Hlavní ideolog nacistů – Alfred Rosenberg
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Alfred Rosenberg: ideolog nacistické říše
Když si většina lidí představí nacistické pohlaváry Třetí říše, vybaví si křik, fešácké uniformy od Bosse, hysterické projevy a přehlídky vojáků v černých holinkách. Alfred Rosenberg ovšem vypadal úplně jinak. Spíš jako unavený profesor, který celé dny sedí v knihovně a hádá se o filozofii. Jenže právě tenhle nenápadný knihomol vytvořil ideologii, která později utopila Evropu v krvi. Narodil se roku 1893 v estonském Tallinnu, tehdy známém jako Reval. Pocházel z baltskoněmecké rodiny a během studií v Moskvě v něm rostla nenávist k bolševikům i Židům. Když Rusko pohltila revoluce a chaos, Rosenberg utekl do Německa. A tam našel prostředí, kde jeho názory začaly být vítané. V Mnichově se dostal do Hitlerova okruhu a rychle pochopil jednu věc. Nacismus nepotřebuje jen rváče z ulic, ale i člověka, který tomu všemu dá „chytrý“ rámec. A přesně to Rosenberg udělal.
Rasa, mýty a teorie ve službách nacismu
Psal knihy, články a vytvářel teorie o nadřazenosti nordické rasy. Jeho nejslavnější dílo Mýtus dvacátého století bylo pro většinu lidí skoro nečitelné, ale nacisté z něj udělali ideologickou bibli režimu. Rosenberg chtěl dokonce přetvořit i náboženství. Tvrdil, že křesťanství je příliš „židovské“, a prosazoval takzvané pozitivní křesťanství, směs germánských mýtů, kultu krve a rasových teorií. Z dnešního pohledu to působí absurdně, jenže tehdy tyhle myšlenky pomáhaly ospravedlňovat válku i genocidu. Mnoho nacistických funkcionářů jeho knihy ve skutečnosti ani nedočetlo, ale režim je používal jako důkaz, že nacismus není jen banda násilníků, ale údajně „moderní ideologie“. Rosenberg se snažil působit jako intelektuál nové Evropy a rád přednášel o tom, jak má vypadat budoucí germánská civilizace. Ve skutečnosti ale jeho teorie často končily jen jako záminka pro brutalitu a rasové pronásledování. V nacistickém vedení navíc působil zvláštně odtažitě. Nebyl to muž hospodských rvaček ani teatrálních gest. Často působil spíš jako akademik ztracený mezi gangstery. Jenže právě podobní lidé bývají někdy nebezpeční nejvíc. Neřvou. Nevypadají děsivě. Jen pomalu vytvářejí myšlenky, které později někdo jiný promění v masové hroby.
Válka na východě mu dala skutečnou moc
Když Německo napadlo Sovětský svaz, Rosenberg dostal obrovskou moc. Stal se ministrem pro okupovaná východní území a rozhodoval o budoucnosti milionů lidí. Jenže realita byla mnohem brutálnější než jeho papírové plány. Na okupovaném východě vládl hlad, teror a masové vraždění. Rosenberg se podílel i na jedné z největších krádeží umění v dějinách. Jeho organizace ERR rabovala muzea, knihovny i soukromé sbírky po celé Evropě. Obrazy, rukopisy a vzácné historické předměty mizely ve vlacích směřujících do Německa. A zatímco obyčejní lidé přicházeli o život, nacističtí funkcionáři si mezi sebou rozdělovali ukradené poklady. Dodnes se některá díla uloupená během války objevují v soukromých sbírkách nebo aukcích a jejich původ je stále předmětem sporů. Rosenbergova administrativa navíc plánovala rozsáhlou germanizaci východní Evropy a počítala s vysídlením či podrobením milionů obyvatel. Paradoxní je, že Rosenberg nikdy nepatřil mezi skutečně silné muže režimu. Himmler, Göring nebo brutální Erich Koch ho často ignorovali a považovali ho za odtrženého teoretika. Rosenberg uměl psát dlouhé ideologické texty, ale v zákulisním boji o moc většinou tahal za kratší konec. Po Hitlerově sebevraždě se ještě snažil zachránit svůj vliv v rozpadající se říši, ale bylo pozdě. Britové ho zatkli a v Norimberku skončil mezi hlavními obžalovanými. Dne šestnáctého října 1946 byl oběšen. Před popravou působil chladně a téměř bez emocí. Na rozdíl od některých jiných nacistických vůdců se nesnažil dramaticky obhajovat. A právě na jeho příběhu je vidět jedna nebezpečná věc. Největší katastrofy často nezačínají řevem na náměstích, ale u stolu, kde někdo vymýšlí teorie o tom, kdo má větší hodnotu než ostatní.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
8 přečtení
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
