Špagety nejsou italským vynálezem
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Špagety: příběh, který nezačal jen V itálii
Původ špaget se často přisuzuje Italům. Jenže ony nejsou čistě italským vynálezem ani tajemstvím staré Číny. Jsou výsledkem tisíciletého putování receptů, obchodníků a kultur napříč kontinenty. Svět se už dlouho hádá, komu vlastně patří, ale pravda je pro Italy i Číňany trochu nepříjemná. Každý má jen část příběhu. Dlouhé nudle existovaly dávno před vznikem moderní Itálie a zároveň špagety, jak je známe dnes, skutečně vznikly právě ve Středomoří. Všechno začíná ve starověké Číně. Už před více než čtyřmi tisíci lety tam lidé jedli dlouhé nudle vyráběné z prosa a dalších obilovin. Archeologové dokonce objevili zkamenělé nudle staré tisíce let, což často rozpoutává internetové války o to, kdo „vynalezl špagety“. Jenže tehdejší čínské nudle měly k dnešním špagetám ještě daleko. Byly součástí úplně jiné kuchyně, jiné technologie i jiného světa.
Arabové, sicílie a revoluce sušených těstovin
Skutečný zlom přišel až s arabským světem. Právě Arabové přišli s klíčovým nápadem vyrábět dlouhé těstoviny z tvrdé pšenice a hlavně je sušit. Sušené těstoviny měly obrovskou výhodu. Vydržely dlouhé měsíce, nekazily se a daly se snadno převážet po moři i karavanních cestách. Pro obchodníky a námořníky šlo téměř o ideální jídlo. Arabové jim říkali itriyya a právě tyto sušené těstoviny se postupně dostaly přes Sicílii do Evropy. Ve středověku byla Sicílie místem, kde se míchaly kultury podobně jako koření na tržištích. Arabové, Byzantinci, Normané i Italové zde zanechali své stopy a právě tady začal vznikat základ budoucí italské těstovinové tradice. Už ve dvanáctém století arabský učenec Muhammad al Idrísí popisoval sicilská města produkující obrovské množství dlouhých těstovin určených na export po celém Středomoří. Z původně praktického jídla pro námořníky se postupně stala součást každodenní kuchyně. Itálie pak udělala to, co umí možná nejlépe. Vzala cizí vlivy, zdokonalila je a proměnila v kulturní symbol. Těstoviny začaly získávat desítky tvarů, receptů i regionálních variant. Obrovskou revoluci navíc přinesla rajčata dovezená po objevení Ameriky. Dnes si bez nich mnoho lidí italské špagety neumí představit, jenže původní středověké těstoviny se jedly úplně jinak. Často jen s olejem, sýrem nebo kořením.
Marco polo Špagety do itálie nepřivezl
Zajímavé je, že slavná legenda o Marcovi Polovi, který měl přivézt těstoviny z Číny do Itálie, je pravděpodobně spíš mýtus než realita. Italové znali těstoviny dávno před jeho návratem. Příběh ale přežil, protože lidé milují jednoduchá vysvětlení. Skutečnost byla mnohem složitější a mnohem zajímavější. Špagety nejsou produktem jedné civilizace. Jsou výsledkem tisíců kilometrů obchodních cest, míchání kultur a staletí vývoje. A právě proto se svět může hádat dál. Čína má pravdu, že dlouhé nudle znala dávno před Evropou. Arabský svět položil technologické základy sušených těstovin. A Itálie dala špagetám podobu, kterou dnes zná celý svět. Ve skutečnosti tak nejslavnější těstoviny planety nevznikly v jedné zemi, ale během dlouhé cesty mezi kontinenty, přístavy a civilizacemi. Dodnes se vedou spory, zda se první těstoviny dostaly do Evropy přes arabské obchodníky, nebo zda vznikaly nezávisle na více místech světa. Jisté ale je, že právě Itálie dokázala ze špaget vytvořit symbol své národní kuchyně. Ve dvacátém století se pak špagety rozšířily prakticky do celého světa a staly se jedním z nejznámějších jídel moderní historie. Zajímavé je, že v samotné Itálii existují desítky regionálních variant těstovin a každý kraj si dodnes chrání vlastní recepty i tradiční způsoby přípravy. Některé oblasti používají těstoviny bez vajec, jiné přidávají vejce téměř do všeho. Na severu převládají hutnější omáčky a máslo, zatímco jih více pracuje s olivovým olejem, rajčaty a mořskými plody. Špagety se tak během staletí proměnily nejen v jídlo, ale i v kulturní symbol celé země. A možná právě proto kolem nich vzniká tolik emocí. Nejde totiž jen o mouku a vodu. Jde o historii, obchod, migraci i hrdost civilizací, které si dodnes chtějí připsat alespoň část jejich příběhu.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
8 přečtení
Související články
TradiceDovolená? Ještě před 200 lety by se vám vysmáli do očí. Příběh evropského vynálezu, bez kterého si dnes neumíme představit léto
ItálieZ největšího umělce renesance politickým uprchlíkem. Michelangelo se dva měsíce skrýval v temné kobce.
České zeměMuži ji zbožňovali a po válce z ní udělali kolaborantku. Pravda o Adině Mandlové je ale mnohem pikantnější, než si většina lidí myslí.
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
