První neúspěšný pokus o Českoněmecké vyrovnání mezi lety 1890 až 1914.
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Češi a němci V jedné zemi a stále větší spor
Na začátku minulého století se české země prudce industrializovaly a rychle rostla i česká populace. Bylo běžné, že rodiny měly šest nebo sedm dětí, které díky zlepšujícím se zdravotním a hygienickým podmínkám mnohem častěji přežívaly dětství než v předchozích generacích. Česká města se rozrůstala, vznikaly nové továrny, školy i celé dělnické čtvrti a sílící česká společnost začínala stále hlasitěji požadovat větší politický vliv v monarchii. Rozvíjel se průmysl, strojírenství, textilní výroba i cukrovarnictví a české země patřily mezi nejprůmyslovější části celé monarchie. Vznikaly české banky, spolky, školy i kulturní instituce a stále více Čechů mělo pocit, že ekonomicky táhnou monarchii dopředu, ale politicky zůstávají ve stínu Vídně a německých elit. Situace postupně připomínala manželství, kde spolu dva lidé ještě bydlí v jednom bytě, ale už si dávno nemají co říct a jen si naschvál bouchají dveřmi.
Maďarský příklad a česká touha po vyrovnání
Češi zároveň sledovali, jak po rakouskouherském vyrovnání z roku 1867 získali Maďaři obrovskou autonomii, vlastní vládu i silné postavení v rámci monarchie. Začala proto vznikat otázka, proč podobné postavení nemohou získat také české země. Právě odtud vycházela myšlenka českoněmeckého vyrovnání. Jenže České království nebylo národnostně jednotné. Vedle Čechů zde žily miliony Němců soustředěných hlavně v pohraničí a velkých městech. Německé obyvatelstvo mělo silné pozice v úřadech, univerzitách i průmyslu a obávalo se, že případné posílení české autonomie povede ke ztrátě jejich dominantního postavení. Napětí rostlo prakticky všude. V mnoha městech vedle sebe existovaly dva oddělené světy. České školy a německé školy. České spolky a německé spolky. Český Sokol a německý Turnverband. České noviny a německé noviny. Nacionalismus na konci devatenáctého století připomínal nové náboženství a lidé často odmítali podporovat podniky nebo instituce druhé národnosti. Češi tvrdili, že jsou ve vlastních zemích dlouhodobě znevýhodňováni, zatímco německé obyvatelstvo mělo pocit, že český vzestup ohrožuje jejich dosavadní privilegia.
Punktace 1890: velký pokus, který nevyšel
První velký pokus o českoněmecké vyrovnání přišel roku 1890 během takzvaných Punktací. Šlo o plán, který měl rozdělit správu a školství podle národnostních oblastí a uklidnit vztahy mezi Čechy a Němci. Jenže dohoda vyvolala prudký odpor hlavně mezi mladočechy, kteří ji považovali za nebezpečné oslabení českých historických práv a faktické rozdělení českých zemí. Punktace nakonec zkrachovaly a ukázalo se, že najít kompromis bude mnohem těžší, než si Vídeň představovala. Další exploze přišla roku 1897 během Badeniho jazykových nařízení. Rakouský premiér Kasimir Badeni rozhodl, že úředníci v Čechách musí ovládat češtinu i němčinu, a to nejen při jednání s veřejností, ale i pro vnitřní úřední komunikaci. Češi to považovali za logický krok k rovnoprávnosti. Němci naopak tvrdili, že jde o útok na jejich postavení. Ve Vídni vypukly demonstrace, parlament se proměnil v chaos plný urážek a obstrukcí a vláda nakonec padla. Monarchie stále více připomínala přetlakový kotel, který někdo držel zavřený jen silou vůle.
Moravské vyrovnání ukázalo, že dohoda možná byla
Určitý úspěch přineslo až Moravské vyrovnání roku 1905. Na Moravě vznikl systém, ve kterém se voliči zapisovali do českých nebo německých národnostních katastrů a jednotlivé národnosti získaly zaručené politické zastoupení. Morava byla pragmatičtější než Čechy a systém zde několik let relativně fungoval. Mnozí politici doufali, že podobné řešení bude možné zavést i v Čechách. Jenže tam už byla atmosféra mnohem ostřejší. Češi sílili hospodářsky i početně a německé elity měly stále větší pocit, že ztrácejí dominantní vliv, který dlouho považovaly za samozřejmý. Do celé situace vstupoval také následník trůnu František Ferdinand d’Este. Ten nepřemýšlel jen o jednoduchém trialismu, ale o širší federalizaci monarchie, která by oslabila moc Uher a posílila slovanské národy. Maďaři to odmítali téměř hystericky, protože by přišli o část své moci, a němečtí politici se zase báli dalšího oslabení svého vlivu. RakouskoUhersko tak zůstávalo státem, který neustále hledal kompromisy, ale nikdy nedokázal uspokojit všechny své národy zároveň.
První světová válka ukončila celý spor po svém
Pak přišla první světová válka a celý habsburský kolos se rozpadl během několika měsíců. Roku 1918 vzniklo Československo. Pro Čechy splněný sen, pro velkou část sudetských Němců šok. Mnozí očekávali pokračování monarchie nebo připojení k Německu či Rakousku, místo toho se probudili v novém státě, který nepovažovali za svůj. Českoněmecké vyrovnání, které se nepodařilo vyřešit uvnitř monarchie, tak nezmizelo. Jen se proměnilo v nový konflikt, který později výrazně ovlivnil sudetskou krizi, Mnichov 1938 i tragické události druhé světové války.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
8 přečtení
Související články
stoletíKousek od Prahy vznikl za druhé světové války jeden z největších výcvikových prostorů Waffen SS v Evropě
České zeměSvatováclavská rota. Český pokus bojovat za Hitlera skončil dřív, než pořádně začal
České zeměLhota: Největší developerský projekt českého středověku přinesl nové vesnice, pole i bohatství celé zemi.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
