Americké otroctví – systém, který vydělával miliardy
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Otroctví jako obrovský americký byznys
Otroctví v Spojených státech bylo brutálním systémem, na kterém vydělávala velká část americké ekonomiky a nebylo žádnou skrytou nebo okrajovou částí ekonomiky. Byl to veřejný, tvrdý a dokonale organizovaný byznys, který vydělával obrovské množství peněz. V osmnáctém a první polovině devatenáctého století tvořilo otroctví jeden ze základů ekonomiky amerického jihu a nikdo se tím netajil ani nestyděl. Zotročení lidé právně nebyli považováni za plnohodnotné osoby. Byli vedení jako majetek, položky v účetních knihách, se kterými se zacházelo podobně jako s půdou, dobytkem nebo nářadím. První generace černochů byla unesena přímo z Afriky, nacpána do otrokářských lodí a prodána v Americe. Cesta přes Atlantik známá jako Middle Passage patřila k nejděsivějším částem celého systému. Lidé byli namačkáni v podpalubí v řetězech tak těsně vedle sebe, že se často nemohli ani otočit. V dusnu, špíně a nemocech umírali po stovkách. Mrtvá těla byla vyhazována do oceánu jako pokažený náklad. Některé lodě přišly během plavby o třetinu „zboží“. Na území dnešních Spojených států bylo z Afriky převezeno přibližně čtyři sta tisíc zotročených lidí. Když byl roku 1808 dovoz otroků zakázán, systém se nezhroutil. Jen se uzavřel sám do sebe. Dítě narozené otrokyni se automaticky stávalo otrokem bez ohledu na to, kdo byl jeho otec. Otroctví se dědilo po matce a tím vznikl nekonečný zdroj nové pracovní síly. Někteří plantážníci začali dokonce plánovaně „množit“ otroky pro další prodej. I lidské narození se stalo součástí ekonomického výpočtu.
Aukce lidí, kde mělo všechno svou cenu
Prodej otroků měl svá přesná pravidla. Na aukcích stáli muži, ženy i děti na pódiích jako zboží ve výloze. Kupci je osahávali, nutili chodit, otevírat ústa, ukazovat zuby, svaly i záda. Ptali se na zdraví, sílu, poslušnost nebo plodnost. Cena měla své tabulky. Mladý silný muž vhodný na práci na poli měl vysokou hodnotu. Žena v plodném věku mohla být ještě dražší, protože znamenala další děti a další budoucí otroky. Dítě bylo investicí na desítky let dopředu. Světlejší pleť často cenu zvyšovala. Rodiny se nerozdělovaly náhodou, ale záměrně. Dítě se prodalo zvlášť, matka zvlášť, protože to přinášelo větší zisk. Některé ženy zjistily, že už nikdy neuvidí vlastní dítě až ve chvíli, kdy zaznělo dražební kladívko. Děti plakaly, držely se rodičů a obchodníci mezitím přihazovali další částky jako na trhu se zvířaty. Otroci byli před prodejem připravováni podobně jako zboží před výstavou. Myli se, mazali olejem, dostávali jídlo, aby působili zdravě a silně. Nemoci se skrývaly a rány zakrývaly oblečením. Kdo vypadal příliš zlomeně nebo nemocně, byl izolován, aby nesnižoval cenu ostatních. Čekali v takzvaných slave pens, městských dvorech a budovách určených k obchodování s lidmi přímo v centrech měst. Nebylo na tom nic tajného. Lidé kolem chodili každý den a brali to jako běžnou součást života. Inzeráty na prodej otroků vycházely v novinách vedle reklam na alkohol, tabák nebo boty. Největším centrem tohoto obchodu byl New Orleans, kterým prošla téměř třetina vnitřního obchodu s otroky v USA. Město na řece Mississippi, kde se lidské životy přepočítávaly na dolary a odkud mizely tisíce lidí na bavlníkové a cukrové plantáže hlubokého jihu.
Plantáže, biče a lovci uprchlých otroků
Práce na plantážích připomínala pracovní peklo. Otroci vstávali ještě za tmy a pracovali do noci v obrovském vedru pod dohledem dozorců s biči. Bavlna, tabák a hlavně cukrová třtina přinášely obrovské zisky, ale zároveň ničily lidská těla během několika let. Cukrové plantáže byly považovány za jedny z nejhorších míst vůbec. Úmrtnost zde byla tak vysoká, že bylo často levnější koupit nové otroky než udržovat staré při životě. Bití, bičování, hlad, okovy nebo izolace nebyly výjimkou, ale běžnou součástí systému. Existovaly železné obojky s hroty, masky proti mluvení i značkování rozžhaveným železem. Vzdělávání bylo často zakázáno, protože gramotný otrok byl považován za nebezpečného otroka. Otrok prakticky neměl žádná práva. Nebyl právní osobou, nemohl nic vlastnit, nemohl se bránit u soudu a nemohl rozhodovat ani o vlastní rodině. Manželství otroků právně neexistovalo. Bylo tolerováno jen do chvíle, dokud to jejich majitel dovolil. Kdo utekl, stal se „ukradeným majetkem“. Na uprchlíky byli najímáni profesionální lovci lidí, kteří je stopovali, chytali, svazovali a vraceli zpět za odměnu. Zákony přikazovaly pomáhat s dopadením uprchlíků dokonce i lidem na severu. Kdo otroka ukrýval nebo mu pomohl, riskoval vězení i vysoké pokuty. Po dopadení často následovaly exemplární tresty. Bičování, železné obojky, okovy nebo prodej ještě dál na jih, což mnoho otroků považovalo téměř za rozsudek smrti. Přesto se lidé bránili. Sabotovali práci, tajně se učili číst, ukrývali jídlo, předstírali nemoc nebo se pokoušeli utéct. Někteří riskovali všechno kvůli několika kilometrům svobody.
Systém, který chránily banky, soudy I stát
Zvlášť temnou kapitolou byly děti míšenců. Často šlo o potomky narozené po znásilnění otrokyň jejich majiteli nebo dozorci. Přestože byly biologickými dětmi bílých mužů, zůstávaly otroky, pokud byla jejich matka otrokyní. Některé pracovaly v domech jako služebnictvo, jiné skončily na trhu stejně jako ostatní. Jen málokteré byly osvobozeny a i tehdy žily na okraji společnosti. Byly živým důkazem pokrytectví systému, který hlásal rasovou nadřazenost a zároveň ji denně porušoval. Země, která mluvila o svobodě, lidských právech a demokracii, přitom držela miliony lidí v řetězech. Celý tento svět držel pohromadě stát, soudy, banky, pojišťovny, policie i armáda. Otroci byli pojišťováni jako majetek, používáni jako zástava při půjčkách a chráněni zákony stejně jako jiné drahé vlastnictví. Bavlna vypěstovaná otroky navíc živila textilní průmysl nejen v Americe, ale i v Británii a Evropě. Otroctví nebylo jen problémem amerického jihu. Bylo součástí obrovského globálního ekonomického systému. V polovině devatenáctého století představoval zdravý otrok obrovsky drahou investici. V dnešních penězích by jeho cena odpovídala několika milionům korun. Otrok nebyl levnou pracovní silou. Byl to extrémně cenný majetek, do kterého plantážníci investovali podobně jako dnes někdo investuje do továren nebo nemovitostí. Právě proto byl celý systém tak brutální, dobře organizovaný a tvrdě chráněný. Protože šlo o obrovské peníze. A právě kvůli nim nakonec Spojené státy sklouzly do jedné z nejkrvavějších občanských válek moderních dějin.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
8 přečtení
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
