Kultura Paracas – lidé s lebkami jako z jiné planety
České předčítání hlasem vašeho zařízení.
Paracas: Kultura s lebkami jako z jiné planety
Kultura Paracas nevytvářela jen zvláštní lebky. Vytvářela vlastní představu moci, krásy a nesmrtelnosti. Na vyprahlém pobřeží jižního Peru, tam kde se poušť dotýká Tichého oceánu, vznikla před více než dvěma tisíci lety civilizace, která dodnes působí téměř neuvěřitelně. Říká se jí Paracas podle stejnojmenného poloostrova a rozhodně nešlo o primitivní společnost přežívající v rákosových chatrčích. Paracasané byli mistři symbolů, rituálů a společenské prestiže. Svou moc ukazovali způsobem, který by dnes okamžitě přitahoval pozornost sociálních sítí. Žili v prostředí, kde by většina lidí dlouho nepřežila. Sucho, všudypřítomný prach, silný vítr a nemilosrdné slunce vytvářely tvrdý svět na hranici přežití. Samotné slovo Paracas je spojováno s prudkými písečnými bouřemi, které oblastí pravidelně procházely a formovaly zdejší život. Paracas ale odpověděli technologií a organizací. Budovali zavlažovací kanály, pěstovali bavlnu, kukuřici, fazole i chilli a z oceánu získávali obrovské množství ryb. Jejich společnost nebyla chudá ani chaotická. Byla přesně organizovaná a věděla, jak využít krajinu, která na první pohled působila mrtvě.
Prodloužené lebky nebyly dílem mimozemšťanů
Když se dnes řekne Paracas, většině lidí se ale nevybaví pole ani rybáři. Vybaví se jim prodloužené lebky jejich elit. Nápadné, tajemné a nepřehlédnutelné tvary hlav, které dodnes vyvolávají spekulace a fantazie. Internet je plný teorií o mimozemšťanech a neznámých bytostech, skutečnost je ale pozemštější a zároveň fascinující. Paracasané záměrně tvarovali lebky svých dětí už od útlého věku pomocí obvazů a dřevěných destiček. Měkká dětská lebka se postupně deformovala do podoby, která byla symbolem postavení a moci. Takovou úpravu si nemohl dovolit každý. Šlo pravděpodobně o znak elit, kněží nebo vládnoucích rodin. Dlouhá lebka nebyla deformací v dnešním smyslu slova, ale živou korunou. Symbolem krásy, prestiže a možná i spojení s bohy. Paracas ale nebyli posedlí jen vzhledem. Překvapivě pokročilé byly i jejich znalosti lidského těla. Archeologové objevili lebky s trepanací tedy chirurgicky vyvrtanými otvory. A mnoho z těchto lidí zákrok přežilo. Kosti kolem otvorů jsou zahojené, což ukazuje, že Paracasané dokázali provádět primitivní operace hlavy dávno před moderní medicínou. Dodnes není jisté, zda šlo o léčbu zranění, rituální zákroky nebo kombinaci obojího. Skutečný luxus jejich světa se ukrýval v textiliích. Jejich látky jsou dodnes považovány za jedny z nejkvalitnějších, jaké kdy vznikly na americkém kontinentu. Jemné nitě, syté barvy a neuvěřitelně složité vzory zobrazovaly bohy, šamany, zvířata i bytosti vypadající téměř nadpřirozeně. Paracasané používali desítky přírodních pigmentů a některé barvy vydržely tisíce let téměř nezměněné. Tyto textilie nebyly obyčejným oblečením. Byly symbolem prestiže, ochrany a víry. A především vstupenkou do posmrtného života.
Paracas byl mnohem víc než jen tvar lebek
Smrt pro Paracas neznamenala konec. Byla to velká společenská událost. Mrtví byli ukládáni do hlubokých pohřebních komor zabalení do obrovských textilních kokonů tvořených mnoha vrstvami luxusních látek. Čím významnější člověk byl, tím bohatší a složitější měl pohřeb. Některé mumie byly obaleny desítkami vrstev textilií plných symbolů, masek, ozdob a obětin. Suché klima peruánského pobřeží vytvořilo pro archeology téměř ideální podmínky. Pohřby přežily tisíce let ve výjimečně zachovalém stavu a právě díky nim dnes známe svět Paracasu mnohem lépe než mnoho jiných starověkých kultur. Náboženství Paracasu působí i dnes zvláštně a téměř snově. Umění často zobrazuje postavy s maskami, zvířecími rysy, létající bytosti nebo šamany držící nože a podivné předměty. Některé motivy působí až děsivě a naznačují svět plný rituálů, proměn a možná i krvavých obětí. Velkou roli pravděpodobně hráli šamani používající halucinogenní rostliny a kaktusy podobné San Pedru, které měly otevírat cestu do světa duchů. Svět Paracasu nebyl klidný ani romantický. Byl intenzivní, temný a plný symbolů spojujících krásu se smrtí. Kolem začátku našeho letopočtu kultura Paracas náhle mizí z dějin. Nezmizela ale úplně. Na stejném území se objevuje kultura Nazca, která převzala mnoho jejich tradic, umění i náboženských představ a posunula je dál. Právě z tohoto kulturního prostředí pravděpodobně později vznikly i slavné obrazce Nazca vyryté do peruánské pouště. Paracas tak nezanikli. Jen změnili podobu a jejich odkaz přežil v civilizaci, která po nich přišla stejně jako jejich zvláštní lebky, rituály a fascinující svět mezi pouští a oceánem.
Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/
8 přečtení
Související články
Vladimír Dlouhý
Historie, která se dá číst i bez učebnice.
Příběhy lidí, válek, zbraní, dynastií a zapomenutých událostí.
