Královna Viktorie a viktoriánská éra

Poslech článku

0:00 / 0:00 odhad

Hlasitost

Průběh čtení

0:00

0 %

Rychlost:

České předčítání hlasem vašeho zařízení.

Osmnáctiletá Královna, podle které pojmenovali celou éru

Královna Viktorie nevládla Británii jen dlouho. Vládla jí tak dlouho, že podle ní dostala jméno celá epocha. Když nastoupila roku 1837 na trůn jako osmnáctiletá dívka, málokdo čekal, že se z nejisté mladé ženy stane symbol největšího impéria své doby. Během téměř čtyřiašedesáti let vlády se svět kolem ní změnil rychleji než kdykoli předtím. Starý aristokratický svět koňských kočárů a svící se proměnil v éru továren, železnic, parních lodí a průmyslových měst zahalených kouřem. Viktorie se narodila 24. května 1819 v Kensingtonském paláci v Londýně jako jediná dcera Edwarda vévody z Kentu, čtvrtého syna krále Jiřího III. Její otec zemřel krátce po jejím narození a mladá princezna vyrůstala pod přísným dohledem matky a dvorních poradců v téměř izolovaném prostředí známém jako Kensingtonský systém. Její dětství bylo plné pravidel, kontroly a osamělosti. Postupně se však stala dědičkou trůnu, protože její strýcové Jiří IV., Frederick vévoda z Yorku a Vilém IV. neměli legitimní potomky, kteří by přežili. Když roku 1837 Vilém IV. zemřel, Viktorie se probudila jako nová britská královna.

Největší impérium světa a jeho temná stránka

Viktoriánská éra byla obdobím obrovských kontrastů. Britské impérium se rozrostlo do největší podoby ve svých dějinách a Londýn se stal centrem světového obchodu, financí i průmyslu. Vznikaly železnice, továrny, telegraf, moderní bankovnictví i nové technologie, které měnily každodenní život milionů lidí. Současně ale šlo o svět obrovské chudoby, dětské práce, přeplněných slumů a tvrdé koloniální politiky. Zatímco britská elita pořádala okázalé plesy, děti pracovaly v dolech, továrnách i komínech v podmínkách, které dnes působí téměř nepředstavitelně. Londýn viktoriánské éry nebyl jen městem bohatství a elegance. Byl také špinavým, přeplněným a nebezpečným místem plným kriminality, prostituce a nemocí. Právě v této době se v ulicích Whitechapelu objevil Jack Rozparovač, který se stal symbolem temné stránky viktoriánské společnosti. Pod leskem impéria se navíc skrývala tvrdá realita koloniální moci. Británie během Viktoriiny vlády ovládala obrovské části Afriky, Indie i Asie a své postavení často upevňovala silou. Opiové války v Číně, potlačování povstání v Indii nebo brutální ekonomické vykořisťování kolonií přinášely Londýnu bohatství za cenu utrpení milionů lidí. Jedním z nejtemnějších momentů její vlády byl Velký irský hladomor ve čtyřicátých letech devatenáctého století, během kterého zemřel více než milion lidí a další miliony odešly do emigrace. Britská vláda byla dodnes kritizována za pomalou a nedostatečnou pomoc. Přestože Viktorie nebyla političkou v moderním smyslu slova, měla výrazný zákulisní vliv. Pečlivě sledovala ministry, zasahovala do státních rozhodnutí a impérium vnímala téměř jako osobní odpovědnost. Silně podporovala rozšiřování britského vlivu a roku 1876 přijala titul císařovna Indie, čímž se symbolicky stala panovnicí obrovského koloniálního světa. Britské impérium tehdy ovládalo čtvrtinu planety a často se říkalo, že nad ním slunce nikdy nezapadá.

Sedm atentátů, devět dětí a černé šaty až do smrti

Během své vlády se navíc stala terčem opakovaných atentátů. Přežila nejméně sedm pokusů o atentát, většinou při veřejných vystoupeních nebo jízdách kočárem. Útočníci byli často osamělí fanatici nebo psychicky narušení jedinci, kteří chtěli získat pozornost. Viktorie se k těmto útokům stavěla s chladnou odvahou a odmítala se stáhnout z veřejného života. Veřejnost si díky tomu začala vytvářet obraz neochvějné a statečné panovnice, která se nenechá zastrašit ani pod hrozbou smrti. V soukromí ale byla úplně jiná než na oficiálních portrétech. Emotivní, tvrdohlavá, výbušná a silně citově závislá na svém manželovi Albertovi. Princ Albert nebyl jen její velkou láskou, ale také schopným organizátorem dvora a významným politickým poradcem. Právě on podporoval modernizaci monarchie, vědu i slavnou Světovou výstavu roku 1851. Viktorie byla podle svých dopisů velmi vášnivá žena, přesto paradoxně nesnášela těhotenství a porody, i když nakonec porodila devět dětí. Když Albert roku 1861 zemřel, psychicky se zhroutila. Oblékla černé šaty a zůstala jim věrná až do konce života. Nechávala připravovat Albertovo oblečení, pokoj i vodu na holení, jako by byl stále naživu. Kolem své osoby vytvořila téměř gotický kult truchlící vdovy. Britská veřejnost jí dlouho vyčítala izolaci a neochotu plnit reprezentativní povinnosti. Současně se začaly šířit pomluvy o jejím velmi blízkém vztahu se skotským sluhou Johnem Brownem a později také o jejím přátelství s indickým sluhou Abdulem Karimem. Právě vztah k Abdulovi tehdy vyvolával pobouření části britské aristokracie, protože Viktorie otevřeně projevovala fascinaci Indií i její kulturou. Jako matka devíti dětí propojila evropské panovnické rody natolik, že získala přezdívku babička Evropy. Spolu s tím ale nevědomky rozšířila mezi evropské dynastie hemofilii, dědičnou nemoc, která později zasáhla například ruskou carskou rodinu. Ironie dějin pak způsobila, že se její vlastní vnuci a příbuzní ocitli proti sobě během první světové války. Viktorie se mezitím proměnila v živý symbol impéria. Její zlaté jubileum roku 1887 i diamantové jubileum roku 1897 byly obrovskými přehlídkami britské moci. Londýn zaplnily vojenské průvody, koloniální jednotky i delegace z celého světa. Malá žena vysoká jen kolem 150 centimetrů se stala tváří největší říše planety. Když Viktorie roku 1901 zemřela, neodešla jen jedna panovnice. Skončila celá mentalita devatenáctého století. Svět, který věřil v nekonečný pokrok, pevný společenský řád a morální nadřazenost impéria. Jen o pár let později přišla světová válka, která tuto iluzi definitivně rozbila. Přesto Viktorie zůstává jednou z nejvýznamnějších postav moderních dějin. Ženou, která se z osamělé princezny proměnila v symbol éry nádherného pokroku i tvrdé a často nemilosrdné reality britského impéria.

Další články najdete na https://www.historiezabavne.cz
Zdroj historických obrázků: Wikimedia Commons. Text a úprava: Vladimír Dlouhý. https://commons.wikimedia.org/

8 přečtení