělala pravý opak. Prostě vešla hlavním vchodem přímo do centrály gestapa. Bez zbraně, bez ochrany, bez možnosti útěku. Jen s chladnou hlavou a dokonale připravenou lží. V budově seděli muži, kteří ještě před pár měsíci posílali lidi do mučíren a na popraviště. Teď už ale slyšeli, jak se Třetí říše hroutí. Krystyna si toho všimla okamžitě. Nepřišla vyhrožovat silou. Přišla obchodovat se strachem. Představila se jako neteř britského polního maršála Montgomeryho a tvrdila, že Spojenci dorazí během několika hodin. Každý, kdo teď nechá popravit britské agenty, podle ní skončí po válce na šibenici jako válečný zločinec. Naopak ti, kteří projeví slitování, mohou počítat s mírnějším zacházením. Celý příběh byl přitom čistý výmysl. Neměla žádné pravomoci, žádné vojáky za zády ani žádnou diplomatickou ochranu. Jen mimořádnou schopnost odhadnout psychiku protivníka. A právě to rozhodlo. Důstojník gestapa rychle pochopil, že německá okupace končí a tři mrtví agenti těsně před příchodem Spojenců by mohli znamenat jeho osobní konec. Když se navíc objevil dvoumilionový frankový úplatek, bylo rozhodnuto. Jen několik hodin před plánovanou popravou byli všichni tři vězni propuštěni. Na svobodu je dostala žena, která pochopila, že v rozpadajících se režimech bývá strach silnější než kulky.

Christine granvilleová: skutečná bondgirl ve válce

Nebyl to přitom její první podobný čin. Krystyna Skarbek operovala už od roku 1939 a prakticky celá její válka připomínala scénář, který by dnes působil přehnaně i v hollywoodském filmu. Narodila se v Polsku roku 1908 do aristokratické rodiny. Otec byl polský šlechtic, matka pocházela z bohaté židovské bankéřské rodiny. Už od mládí milovala koně, lyžování, rychlost a nebezpečí. Byla inteligentní, sportovně nadaná a mluvila několika jazyky. Když Německo napadlo Polsko, nacházela se v Británii. Místo bezpečí a pohodlného exilu se dobrovolně přihlásila do britské Special Operations Executive. Britové tehdy zoufale hledali lidi schopné operovat v okupované Evropě a Krystyna působila jako ideální kandidát. Elegantní aristokratka s perfektní francouzštinou, odvahou hazardního hráče a schopností lhát bez jediného zaváhání. Pod jménem Christine Granvilleová začala operovat v okupované Evropě. Převážela mikrofilmy, převáděla lidi přes hranice a budovala odbojové sítě. Už během prvních misí přecházela zasněžené Tatry mezi Maďarskem a okupovaným Polskem. V batohu nesla informace o německých jednotkách, výrobě i pohybu vojsk. Každé překročení hranice mohlo skončit kulkou nebo mučením. Ona se ale pokaždé vracela zpět. V roce 1941 ji zatklo gestapo v Maďarsku. Během výslechu pochopila, že fyzické mučení nemusí přežít. A tak přišla s absurdním plánem. Rozkousala si jazyk do krve, začala kašlat krev a přesvědčivě předstírala těžkou tuberkulózu. Vyděšení nacisté dostali strach z nákazy a raději ji propustili. Ona se okamžitě vrátila zpět do války.

Přežila gestapo I válku. Mír už ne

Po vylodění v Normandii seskočila padákem do Francie a koordinovala odboj během spojeneckého postupu. Gestapo na ni vypsalo vysokou odměnu, ale nikdy ji nedokázalo dopadnout. Do konce války patřila mezi nejvyznamenanější agentky celé SOE. Získala britské George Medal i francouzský Croix de Guerre. Jenže pak přišel mír a s ním i zvláštní osud mnoha tajných agentů. Ve válce měli falešné identity, vysílačky, kontakty a cenu vypsanou nepřítelem. V míru najednou měli jen kufr, pár medailí a problém zaplatit nájem. Organizace SOE byla rozpuštěna, Krystyna dostala sto liber a tím prakticky všechno skončilo. Žádné velké pocty, žádné zabezpečení, žádný zájem veřejnosti. Pracovala jako prodavačka, telefonistka i letuška a v Londýně doslova bojovala o přežití. Právě tehdy ji poznal Ian Fleming. Fascinovala ho natolik, že se stala jednou z inspirací pro silné a nebezpečné ženy v příbězích Jamese Bonda. Rozdíl byl jen v tom, že Bond byl literární fantazie. Krystyna podobné věci skutečně dělala. Jenže ani to jí nakonec nepomohlo uniknout tragickému konci. Patnáctého června 1952 ji v londýnském hotelu Shelbourne zavraždil muž posedlý jejím odmítnutím. Přežila gestapo, válku, výslechy i nacistickou okupaci Evropy, ale nakonec zemřela kvůli jedinému slovu. Ne. Na jejím pohřbu stálo jen několik bývalých kolegů. Bez velkých poct, bez davů a bez slávy. Británie na ni téměř zapomněla během několika měsíců. Historie ne.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/